Subscribe
Debata o konkurenceschopnosti Evropy se často soustředí na ceny energií, umělou inteligenci, obchod a průmyslovou politiku. Stejně důležitým se však stává i jeden méně zmiňovaný problém: firmy po celém kontinentu mají potíže najít pracovníky s potřebnými dovednostmi.
Iniciativa Evropské komise „Union of Skills“ tuto výzvu formuluje velmi jasně. Každý pátý dospělý v EU má potíže se čtením a psaním, každý čtvrtý patnáctiletý dosahuje v čtení, matematice a přírodních vědách výsledků pod základní úrovní a téměř čtyři z pěti malých a středních podniků uvádějí, že nemohou najít talenty, které potřebují.
Pro ekonomiku, která chce zaujmout vedoucí postavení v oblasti pokročilého zpracovatelského průmyslu, digitálních technologií a ekologické transformace, nejde pouze o problém vzdělávání. Jde o problém konkurenceschopnosti.
Evropa má problém s kvalifikací, nejen s nedostatkem pracovních sil
Stárnoucí populace v Evropě je často uváděna jako hlavní důvod, proč zaměstnavatelé nemohou najít nové zaměstnance. Demografie hraje svou roli, ale nedostatek pracovníků souvisí také s nesouladem mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce.
Eurostat uvedl, že volná kapacita na trhu práce v roce 2024 představovala 11,7 % rozšířené pracovní síly, což odpovídá 26,7 milionu lidí, kteří byli nezaměstnaní, podzaměstnaní nebo jinak k dispozici pro práci, ale plně se na trhu práce neúčastnili.
Z toho vyplývá, že úkolem Evropy není pouze najít více pracovníků. Je také třeba zajistit, aby lidé, kteří již v Evropě žijí, disponovali kvalifikací a praktickými dovednostmi, které vyžadují měnící se odvětví.
Tento nesoulad je zvláště patrný v odvětvích, jako je strojírenství, stavebnictví, zdravotnictví, informační technologie a pokročilá výroba. Zaměstnavatelé mohou mít volná pracovní místa, zatímco pracovníci ve stejném regionu mají potíže najít stabilní zaměstnání. K překlenutí této propasti je zapotřebí, aby vzdělávací systémy rychleji reagovaly na ekonomické změny.
Odborné vzdělávání si zaslouží nový pohled
Příliš dlouho bylo odborné vzdělávání někdy považováno za druhou volbu ve srovnání s vysokoškolským studiem. Toto rozlišování je stále těžší ospravedlnit.
Moderní průmysl potřebuje elektrikáře, techniky, svářeče, mechaniky, obsluhu strojů, softwarové specialisty a kvalifikované stavební dělníky. Mnohé z těchto profesí vyžadují pokročilé technické znalosti a neustálé vzdělávání. Nejedná se o profese minulosti; jsou nezbytné pro odvětví, která chce Evropa rozvíjet.
Podle Komise se již více než polovina studentů vyššího sekundárního vzdělávání v EU rozhoduje pro odborné obory. Účast však zůstává příliš nízká v některých odvětvích, kde je poptávka nejvyšší, zejména v těch, která souvisejí s digitální a zelenou transformací.
Právě proto Brusel připravuje novou evropskou strategii pro odborné vzdělávání a přípravu. Cílem je zajistit, aby odborné vzdělávání a příprava lépe reagovaly na potřeby trhu práce a byly atraktivnější pro studenty všech věkových skupin. I proto by měla být profesní mobilita v rámci Evropy vnímána jako ekonomický přínos, a nikoli pouze jako vzdělávací zkušenost.
Diskuse se začíná posouvat jiným směrem. Odborné vzdělávání se stále častěji nepředstavuje jako alternativa pro ty, kteří nestudují na vysoké škole, ale jako strategická součást evropské hospodářské infrastruktury.
Malé a střední podniky na to doplácejí
Nedostatek kvalifikovaných pracovníků zasahuje zejména menší podniky.
Velké společnosti mohou najímat zaměstnance v zahraničí, zavádět interní vzdělávací programy a nabízet vyšší platy, aby přilákaly specializované pracovníky. Rodinný výrobní podnik nebo místní strojírenská firma má v tomto ohledu mnohem menší manévrovací prostor.
Pokud malá firma nedokáže najít kvalifikovaného technika, následky nejsou jen abstraktní. Může dojít ke zpoždění zakázky, nový stroj může zůstat nevyužitý, investice může být odložena nebo může být upuštěno od plánu na rozšíření.
Právě proto by politika v oblasti kvalifikací neměla být koncipována pouze z pohledu ministerstev školství. Zaměstnavatelé, obchodní komory, vzdělávací střediska a místní samosprávy musí hrát významnější roli při určování toho, jaké kvalifikace jsou v regionálních ekonomikách skutečně potřebné.
Evropská rada na vysoké úrovni pro dovednosti se v červenci vydala tímto směrem a vyzvala k užšímu propojení podnikatelské sféry a vzdělávání a k vytváření regionálních ekosystémů dovedností, které sdružují podniky, poskytovatele vzdělávání a veřejné orgány. Tato zásada dává smysl: vzdělávání by se mělo odehrávat blíže k místům, kde se skutečně nacházejí pracovní příležitosti.
