Pouze 10 % Evropanů věří, že Ukrajina může ještě zvítězit

Podle zprávy, kterou tento týden zveřejnila Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR), ukazuje mezinárodní studie rostoucí pesimismus v Evropě ohledně konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Zpráva vydaná před druhým výročím ruské invaze na Ukrajinu ukazuje, že v průměru pouze 10 % Evropanů věří, že Ukrajina v konfliktu zvítězí. Mezi všemi 12 zúčastněnými členskými státy převládá názor, že „kompromisní dohoda“ bude řešením, které ukončí válku.

Ve třech zemích (ve Švédsku, Portugalsku a Polsku) je preferována podpora snah Ukrajiny o znovuzískání jejího území (50 %, 48 % a 47 %). V pěti dalších zemích – včetně sousedního Maďarska (64 %), Řecka (59 %), Itálie (52 %), Rumunska (50 %) a Rakouska (49 %) – je podle studie zřejmá tendence tlačit na Kyjev, aby přijal dohodu. V ostatních zemích je veřejné mínění rozděleno: Francie (35 % pro pokračování bojů oproti 30 % pro vyjednání dohody), Německo (32 % oproti 41 %), Nizozemsko (34 % oproti 37 %) a Španělsko (35 % oproti 33 %) vykazují rozdílné názory.

Pokud jde o evropský pohled na vojenský výsledek, dvakrát více respondentů (20 %) očekává vítězství Ruska v konfliktu. Slábnoucí důvěra v ukrajinské válečné úsilí je patrná v celé Evropě, přičemž i v nejoptimističtějších členských státech (Polsko, Švédsko a Portugalsko) věří v potenciál Kyjeva zvítězit méně než pětina respondentů (17 %). Podle autorů studie Ivana Krasteva a Marka Leonarda je tato změna nálad způsobena zpomalením protiofenzívy ukrajinské armády, rostoucími obavami z aktuální změny politiky USA a důsledky potenciálního znovuzvolení Donalda Trumpa pro válečné úsilí. Pan Trump se netajil tím, že je mnohem méně nadšený (ve srovnání s dosavadním prezidentem Joem Bidenem) z financování dalších ofenzivních snah ukrajinské armády.

Autoři studie se domnívají, že aby vedoucí představitelé EU zachovali přesvědčivé argumenty na podporu Ukrajiny, budou muset upravit svou rétoriku tak, aby nepůsobila na skeptické publikum nerealisticky. Pro Kyjev je také klíčové způsobit zlom v dynamice ruské armády, když si uvědomíme, že v posledních několika měsících se ve zpravodajství objevují především vítězství Putinovy armády (naposledy u Avdijivky). Velmi pozoruhodným zjištěním studie je, že mnozí vnímají konflikt na Ukrajině jako existenční pro Evropu. Když byli respondenti dotázáni, který konflikt má největší dopad na jejich „zemi“ a „Evropu“ (mezi konfliktem v Gaze, do kterého je zapojen Izrael a Hamás, a konfliktem na Ukrajině), 33 % z nich zvolilo Ukrajinu. Naproti tomu konflikt v Gaze si vybralo pouze 5 % respondentů. To naznačuje, že Evropané si stále více uvědomují regionální význam této války a cítí se odpovědní za její řešení.

V průměru 41 % Evropanů se domnívá, že by EU měla buď „zvýšit“, nebo „zachovat“ současnou úroveň pomoci Ukrajině, pokud Trump americkou pomoc stáhne. Ačkoli jen menšina Evropanů (20 %) by zvýšila podporu Ukrajině, aby kompenzovala případné stažení USA, 21 % se vyslovilo pro zachování úrovně podpory beze změny. Třetina respondentů (33 %) by dala přednost tomu, aby EU omezila pomoc po vzoru USA.

Názory na druhé Trumpovo funkční období v Evropě

Jedním z hlavních zjištění ECFR je, že většina Evropanů nemá z návratu Donalda Trumpa k moci příjemné pocity, zejména po pochybných výrocích v otázce NATO. Pan Trump nepředstavuje pro obranné spojenectví, na které Evropská unie do značné míry spoléhá, žádný prvek stability, což je patrné i z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který provedli tvůrci studie. Celkem 45 % respondentů by bylo velmi zklamáno a 11 % spíše zklamáno. Dokonce i v Itálii by si pouze 16 % občanů přálo, aby se bývalý prezident znovu ujal úřadu, zatímco 37,5 % obyvatel volilo Fratelli d’Italia. Jediným evropským státem, kde se názory výrazně střetávají, je Maďarsko, kde je 28 % pro Trumpův návrat a 32 % proti němu.

