Nedávná debata v irském parlamentu o globální flotile Sumud

Dne 30. září 2025 proběhla v Dáil Éireann rozprava o návrhu týkajícím se globální námořní iniciativy Global Sumud Flotilla, jejímž cílem je doručit humanitární pomoc do Gazy a která čelí izraelské námořní blokádě.

Cílem flotily, která se skládala z více než 40 plavidel a přibližně 500 účastníků z více než 40 zemí, bylo vytvořit humanitární koridor uprostřed probíhajícího konfliktu v Gaze.

Mise organizovaná koalicemi Freedom Flotilla Coalition a Global Movement to Gaza vezla symbolickou pomoc, jako jsou potraviny a zdravotnické potřeby, a zároveň zdůrazňovala nenásilný odpor proti tomu, co organizátoři označili za nezákonné obléhání.

Lodě vypluly z přístavů ve Španělsku, Itálii, Řecku a Tunisku na přelomu srpna a září.
Flotily se zúčastnilo přibližně 20-22 irských občanů, včetně senátora za Sinn Féin Chrise Andrewse a nezávislého poslance Barryho Heneghana, což vyvolalo obavy o jejich bezpečnost.

Zprávy o sledování drony, poškození plavidla a možném zachycení zvýšily obavy a irská vláda doporučila, aby se plavba neuskutečnila kvůli rizikům v bojové zóně.

Taoiseach Micheál Martin později zopakoval, že Izrael musí dodržovat mezinárodní právo, ale upozornil, že flotila by neměla pokračovat v cestě, s odkazem na nebezpečí plynoucí z prolomení blokády.

Následné události tyto obavy ještě zdůraznily. Ve dnech 1. a 2. října 2025 izraelské námořní síly zadržely většinu plavidel flotily v mezinárodních vodách a zadržely více než 450 aktivistů, včetně vysoce postavených osobností, jako je Greta Thunbergová a evropští poslanci.

Zadržení, včetně několika irských občanů, byli převezeni do přístavu Ašdod ke zpracování a deportaci. Izrael zdůvodnil tuto akci jako nezbytnou k zabránění vstupu do aktivní bojové zóny a porušení blokády a označil flotilu za provokaci, která by mohla pomoci Hamásu.

Organizátoři označili zadržení za pirátství a porušování námořního práva, což vyvolalo celosvětové protesty ve městech jako Řím, Buenos Aires a Istanbul. Irská vláda vyjádřila hluboké znepokojení, Harris svolal úředníky a požadoval sociální kontroly, zatímco kritici ji obvinili z nedostatečného zásahu, například z toho, že navzdory úvahám nevyslala pozorovatele.

Samotná rozprava se zaměřila na návrh všech stran, který předložil Tánaiste a ministr zahraničních věcí Simon Harris. Návrh odsuzoval údajné útoky Izraele na civilisty a aktivisty, včetně irských účastníků flotily.

Požadovala, aby se Izrael zdržel ohrožování mírumilovných irských občanů a dalších osob na palubě, respektoval mezinárodní právo a zrušil blokádu a umožnil neomezený přístup humanitární pomoci do Gazy.

Návrh rovněž odsoudil jednání Izraele, které přispívá ke „genocidě“ a „uměle vyvolanému hladomoru“ v Gaze, a vyzval k okamžitému příměří, bezpodmínečnému propuštění všech rukojmích zadržovaných Hamásem a k prosazení řešení dvou států na základě Newyorské deklarace.

Harris zdůraznil sjednocující záměr návrhu a poznamenal, že je to „silný signál“ proti „probíhajícím hrůzám“ v Gaze, a zároveň potvrdil diplomatické úsilí Irska, včetně oznámení izraelským orgánům a koordinace s vysokou představitelkou EU Kájou Kallasovou. Řečníci z různých stran návrh obecně podpořili, i když s různými důrazy na provádění.

Poslanec za Sinn Féin Padraig Mac Lochlainn kritizoval vnímanou nečinnost vlády, vyzýval ke konkrétním opatřením, jako jsou sankce proti Izraeli, a zpochybňoval plány Tánaista na ochranu irských občanů.
Labouristický poslanec Duncan Smith se vyslovil pro to, aby Irsko vyslalo námořní plavidlo v pozorovatelské roli, a tvrdil, že účastníci flotily nepředstavují pro Izrael žádnou hrozbu.

Předsedkyně sociálních demokratů Holly Cairnsová zdůraznila humanitární imperativ a mezinárodní právo, zatímco strana People Before Profit poukázala na nevyváženost návrhu, neboť v něm chybí výslovná zmínka o palestinských rukojmích, ale i přes výhrady jej podpořila.

Rezoluci podpořil také předseda strany Aontú Peadar Tóibín, který vyzval k prosazení zákona o okupovaných územích a k důraznějšímu postoji vůči spojencům, jako jsou USA a EU.

Vláda na závěr potvrdila konzulární podporu a spolupráci s EU a zavázala se k pokračujícím opatřením.

Debata obvykle odrážela dlouhodobý propalestinský postoj Irska v rámci EU, ovlivněný historickými analogiemi s Velkým hladomorem a nedávným uznáním palestinské státnosti.

Z pohledu skupiny Evropských konzervativců a reformistů si irský návrh zaslouží kritiku kvůli svému jednostrannému rámování a potenciálu narušit vyváženou zahraniční politiku EU.

