Lze milovat a kritizovat Izrael zároveň?

Po strašlivém teroristickém útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 bylo přirozené, že se sympatie celého světa, ale především Západu, obrátily na Izrael. Tento čin byl bestiální a nepředstavitelně krutý.

Reakce Izraele na sebe nenechala dlouho čekat. Teroristická organizace Hamás měla být jednou provždy rozdrcena a všichni na světě se shodli, že Izrael má právo se bránit. Samozřejmě je vždy obtížné omlouvat civilní oběti, zejména pokud se dají počítat na tisíce, ale evropští představitelé se drželi zřejmého: Izraeli musí být umožněno bránit se proti takovému typu teroristického činu, jaký 7. října spáchal Hamás.

Pak přišly propalestinské protesty v Evropě. Lidé blízkovýchodního původu, ale také mnoho lidí evropského původu, ale s levicovým srdcem, vyšli do ulic a na náměstí a křičeli o genocidě, o zločinech Benjamina Netanjahua proti lidskosti a o okamžitých sankcích. Přestože mnozí v evropských městech, kde se protesty konaly, dokázali s utrpením Palestinců soucítit, tváří v tvář každodenním a často hlasitým protestům se postupně dostavila únava. Čeho mohli demonstranti dosáhnout? Jak by mohli přimět izraelskou vládu, aby změnila svou politiku? A co mohly západní mocnosti skutečně udělat? Netanjahuovi mohlo záležet na tom, co říkají Spojené státy, ale sotva na tom, co si o jeho válce v Gaze myslí představitelé západní Evropy. Pak přišlo příměří a naděje, že všichni už jsou z bojů a zabíjení přece jen unaveni.

Nyní se však zdá, že se situace změnila. Politické elity západní Evropy nyní stále obtížněji obhajují pokračování války v Gaze. Nyní, na konci května 2025, zahájil Izrael v Gaze další ofenzívu. A jak je v Gaze obvyklé, do cesty se jim staví i civilisté. Všichni vědí, že Hamás nemá problém skrývat se mezi civilisty, takže je to Hamás, kdo nepřímo způsobuje civilní oběti. Stále však platí, že válka se uklidnila a že nyní je to Izrael, kdo ji opět eskaluje.

Představitelé švédské pravicové vlády nedávno napsali diskusní článek do konzervativního deníku Svenska Dagbladet, v němž zdůrazňují právo Izraele pokusit se osvobodit rukojmí a jeho bezpodmínečné právo bránit se proti teroristické organizaci, jejímž cílem je vymazat Izrael z mapy. Válka proti Hamásu podle nich není nespravedlivá, ale způsob, jakým je nyní vedena, již nelze obhajovat.

Obecným jevem je také to, že se začíná kritizovat vliv krajně pravicových stran na politiku izraelské vlády. Když cílem této politiky začne být vyhnání palestinského obyvatelstva z Gazy i ze Západního břehu Jordánu, evropští politici už nemohou jen přihlížet a tleskat.

Obecně se stále více lidí začíná zajímat o to, jaký je skutečný účel války v Gaze. Izrael má samozřejmě právo bojovat proti Hamásu, ale konkrétně válka znamená také to, že se Gaza stane neobyvatelnou. Francouzský list Le Figaro uvádí, že Rada Evropy vypracovala zprávu, která hovoří o etické čistce. To, co se děje, je velká tragédie, a to částečně i proto, že my v Evropě to „dovolíme“, což znamená, že nevyvíjíme tlak, který by byl nutný k tomu, aby Netanjahu zastavil nejbrutálnější válečné akce.

A nejde jen o válečné akce, ale také o odpor Izraele vůči povolení humanitární pomoci. Ta se netýká pouze Hamásu, ale také nevinných civilistů, žen, dětí, nemocných a bezdomovců.

Ve Španělsku se uskutečnilo setkání evropských a arabských zemí, které mají společné to, že prosazují dvoustátní řešení. Na setkání 25. března ostře kritizovali novou izraelskou ofenzívu a hovořili o Gaze jako o „otevřené ráně lidstva“.

Švédský pravicový politik a bývalý ministr obrany Mikael Odenberg nedávno vyjádřil to, co dnes cítí mnoho starých přátel Izraele. Vždy se stavěli za právo Izraele na existenci a obranu proti nepřátelským sousedům, ale to neznamená, že budou podporovat jen tak něco. „Vysídlení/etnické čistky a válka vyhladověním civilního obyvatelstva není to, co bych očekával od Izraele, který jsem tak dlouho obdivoval. Není to slučitelné s mezinárodním právem. Je to válečný zločin.“

Podporovat a obdivovat Izrael nemusí znamenat podporovat vše, co Izrael dělá v každém okamžiku.