Subscribe
Von der Leyenová ve svém projevu o stavu Unie nastínila obraz asertivnější EU, která kombinuje přísnější pravidla v oblasti technologií, odolnosti vůči klimatickým změnám a obrany s bezprecedentním návrhem učinit z Kanady prvního „přidruženého člena“ Unie
Evropskou odpovědí na stále nestabilnější mezinárodní řád nemusí být ani izolace, ani závislost, ale ambicióznější forma strategické autonomie. To byla ústřední myšlenka projevu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o stavu Unie, který ve středu přednesla ve Štrasburku, přičemž nastínila iniciativy sahající od umělé inteligence a přístupu dětí k sociálním médiím až po přizpůsobení se změně klimatu, bezpečnost a potenciálně historický nový vztah s Kanadou.
Projev vykreslil Evropskou unii jako organizaci usilující o větší kontrolu nad silami, které mění podobu její ekonomiky a bezpečnosti. Technologický sektor byl snad nejvýraznějším příkladem. Místo toho, aby umělou inteligenci vnímala pouze jako soutěž o vývoj nejvýkonnějších modelů, von der Leyenová zdůraznila, že Evropa by se měla soustředit na získávání ekonomické a sociální hodnoty z umělé inteligence při zachování lidské kontroly.
Předsedkyně Komise poukázala na odvětví, jako je zdravotnictví, zpracovatelský průmysl a zemědělství, jako na oblasti, v nichž by Evropa mohla proměnit umělou inteligenci v konkurenční výhodu. Důraz však kladla spíše na rozšíření než na nahrazení: stroje by měly podporovat lidské rozhodování, nikoli z něj lidi vytlačovat. Vyzvala k vývoji umělé inteligence, která vytváří větší hodnotu při nižších nákladech a nižší spotřebě energie, a zároveň zachovává to, co popsala jako „lidskou iniciativu“.
Tento přístup také vysvětluje odhodlání Bruselu tuto technologii regulovat. Zákon EU o umělé inteligenci zůstává jádrem jejího rámce, ale von der Leyenová nyní usiluje o užší mezinárodní spolupráci v oblasti rizik, která představují stále výkonnější systémy. Jako potenciální partneři při vypracovávání společných přístupů k bezpečnosti umělé inteligence a hodnocení modelů byly označeny Kanada a Spojené království.
Stejná filozofie – inovace spojená s ochrannými opatřeními – je základem jednoho z politicky nejvýznamnějších návrhů v projevu: přísnějších omezení používání sociálních médií nezletilými.
Podle plánu představeného ve Štrasburku by dětem mladším 13 let bylo znemožněno mít účty na sociálních sítích. Děti ve věku 13 až 15 let by měly přístup pouze prostřednictvím omezených účtů pod dohledem rodičů, zatímco platformy by měly další povinnosti zajistit bezpečnější prostředí pro uživatele ve věku 15 až 18 let. Návrh navazuje na měsíce trvající debatu o návykovém designu platforem, ověřování věku a vystavování dětí škodlivému obsahu.
Program von der Leyenové sahal daleko za hranice digitální ekonomiky. Po dalším mimořádně horkém evropském létě navrhuje Komise kromě Aliance pro pojištění proti klimatickým rizikům také Evropský plán pro vlny veder. Cílem této aliance je řešit rostoucí zranitelnost: soukromá pojištění v současné době pokrývají pouze asi čtvrtinu škod způsobených katastrofami v Evropě, což znamená, že vlády jsou stále více vystaveny riziku, když extrémní počasí způsobí rozsáhlé škody.
Bezpečnost se mezitím stává další oblastí, v níž Brusel usiluje o větší evropskou koordinaci. Von der Leyenová oznámila plány na evropskou bezpečnostní strategii, která se částečně inspiruje konzultačním mechanismem NATO, v jehož rámci se spojenci mohou sejít, pokud některý z členů usoudí, že je ohrožena jeho bezpečnost nebo územní celistvost.
Nejneobvyklejší návrh se však týkal země mimo Evropu.
Vzhledem k tomu, že se kanadský premiér Mark Carney zúčastnil zasedání ve Štrasburku jako čestný host, navrhla von der Leyenová, aby se Kanada stala prvním „přidruženým členem“ EU. Přesný institucionální význam tohoto statusu teprve bude definován, avšak politický směr je jasný: Brusel a Ottawa zkoumají možnosti vztahu, který by byl podstatně hlubší než běžné obchodní partnerství.
Tento návrh navazuje na již tak rozsáhlou spolupráci mezi EU a Kanadou, včetně dohody CETA a prohlubování vztahů v oblasti obrany, ale v budoucnu by se mohl rozšířit i na technologie, bezpečnost a další strategické oblasti. Odráží také širší snahu obou stran o posílení spolupráce mezi demokratickými státy v době rostoucí geopolitické a ekonomické nejistoty.
Čína představuje druhou stránku této strategie. Von der Leyenová naznačila, že dialog s Pekingem bude pokračovat, zároveň však varovala, že Evropa očekává hmatatelný pokrok směrem k vyváženějším hospodářským vztahům a je připravena využít dostupné obchodní nástroje.
V souhrnu tyto iniciativy ukazují, že se EU snaží nově definovat, co znamená evropská suverenita. Už nejde primárně o otázku vnitřní integrace. Brusel stále více vnímá nezávislost jako schopnost regulovat transformativní technologie, chránit občany, odolávat klimatickým šokům, posilovat kolektivní bezpečnost a budovat partnerství mimo Evropu.
Projev Von der Leyenové ve Štrasburku tedy nebyl ani tak výčtem jednotlivých politických opatření, jako spíše argumentem o moci: v světě, kde se stále více prosazuje konfrontační přístup, hodlá EU omezit své slabiny, aniž by se vzdala spolupráce – a dokázat, že evropská integrace může rozšířit svůj vliv daleko za hranice samotné Evropy.
Alessandro Fiorentino