Meloni vyzývá Evropu, aby do centra hospodářské politiky postavila průmysl

V projevu před představiteli podnikatelské sféry v Miláně italská premiérka vyzvala k změnám v systému obchodování s emisními povolenkami, k větší fiskální flexibilitě a k daňové podpoře investic do cloudového softwaru.

Budoucnost italského průmyslu závisí na rozhodnutích, která se přijímají daleko za branami továren. To byl hlavní argument, který Giorgia Meloni přednesla představitelům podnikatelské sféry v Miláně, kde propojila ceny energií, evropská rozpočtová pravidla a umělou inteligenci s širším požadavkem: hospodářská politika musí dát firmám prostor pro konkurenci.

Ve svém projevu před shromážděním Assolombardy představila premiérka Itálii jako oddaného evropského partnera, který je připraven postavit se proti politikám, které považuje za škodlivé. Jako zakládající člen evropského projektu, jak zdůraznila, má Itálie jak oprávnění, tak povinnost ozvat se, když systém nefunguje tak, jak by měl.

Její nejostřejší kritika se týkala systému obchodování s emisemi EU (ETS). Meloni uvedla, že tento systém zvyšuje náklady na energii, vede k nerovnostem mezi členskými státy a znevýhodňuje evropské výrobce vůči konkurentům, kteří podléhají méně přísným environmentálním požadavkům.

Tento problém ilustrovala na příkladu uzavření ocelárny v Lombardii. Pokud bude její produkce nahrazena dovozem ze zemí s nižšími environmentálními standardy, argumentovala, Itálie přijde o pracovní místa a průmyslové dodavatelské řetězce, zatímco svět nedosáhne žádného snížení emisí. Podle jejího názoru tento výsledek podkopává jak klimatické ambice, tak ekonomickou bezpečnost.

Pro Meloniovou proto strategická autonomie vyžaduje fyzickou průmyslovou základnu: ocelárny, slévárny a chemické závody. Ochrana těchto kapacit znamená usilovat o trvalá energetická řešení, a to souběžně s jednáními v Bruselu, o nichž uznala, že budou obtížná. Varovala, že pokud se budeme i nadále spoléhat pouze na nouzová opatření, budou podniky vystaveny opakovaným otřesům.

Právě tyto mezinárodní tlaky jsou základem jejího požadavku na větší flexibilitu evropských fiskálních pravidel. Meloni uvedla, že krize v Íránu, uzavření Hormuzského průlivu a nestabilita v Rudém moři jsou faktory, které vedou k nárůstu nákladů na energii, suroviny a dopravu.

Podle premiéra tyto události přispívají k inflaci, kterou národní vlády nedokážou ovládat, ale přesto ji musí absorbovat. Rodiny čelí vyšším cenám, výrobci čelí rostoucím nákladům a veřejné finance jsou vystaveny dodatečnému tlaku.

Italské rozpočtové plánování, jak uvedla, vycházelo z předpokladu inflace ve výši 1,8 procenta. Vzhledem k tomu, že inflace je nyní vyšší, výdaje, které jsou ze zákona automaticky vázány na ceny, rostou, aniž by ministři schvalovali jakékoli nové opatření. Tyto dodatečné miliardy se stále započítávají do evropských výdajových limitů, čímž se snižují prostředky dostupné pro investice, podniky a růst.

Meloni uvedla, že ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti tuto otázku nadnesl na zasedání Rady Ecofin a že ji osobně přednese na zasedání Evropské rady. Navrhovanou flexibilitu označila za praktickou reakci na vnější šoky.

Její hodnocení italské ekonomiky bylo zároveň povzbudivé i opatrné. Uvedla, že růst by v roce 2026 mohl dosáhnout 1 procenta, čímž by se vyrovnal hlavním evropským ekonomikám a překonal prognózy. Ačkoli byl růst stále příliš slabý, tvrdila, že ekonomika odolala mimořádně obtížným podmínkám.

Za tuto odolnost vzdala hold firmám a jejich zaměstnancům a podnikatelskou iniciativu označila za hlavní zdroj mezinárodní reputace Itálie. Stát by podle jejího názoru měl průmysl podporovat jako partner a pomáhat firmám proměňovat ambice v investice a výrobu.

Tento přístup se odrazil i v jejím prohlášení týkajícího se technologií. Meloni uvedla, že spolu s Giorettim připravují daňové opatření v rámci rozpočtového zákona, jehož cílem je podpořit investice do softwaru využívaného na základě cloudových smluv. Prezentovala to jako další krok navazující na investici ve výši 1 miliardy eur, která byla v rámci italského národního zákona o umělé inteligenci uvolněna pro podniky zabývající se vývojem umělé inteligence, kyberbezpečnosti a podpůrných technologií.

Kromě podpory zavádění umělé inteligence vyzvala k naléhavému zavedení globální regulace v této oblasti a připomněla rozhodnutí Itálie učinit z tohoto tématu ústřední bod svého předsednictví v G7 a zapojit do diskuse papeže Františka.

Její vyjádření k příštímu dlouhodobému rozpočtu EU vycházelo ze stejné ekonomické logiky. Itálie podle jejích slov podporuje financování nových priorit, včetně konkurenceschopnosti, ale nesouhlasí s jejich financováním prostřednictvím škrtů v rámci politiky soudržnosti nebo zemědělské politiky.

Tyto programy, jak tvrdila, tvoří základ konkurenceschopnosti, místo aby s ní soutěžily. Zejména produkce potravin představuje stávající zdroj evropské soběstačnosti. Ať už šlo o energetiku, veřejné výdaje či technologie, Meloniová se ve svých výzvách držela stejné linie: evropské ambice musí být podpořeny politikami, které udrží výrobní kapacitu potřebnou k jejich naplnění v nadcházejících letech.

Alessandro Fiorentino