Dovednosti, technologie a evropská konkurenceschopnost
Debata o dovednostech nabývá na naléhavosti, protože technologie mění pracovní prostředí.
Umělá inteligence, automatizace a digitální nástroje některé úkoly nahradí, jiné promění a vytvoří nové pracovní pozice. Technologie však nepotřebu kvalifikovaných pracovníků neodstraňuje. V mnoha případech ji naopak zvyšuje.
Zpráva Komise s názvem „Digitální dekáda 2026“ zjistila, že více než 60 procent Evropanů nyní disponuje alespoň základními digitálními dovednostmi, avšak nedostatek odborníků v oblasti informačních a komunikačních technologií zůstává značný. Zároveň mnoho malých a středních podniků i nadále čelí překážkám při zavádění pokročilých digitálních technologií.
Investice do technologií přinášejí jen omezené výnosy, pokud podniky nemají zaměstnance schopné je efektivně využívat.
Továrna si sice může pořídit moderní roboty, ale i tak potřebuje techniky, kteří stroje nainstalují a budou je udržovat. Společnost sice může zavést umělou inteligenci, ale zaměstnanci musí vědět, jak tyto nástroje začlenit do každodenního provozu.
Lidský kapitál a investice do technologií se tedy vzájemně doplňují, nikoli nahrazují.
Od vysokoškolských titulů k zaměstnatelnosti
To vše však neznamená, že by univerzity ztrácely na významu. Evropa potřebuje vynikající výzkumníky, vědce, lékaře, inženýry a akademiky. Veřejná politika by však neměla měřit úspěch vzdělávání pouze počtem udělených titulů.
Lepší otázkou je, zda vzdělání lidem poskytuje užitečné znalosti, přizpůsobivé dovednosti a reálné příležitosti k budování kariéry.
To vyžaduje užší spolupráci mezi školami, univerzitami, odbornými učilišti a zaměstnavateli. Učňovské programy mohou mladým lidem pomoci spojit teoretické znalosti s praktickými zkušenostmi. K přizpůsobení se mohou dospělým přispět také kratší odborné kvalifikace a celoživotní vzdělávání, aniž by museli na několik let opustit trh práce.
Evropa by měla rovněž usnadnit přeshraniční uznávání dovedností a kvalifikací. Skutečný jednotný trh práce nemůže efektivně fungovat, pokud se pracovníci při přesunu mezi členskými státy opakovaně potýkají s zbytečnými překážkami.
Zároveň by se mobilita neměla stát záminkou pro to, aby země zanedbávaly své vlastní systémy vzdělávání a odborné přípravy. Přilákání kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí může pomoci vyřešit nedostatek pracovní síly, avšak pro dlouhodobou odolnost zůstává zásadní rozvoj domácích talentů.
Investice do lidí jsou součástí průmyslové politiky
EU stále častěji hovoří o průmyslové politice, strategické autonomii a ekonomické bezpečnosti. Kvalifikace patří do stejné diskuse.
Polovodičové závody, obranná výroba, energetická infrastruktura, umělá inteligence i pokročilá výroba – to vše závisí na lidech, kteří umí navrhovat, stavět, provozovat a opravovat složité systémy. Oznámit investiční cíle je snazší než vytvořit pracovní sílu potřebnou k jejich realizaci.
Právě v tomto ohledu hraje důležitou roli subsidiarita. Brusel může podporovat mobilitu, společné standardy a přeshraniční programy, avšak systémy vzdělávání a odborné přípravy zůstávají úzce propojeny s národními a regionálními ekonomikami. Úspěšná evropská strategie v oblasti dovedností by měla ponechat prostor pro místní řešení, místo aby shora vnucovala jednotný model.
Cíl by měl být praktický: poskytnout zaměstnancům více příležitostí ke zdokonalování svých dovedností, dát podnikům větší slovo v oblasti vzdělávání a nabídnout mladým lidem více než jednu uznávanou cestu k úspěšné kariéře.
Problém konkurenceschopnosti Evropy nelze vyřešit pouze pomocí regulace či dotací. Rozhodne se o něm částečně ve třídách, dílnách, laboratořích a na pracovištích.
Evropská hospodářská politika se již řadu let soustředí na kapitál: kolik investovat, kde poskytovat dotace a která odvětví podporovat. V další fázi je třeba věnovat stejnou pozornost lidskému kapitálu.
Kontinent, který nedokáže zajistit lidem produktivní práci, bude mít potíže udržet se v konkurenci, bez ohledu na to, jak ambiciózní se jeho průmyslové strategie na papíře jeví.
Evropě nechybí talent. Úkolem je tento talent rozvíjet, rozpoznávat a efektivněji propojovat s ekonomikou. Pokud se to EU podaří, může se politika v oblasti dovedností ukázat jako jedna z nejdůležitějších reforem v oblasti konkurenceschopnosti tohoto desetiletí.