Středomořská výzva: Konzervativní plán pro řešení migrační krize v Evropě

Na konferenci strany ECR v Neapoli (Utváří Středomoří budoucnost Evropy?) vyzývají italští a evropští představitelé k realistické a suverénní politice, která by řešila nelegální přistěhovalectví a změnila jižní hranici EU.

Neapol, 11. července – Na pozadí pulzující Neapole – města, které bylo dlouho určováno přílivem a odlivem kultur a národů – se sešli konzervativci z celé Evropy, aby čelili jedné z nejnaléhavějších a nejrozporuplnějších výzev kontinentu: nelegálnímu přistěhovalectví. Úvodní panel stranické konference Evropských konzervativců a reformistů (ECR) s názvem „Zvládání migračních toků: konzervativní pohled“ sloužil jako reflexe současné politiky a zároveň jako výzva k jednotné, pragmatické evropské strategii.

Michele Schiano, italský poslanec a hostitel akce, zahájil panel tím, že debatu zasadil do samotné identity Neapole. „Toto město,“ řekl, „je symbolem Středomoří – jak jeho problémů, tak jeho potenciálu.“ Podle Schiana není Středomoří pouze prostorem nestability, ale geopolitickým a kulturním motorem, který může nově definovat budoucnost Evropy. „Neapol,“ dodal, „může být mostem – nejen mezi severní a jižní Itálií, ale i mezi národy v konfliktu.“ Otázkou podle něj již není, zda Středomoří utváří Evropu – jde o to, jak se Evropa rozhodne nechat se jím utvářet. A odpověď podle něj musí zahrnovat jasná politická rozhodnutí, strategická spojenectví a především odpovědnost.

Moderátorka panelu, novinářka Marilù Lucrezio, poukázala na nedávný posun v evropském diskurzu o migraci – podle ní především díky Itálii. Vládě premiérky Giorgie Meloniové přičetla k dobru, že „prolomila institucionální paralýzu“ v oblasti hraničních kontrol, prosadila inovativní řešení, jako jsou offshore centra pro zpracování žádostí v Albánii, a přiměla Evropu, aby se znovu zabývala konceptem spravedlivého rozdělení zátěže. Zdůraznila, že debata již není o tom, zda jednat, ale jak – a Itálie ukazuje cestu. V návaznosti na toto téma ministr pro parlamentní vztahy Luca Ciriani nastínil to, co nazval „Meloniho doktrínou“ v oblasti imigrace. „Nejsme proti imigraci – jsme proti nelegální, nekontrolované a nebezpečné imigraci,“ řekl. Vysvětlil, že strategií vlády není démonizovat migranty, ale rozlišovat mezi těmi, kteří usilují o skutečnou integraci, a těmi, kteří zneužívají evropské systémy nebo obchodují s kriminalitou. „Levice,“ řekl Ciriani, „věřila, že imigrace je vždycky zdroj. My říkáme: jen když je správně řízena.“

Snad nejstrategičtější a nejrozsáhlejší příspěvek však přednesl Giovanni Donzelli, místopředseda parlamentního výboru pro bezpečnost republiky (Copasir). Donzelli spojil migraci s geopolitikou a globální soutěží o zdroje a tvrdil, že budoucnost Evropy závisí nejen na zabezpečení jejích hranic, ale také na vážném zapojení do spolupráce s Afrikou. „Afrika je místem, kde populační růst exploduje,“ varoval. „Pokud nebudeme do Afriky investovat – pokud ji přenecháme Číně a Rusku – vzdáváme se nejen ekonomických příležitostí, ale riskujeme i nekontrolovatelný migrační tlak.“ Pro Donzelliho to není jen humanitární záležitost – jde o otázku národního přežití. Varoval před vlivem organizovaného zločinu na migrační trasy a dokonce uvedl příklady pronikání terorismu přes nelegální přechody. „Lodě nepřevážejí jen migranty,“ řekl. „Převážejí také džihádisty, překupníky a nestabilitu.“ Řešení podle něj spočívá v realismu: v boji proti pašeráckým sítím, v rozbití „byznysu s pohostinností“ a v tom, že africký kontinent nebude považován za charitativní případ, ale za ústředního hráče na vlastní strategické mapě Evropy.

Wanda Ferro, náměstkyně italského ministerstva vnitra, v této souvislosti zdůraznila účinnost italského přístupu. Od dvoustranných dohod se zeměmi původu až po Matteiho plán zaměřený na zlepšení životní úrovně v Africe, Ferroová představila Meloniho vládu jako model akčního vládnutí. „Je třeba respektovat pravidla našich národů a našich kultur,“ řekla a přidala osobní zamyšlení: „Jako člověk z Jihu, který musel odejít za prací a studiem, chápu, co to znamená hledat lepší budoucnost – ale musí se to dít legálně a s respektem k hostitelské zemi.“

Mezinárodnímu rozměru rozhovoru se dále věnoval George Simion, rumunský poslanec a místopředseda strany ECR. Simion odsoudil kriminalizaci konzervativních politiků, jako je Matteo Salvini, za pouhé prosazování hraničních kontrol. „Musíme přestat s ideologickým pokrytectvím,“ řekl. „Evropa si musí vybrat mezi suverenitou a chaosem.“ Vyzval také k demografické revitalizaci v rámci Evropy a ocenil trvalé vazby mezi Itálií a Rumunskem, které mají kořeny ve společném latinském dědictví.

Gennaro Sangiuliano, novinář a bývalý italský ministr kultury, využil své zkušenosti zpravodaje ve Francii, aby ilustroval dlouhodobá rizika neúspěšné integrace. Varoval před důsledky nekontrolovaných kulturních ústupků, zejména v kontextech, kde islámský extremismus podkopává základní svobody, jako jsou práva žen. „Francie nyní obrací kurz,“ poznamenal, „a zvažuje zákony, které by zabránily neregulérním sňatkům – protože integrace musí být legální a vzájemná.“ Lucrezio se krátce vrátil k lidské stránce krize a upozornil na jeden z jejích nejtemnějších aspektů: pohřešované děti migrantů, které se často stávají oběťmi obchodu s lidskými orgány. „Nejde jen o imigraci – jde o ochranu těch nejzranitelnějších,“ řekla.

V závěrečném projevu se Donzelli a Ciriani opět shodli na zásadním poselství: Evropa musí nejen chránit své hranice, ale také přehodnotit své místo v globální rovnováze sil. To znamená investice do Afriky, silné vedení a návrat k národní důstojnosti. „Pokud v Africe nepovedeme, prohrajeme globální hru,“ varoval Donzelli.

V závěru panelu se jasně ukázalo, že konzervativní přístup již není pouze opoziční – je stále více konstruktivní, podrobný a zaměřený na řešení. V Neapoli se neobjevila reakce na migraci založená na strachu, ale vize. Vize založená na suverenitě, zakotvená v odpovědnosti a odhodlaná zachovat kulturní a politickou integritu Evropy a zároveň řešit základní příčiny migrace. V éře rostoucí nestability nabídl konzervativní plán založený na pragmatismu, pořádku a vzájemném respektu nejen kritiku, ale i směřování.

Alessandro Fiorentino