ECR důsledně upřednostňuje právo Izraele na sebeobranu před hrozbami ze strany Hamásu, odsuzuje teroristické útoky této skupiny, jako například 7. října 2023, a označuje podporovatele Hamásu, včetně Íránu, za strůjce násilí.

Ve společné rezoluci přijaté 19. října 2023 ECR spolupodepsala opatření potvrzující obranné akce Izraele podle mezinárodního humanitárního práva, požadující okamžité propuštění všech izraelských rukojmích a zdůrazňující likvidaci Hamásu jako předpoklad trvalého míru v Gaze.

Tento postoj rozlišuje mezi palestinskými civilisty a bojovníky Hamásu, obhajuje humanitární pomoc Gaze a zároveň trvá na bezpečnostních zárukách, které by zabránily přesměrování pomoci teroristickým sítím.
Požadavek irského návrhu na „okamžité a úplné“ zrušení blokády tyto bezpečnostní požadavky přehlíží.

Podle názorů ECR jednostranné napadání blokády, a to i pod humanitárními záminkami, hrozí eskalací napětí a napětím ve vztazích mezi EU a Izraelem v době, kdy je zásadní jednota v boji proti terorismu.
Výslovný cíl flotily „prolomit blokádu“ by také mohl neúmyslně podpořit Hamás tím, že by normalizoval porušení, které by mohlo usnadnit pašování zbraní nebo operativců, což je v rozporu s výzvou ECR k odstranění Hamásu.

Ačkoli ECR uznává potřebu pomoci a podporuje její zvýšení, návrh neklade stejný důraz na propuštění rukojmích nebo odpovědnost Hamásu, což vytváří nerovnováhu.
ECR navíc kritizuje opatření, která politizují humanitární úsilí a mohou poškodit soudržnost EU.

Návrh Irska, který označuje izraelské akce za „genocidu“, se rozchází s diferencovaným postojem ECR, který odsuzuje terorismus a zároveň vyzývá Izrael, aby v souladu s mezinárodním právem minimalizoval civilní škody.
Taková rétorika by mohla zkomplikovat partnerství mezi EU a Izraelem, včetně obchodní a bezpečnostní spolupráce, která je zásadní pro boj proti společným hrozbám, jako je íránský vliv.

ECR prosazuje upřednostnění diplomatických cest pro poskytování pomoci, například prostřednictvím zavedených koridorů s dohledem, před provokativními flotilami, které vyvolávají konfrontace v mezinárodních vodách.

Izraelský odposlech je sice kontroverzní, ale zároveň je v souladu s podporou obranných opatření ECR proti domnělým provokacím, pokud jsou v souladu s právními normami.

V širším kontextu EU debata zdůrazňuje rozpory: propalestinské nálady v Irsku a Španělsku kontrastují s názory ECR, která podporuje bezpečnost Izraele.

Vyslání námořních pozorovatelů, jak navrhovali někteří irští poslanci, by mohlo vést k eskalaci rizik, aniž by se vyřešily základní otázky, jako je role Hamásu.

Na rozdíl od návrhu projednávaného v Dáilu by ECR pravděpodobně doporučila celoevropské iniciativy zaměřené na vyjednávání o rukojmích a pomoc s protiteroristickými zárukami a vyhnula by se akcím, které by napínaly spojenectví. Mír nakonec vyžaduje řešení základních příčin, jako je odstranění Hamásu a bezpečnost Izraele, spíše než návrhy, které riskují polarizaci zúčastněných stran.

Je však třeba říci, že přístup Irska v této diskusi posiluje vnímání přehnané kritiky Izraele, zejména pokud se na ni pohlíží optikou ECR.

Podnětné formulace návrhu, jako je obvinění z „genocidy“, a výzva ke zrušení blokády bez řešení bezpečnostních problémů Izraele odpovídají historické tendenci Irska zaujímat silně propalestinský postoj.

Tento postoj často opomíjí složitost konfliktu, zejména roli Hamásu jako teroristické organizace označené EU a dalšími zeměmi.

Pokud Irsko stejně neodsoudí akce Hamásu, jako jsou raketové útoky nebo braní rukojmích, a přitom se soustředí téměř výhradně na reakci Izraele, hrozí, že bude vyprávět zkresleně.

Návrh zákona o okupovaných územích, na který se poslanci v rozpravě odvolávali, je dalším příkladem tohoto trendu, neboť jeho cílem je omezit obchod s izraelskými osadami, ale chybí v něm ustanovení o palestinských militantních aktivitách.

Kritici oprávněně namítají, že taková politika přehlíží potřebu Izraele čelit hrozbám v nestabilním regionu, zejména s ohledem na zdokumentované využívání civilní infrastruktury Hamásem k vojenským účelům.
Pozorovatelé, kteří se hlásí k ECR, by mohli poznamenat, že rétorika Irska by mohla odradit spojence, jako jsou USA, které podporují bezpečnost Izraele, a oslabit konsensus EU ohledně politiky na Blízkém východě.

Tím, že Irsko dává přednost symbolickým gestům, jako je podpora flotily, před pragmatickými řešeními, riskuje, že bude vnímáno jako země, která dává přednost ideologickému směřování před vyváženou diplomacií, což může oslabit jeho vliv v širším mírovém úsilí.