„Evropská unie směřuje k superstátu“ – bývalý polský diplomat zpochybňuje centralizaci EU

V improvizovaném rozhovoru, který jsem poskytl v rumunském Paláci parlamentu poté, co debata pořádaná stranou AUR skončila bouřlivým potleskem, Jarosław Lindenberg, bývalý státní podtajemník na polském ministerstvu zahraničních věcí, uvedl velmi provokativní argument: současná trajektorie Evropské unie již není demokracií, je pomalou demontáží národní suverenity a reforma již není životaschopná.

Lindenbergovo pověření budí pozornost. Tento vynikající diplomat strávil desítky let budováním mostů napříč východní Evropou, založil velvyslanectví v nově nezávislých pobaltských státech a Černé Hoře, působil jako velvyslanec v Bulharsku a Bosně a do konce roku 2023 dohlížel na polský diplomatický aparát. Přesto ho tato desetiletí služby institucím přivedla k radikálnímu závěru: „Nevěřím v reformy,“ říká otevřeně. „Buď ji rozpustíme, nebo se z ní stane skutečný superstát.“

Je to diagnóza, která vychází z historického srovnání. Lindenberg uvádí pozoruhodnou paralelu se Sovětským svazem, systémem, jehož byl přímým svědkem jako člověk narozený za komunismu. „Vzpomínám si, jak jsme v době mých studentských let a později za válečného stavu, který v Polsku nastolil generál, hovořili o rozpadu komunistického bloku. Bylo to jako snít o práci na Marsu nebo na jiných planetách. Nikdo nevěřil, že se to stane ještě za našeho života. Ale stalo se to dříve, než jsme čekali,“ vzpomíná. To, co mu tehdy dávalo naději, ho však nyní trápí: EU podle něj opakuje stejné strukturální chyby, které odsoudily komunismus k zániku.

Jádrem jeho obav je centralizace. Zatímco Spojené státy představují skutečný federalismus s rozumným rozdělením pravomocí mezi Washington a státy, EU usiluje o neúprosnou centralizaci. „Čím více je v Evropské unii členských států, tím více je centralizovaná a tím méně kompetencí zůstává v kompetenci členských států,“ vysvětluje Lindenberg. A co je nejzlověstnější, varuje, že Spinelliho skupinou navrhované ústavní změny přemění EU v ještě centralizovanější superstát, pokud budou realizovány.

Ale tady se Lindenbergův argument stává téměř kulturním: Trvá na tom, že Evropa se zásadně liší od Ameriky. „Všechny tyto americké státy mají stejnou historii. Lidé mluví stejným jazykem a sdílejí stejné hodnoty. Zatímco v Evropě máme národy, které vznikly během dlouhotrvajícího procesu. Každý národ má svůj jazyk, svou kulturu, svou tradici a všechny tyto tradice, kultury, jazyky jsou individuální a nelze je opakovat,“ zdůrazňuje.

Vytvoření evropského superstátu by vyžadovalo úplné smazání těchto rozdílů. „Znamená to zrušit suverenitu národních států a přeměnit lidi žijící po staletí v souladu s vlastní kulturou, s vlastní tradicí, v nový evropský národ. Homogenní,“ vysvětluje. O tento experiment se podle něj již někdo pokusil. „Stejné experimenty se prováděly i v době Sovětského svazu. Samozřejmě se to nepodařilo.“

Důkazy jsou podle Lindenberga všude. Španělsko bojuje proti katalánským hnutím za nezávislost. Belgie čelí vlámskému napětí. Skotsko usiluje o autonomii od Británie. Dokonce i v Polsku se šušká o autonomii Slezska. Nejde o anomálie, ale o příznaky přirozeného lidského instinktu, který centralizovaná moc nedokáže potlačit. „Proces centralizace a zbavování národů krok za krokem jejich suverenity je proti přirozenému cítění a přirozenému a bytostnému zájmu národů a lidí,“ tvrdí.

Lindenberg však za skutečný krizový bod považuje hospodářský kolaps. Předpovídá, že „klimatické šílenství“ EU, Zelená dohoda a nekontrolovaná migrační politika spustí selhání systému. Stejně jako ekonomická katastrofa, nikoli politika, nakonec zlomila komunismus. „Totéž se děje s Evropskou unií. Tyto typicky ideologické myšlenky, které neměly nic společného se skutečnými ekonomickými zájmy, nás přivedou k chudobě a následně k ekonomickému a sociálnímu kolapsu,“ varuje.

Když jsem se ho zeptal, zda krizové narativy, od COVID po válečné hrozby, budou trvale fungovat pro upevnění moci, Lindenberg se vyjádřil opatrně skepticky. „Můžete lidem vyhrožovat ruským útokem, novým virem a podobně, ale nemůžeme je přesvědčit, že když kvůli katastrofální ekonomické politice vedené Evropskou unií zchudnou, tak je nemůžeme přesvědčit, že zbohatnou. Každý ví, kolik má v peněžence peněz,“ říká s neomaleným realismem.

Jeho vzkaz evropským konzervativním silám je naléhavý: Sjednoťte se nyní, abyste zastavili transformaci, a pak tento proces zvraťte, „vrátit se do Evropy suverénních národů, nezávislých suverénních národů, které by mohly a měly spolupracovat. Ale na dobrovolné bázi.“

Ať už s ním souhlasíme, nebo ne, Lindenbergova argumentace si zaslouží seriózní pozornost. Je to sofistikovaný argument pro rozpuštění EU od člověka, který strávil svou kariéru budováním evropských institucí, člověka, který je zná natolik důvěrně, že nás všechny varuje.