Toto vnímání by také mohlo souviset s uvědomění si limitů moci USA v dnešním světě a nefunkčnosti americké domácí politiky. (Podle našeho průzkumu považuje politický systém Spojených států za nefunkční v průměru 48 procent lidí v Evropě, z toho velká většina ve všech 12 zemích s výjimkou Maďarska, Polska a Rumunska.) – Ivan Krastev & Mark Leonard

Vnímání migrace související s válkou

Jedno z nejzajímavějších zjištění průzkumu se týká nálad veřejnosti vůči ukrajinským migrantům. Ve všech 12 zemích byli účastníci dotazováni na to, jak vnímají migranty z různých oblastí světa, zda je považují za příležitost nebo hrozbu. V mnoha zemích, které se účastnily průzkumu, existovaly výrazné obavy z přistěhovalectví, které se týkaly především migrantů z Blízkého východu nebo Afriky. Ukrajinci však byli obecně vnímáni pozitivně nebo přinejmenším neutrálně, podobně jako osoby z jiných členských států EU. V průměru 28 procent respondentů považovalo migranty z Ukrajiny za příležitost, 23 procent za hrozbu, zatímco 36 procent nepovažovalo ani jedno z toho.

Řemeslníci, kteří se účastnili studie, se odmítají k této problematice obšírněji vyjadřovat a projevují k těmto zjištěním poněkud překvapený postoj. Takové výsledky však lze považovat za předvídatelné, a to především díky několika skutečnostem:

1) Uprchlíci z Ukrajiny mají vyšší míru kulturní kompatibility s obyvateli členských států EU, někteří z nich dobře ovládají jazyky používané v Unii a pocházejí z křesťanského prostředí.

2) Migranti z Blízkého východu a Afriky jsou dlouhodobě spojováni s případy násilí, zneužívání a enklávizace, jak jsem vysvětlil zde. Zatím se nezdá, že by migrační proud z Ukrajiny statisticky zvyšoval míru kriminality nebo vyvolával větší incidenty.

Poněkud paradoxní situace vzniká tím, že nejvyšší procento osob považovalo ukrajinské migranty za hrozbu v Polsku (40 %), Maďarsku (37 %) a Rumunsku (35 %). To lze sice částečně přičíst poměrně značnému přílivu Ukrajinců, které Polsko přijalo od února 2022, ale i tak to představuje značnou výzvu.

Osobní závěry

Po dvou letech války (a s ní spojených finančních a humanitárních problémů) je v evropském táboře jasně patrná únava. Je známo, že prodloužená válka je výhodná pro toho, kdo má na bojišti převahu, a tou je v současné době Ruská federace. Pesimismus Evropanů, že Ukrajina nebude schopna dosáhnout svých výchozích cílů: osvobození všech území okupovaných od roku 2014„až po Krym„, je odůvodněn realitou na frontové linii a změnou politiky USA.

Nyní je však důležitější než kdy jindy podpořit věc Ukrajiny a to, co by se dalo definovat jako „spravedlivý mír“ – urovnání, které se snaží zabránit další okupaci jejího území, ale zároveň uznává realitu na bojišti. Po první ofenzivě ukrajinských ozbrojených sil, které dobyly Charkov a Cherson, Henry Kissinger prohlásil, že nastal okamžik pro jednání. Jeho výroky tehdy ostře kritizovaly i kyjevské úřady, které je považovaly za ústupek agresorovi a nedostatek víry, že se jim podaří získat zpět vše, co ztratili. Pravdou však je, že s postupujícím časem a snižující se pomocí se zdá, že jedinou stranou, která získává výhodu, je Rusko.

Cílem stoupenců Ukrajiny by nyní mělo být minimalizovat územní ztráty, které Ukrajina utrpí, a stanovit podmínky, které zaručí, že se zamezí dalšímu konfliktu.

Methodology of cited study included in original source