Katastrofa irského návrhu rozpočtu EU

Irsko zveřejnilo svůj počáteční návrh příštího rozpočtu EU, který se setkal s bouřlivou kritikou. Ve snaze uspokojit všechny se Dublin dostal pod palbu kritiky ze všech stran za to, že předložil neuspokojivý návrh. Irové si možná neuvědomují, že jejich obvyklé triky v Leinster House nebudou na úrovni Evropské unie tolerovány. Během předsednictví v Radě Evropské unie se od irské vlády očekává vyšší intelektuální úroveň, než jakou je schopna poskytnout – je tedy naprosto jisté, že došlo ke střetům.

Návrh Irska na 8% snížení Víceletého finančního rámce na období 2028–2034 vyvolal rozhořčení napříč celým politickým spektrem v Evropě. Šetrné členské státy, jako jsou Německo a Švédsko, jsou zklamány tím, že škrty ve výdajích nejsou dostatečně hluboké, zatímco Evropská komise se staví proti samotnému principu snižování rozpočtu. Nejzajímavější je, že Irsko se rozhodlo zachovat kontroverzní balíčky daní z vlastních zdrojů, díky nimž by na úkor členských států mohly být nezávislé daňové příjmy z zboží uvnitř bloku přidělovány Bruselu. K tomu došlo po letní návštěvě německého kancléře Friedricha Merze v Dublinu, kde vyzval Irsko, aby předložilo návrh, který by uspokojil Německo a další země, které jsou čistými plátci.

Je zvláštní, že ačkoli irské předsednictví podporuje balíčky vlastních zdrojů, navrhované rozpočtové škrty se dotývají právě finančních toků určených na globální spolupráci a konkurenceschopnost. Financování globální spolupráce, které v praxi zahrnuje humanitární organizace a další formy pomoci a rozvojové podpory, je klíčovým aspektem domácí agendy irské vlády. Ve skutečnosti se výroční zpráva organizace Irish Aid za rok 2025 chlubila tím, že Irsko jde proti trendu mezinárodních škrtů v humanitární pomoci. Je tedy docela pozoruhodné, že Irsko zřejmě správně vycítilo náladu v Evropě ohledně výdajů na pomoc a tento sektor zařadilo na seznam k škrtům. Bohužel v čem Irsko nedokázalo správně vyhodnotit evropské priority, je jeho přístup k konkurenceschopnosti, která má v irském návrhu čelit drastickým škrtům ve financování. A to navzdory tomu, že se po léta oslavovaly Draghiho zpráva a Lettaova zpráva, které byly vydávány za evangelium nového evropského hospodářského oživení; léta, během nichž irská vláda s radostí přejímala rétoriku svých kontinentálních protějšků.

Vzhledem k tomu, že Irsko navrhuje škrty ve výši přibližně 141 miliard eur ve snaze vyhovět všem zúčastněným stranám, jediným výsledkem, kterému nyní Dublin čelí, je úplná ztráta důvěry Evropy v irské předsednictví. Náměstek ministra Thomas Byrne, irský úředník zodpovědný za řízení velké části irských aktivit během tohoto období, podpořil vyjednávací rámec, který stanovila irská vláda.

Pro každého irského pozorovatele je na první pohled zřejmé, že tradičně důležité oblasti, jako jsou fondy soudržnosti, zemědělství a rybolovu, utrpěly ze všech navrhovaných škrtů ty nejmenší. Navrhované snížení o pouhá 3 procenta v porovnání s 13procentním škrtem v oblasti konkurenceschopnosti, výzkumu a obrany jasně ukazuje, jaké jsou národní priority irské vlády. A to navzdory skutečnosti, že irští představitelé během přípravného období tvrdili, že během předsednictví nemohou hájit národní zájmy, jelikož mají povinnost jednat jako nestranný zprostředkovatel při vedení diskusí. Ačkoli je takové tvrzení pro jakoukoli vládu v době předsednictví běžné, je přesto poměrně překvapivé, že jsou zde irské zájmy tak bezostyšně na odiv.
Uvažujme například, že úsporně smýšlející členské státy, jako je Německo, mají zájem o škrty v řádu stovek miliard eur. Irské škrty sice nedosahují takového rozsahu ani hloubky, ale naznačují, že německé požadavky byly alespoň vyslyšeny. Problém spočívá v tom, že Irsko navrhlo škrty v odvětvích konkurenceschopnosti a obrany, z nichž mají prospěch Německo i mnoho dalších zemí.

Absurdita irského rozpočtu u národních vlád zapadla jako olověný balón. Nizozemský ministr financí prohlásil, že Nizozemsko tento rozpočet nepřijme a že „tímto tempem se do konce roku k dohodě nedojde“. Švédský ministr pro záležitosti EU označil irský návrh za „nepřiměřený“ a svůj nesouhlas vyjádřila i Evropská komise.

Irský vyjednávací balíček byl přijat tak negativně, že ve společném prohlášení vedoucích představitelů skupin EPP, S&D, Renew Europe a Zelených vyjádřili své „hluboké zklamání“ nad rozpočtem předloženým irským předsednictvím.

Místopředseda EPP navíc osobně kritizoval irskou vládu slovy, že „po třech měsících irské předsednictví přineslo jen malý pokrok, žádná smysluplná nová řešení a slabší rozpočet“. Takové komentáře by měly být obzvláště trapné pro stranu Fine Gael, která je členem EPP, ale často se odchyluje od étosu této skupiny. Přestože je Fine Gael součástí křesťanskodemokratického seskupení, jako je EPP, její politické priority se mnohem více přiklánějí k sociální demokracii skupiny S&D.

V rozhovoru pro Politico jeden z diplomatů EU uvedl, že irský návrh „ani zdaleka nesplňuje požadavky“. Celková nespokojenost s irskými rozpočtovými návrhy by měla být pro Dublin varovným signálem, avšak irští představitelé, včetně samotného An Taoiseacha, trvají na tvrzení, že jejich vyjednávací pozice je pouze výchozím bodem pro další diskusi. Cílem prvního návrhu by mělo být vytvoření něčeho, co se blíží kompromisu a co všem stranám poskytne něco, co je pro jejich zájmy zásadní. Místo hledání tohoto středního řešení však Irsko předložilo rozpočet, který se vyhýbá řešení problému a obsahuje výjimku pro zemědělské dotace, čímž uspokojuje své politicky vlivné zemědělce.

Obvinění vůči Irsku, že navrhuje něco na způsob „finančního La La Landu“, je upřímně řečeno trefné. Z pohledu klasické analýzy „qui bono“ není tento rozpočet v zájmu nikoho. Evropanům se to může zdát podivné, ale Irové tomu tak nevnímají. Irští politici jsou již desítky let závislí na tom, že se zdá, jako by něco dělali, aniž by však cokoli skutečně dosáhli. Jde o podivný mechanismus, jímž se vyhýbají odpovědnosti za přijímaná rozhodnutí a nevyhnutelným neúspěchům své politiky tím, že od samého počátku vůbec nezavádějí žádná seriózní opatření.

Pro ostatní členské státy by tedy klíčovým ponaučením z irského rozpočtu nemělo být to, že Irsko ve svém návrhu omezilo ochranu svého zemědělského sektoru, i když k tomu nepochybně došlo. Skutečným poznatkem je, že se chovají stejně rituálně vyhýbavě k rozhodování, jaké ovládá jejich domácí politiku. Vláda, která irské veřejnosti tak důrazně zdůrazňovala, jak důležité je být nestranným zprostředkovatelem, se – jak se dalo očekávat – této pověsti nezhostila. Irské předsednictví by se naopak dalo charakterizovat jako „nepřítomný zprostředkovatel“: osoba s odpovědností za rozhodnutí, které by raději nečinila, která tvrdí, že splní své sliby, ale nemá v úmyslu tak kdykoli učinit.

Vzhledem k tomu, že Irsko pokračuje ve zbytku svého předsednictví, je pravděpodobné, že dojde k dalším třenicím a zklamáním ze strany našich evropských partnerů. Projevy neschopnosti ze strany irské vlády by měly být varovným signálem pro zbytek kontinentu, že Irsko bohužel není spolehlivým partnerem. Je politováníhodnou obětí tohoto katastrofálního předsednictví EU, že Irsko pravděpodobně zničilo svou diplomatickou reputaci v celém bloku, protože si lidé mohou klást jen jednu otázku: jak mohou být tak hloupí? Irská veřejnost si to při mnoha příležitostech pomyslela, ale to jí nezabrání volit tytéž nespolehlivé politiky do vysokých funkcí. Dokud budou u moci strany Fianna Fáil a Fine Gael, Evropská unie by měla s nimi zacházet jako s lidmi, kteří se dají snadno ovlivnit, což také skutečně jsou.