Španělsko udeřilo první: Příjezd vlaku Tren de Aragua do Evropy a jeho význam pro bezpečnost a suverenitu

Španělsko zasadilo významný úder Tren de Aragua, venezuelské zločinecké megasíti, která terorizuje komunity v celé Latinské Americe. Národní policie 7. listopadu oznámila zatčení třinácti osob obviněných z vytvoření první operativní buňky gangu ve Španělsku, což představuje debut této skupiny na evropské půdě.

K zatýkání došlo v Barceloně, Madridu, Gironě, A Coruni a Valencii v rámci Operace Interciti, dlouhodobé zpravodajské akce koordinované španělskou Comisaría General de Información. Byly zlikvidovány dvě tajné laboratoře na výrobu kokainu rosa – známého jako tusi – a vyšetřovatelé odhalili zásoby syntetických drog, kokainu a indoor plantáž konopí.

Síť údajně vedli venezuelští občané ve věku kolem třiceti let, kteří žili nenápadně v městských oblastech, jako je El Cañaveral v Madridu a El Raval v Barceloně. Podle policejních zdrojů se připravovali „na válku s konkurenčními gangy“ s cílem ovládnout území a distribuční sítě. Jedná se o druhou velkou operaci proti Tren de Aragua ve Španělsku. K první došlo v březnu 2024, kdy policie zatkla Gersa Guerrera, bratra nechvalně proslulého vůdce skupiny Héctora Rustherforda „Niño“ Guerrera Florese. Gerso byl později vydán do Venezuely na základě obvinění z terorismu, obchodování s lidmi, zbraní a praní špinavých peněz.

Vzestup státem chráněného zločineckého impéria

Tren de Aragua není jen další kartel. Je to potomek zkrachovalého socialistického státu. Zrodil se a vyrostl ve venezuelském vězeňském systému – v zemi, kde už dávno neexistuje rozdíl mezi státem a organizovaným zločinem. Věznice Tocorón, kde kdysi vládl vůdce gangu, nebyla ani tak nápravným zařízením, jako spíše mikrokosmem Venezuely Nicoláse Madura: místem, kde beztrestnost, korupce a politická spoluúčast nahradily vládu práva.

Po dvě desetiletí považoval narkomafiánský režim v Caracasu zločin za nástroj kontroly. Režim se sice tváří jako antiimperialistický, ale umožnil a dokonce napomohl růstu zločineckých struktur, které vyvážejí násilí a drogy do zahraničí. Tren de Aragua je jedním z nejjasnějších projevů tohoto spojenectví mezi diktaturou a kriminalitou.

Když se venezuelský stát zhroutil, nastoupil na jeho místo stát zločinecký. Stejný aparát, který vězní politické oponenty a cenzuruje novináře, chrání také obchodníky s lidmi, milice a polovojenské skupiny. To, co Španělsko na svém území zrušilo, není jen zločinecká buňka, ale i výspa oné hlubší zvrácenosti: spojení politické tyranie a organizovaného zločinu.

Španělský model integrace – silné stránky a limity

Vztahy Španělska s Latinskou Amerikou byly vždy jedinečné. Jak jsem zkoumal ve své nedávné zprávě Impérium vrací úder: Proč jsou civilizační aspekty v migrační politice důležité? (Danube Institute, 2024), španělský migrační model byl vcelku úspěšný. Kulturní blízkost, společný jazyk a náboženská kontinuita umožnily zemi integrovat miliony migrantů z Latinské Ameriky s relativně malým množstvím napětí, které sužovalo Británii nebo Francii.

Ale i tento úspěšný model má své limity. Příjezd vlaku Tren de Aragua ilustruje temnou stránku globální mobility: když jsou humanitární politiky zneužívány zločineckými sítěmi, které hledají útočiště a zisk. Otevřenost Španělska vůči venezuelským uprchlíkům – motivovaná soucitem a historickými souvislostmi – bohužel poskytla vstupní bránu živlům, které za své přežití vděčí Madurovu kriminalizovanému státu.

Výzvou pro Španělsko je bránit velkorysost svého systému, aniž by se nechalo zneužít proti sobě. Integrace vyžaduje ostražitost. Soucit musí jít ruku v ruce s prosazováním.

Trestněprávní model pro vývoz

Tren de Aragua expanduje na mezinárodní scéně a kopíruje svůj domácí vzorec: kombinuje výrobu drog, obchodování s lidmi a kontrolu nad komunitami migrantů. Ve Španělsku, stejně jako v Latinské Americe, se opírá o výrobu tusi, syntetické drogy prodávané mladým spotřebitelům. Využívání malých městských laboratoří ukazuje, jak se gang rychle přizpůsobuje svému prostředí, začleňuje se do místní ekonomiky a zároveň si udržuje vazby na svou řídicí strukturu v zahraničí.

Její metody jsou moderní. Vyšetřovatelé odhalili důkazy o kryptoměnových transakcích a šifrované komunikaci. Jinými slovy, nejedná se o relikt latinskoamerického násilí přesazený do Evropy, ale o hybridní síť – zčásti digitální, zčásti teritoriální -, která chápe, jak využít jak anonymity internetu, tak morálního zmatku otevřených společností.

Venezuelská souvislost

Globální dosah společnosti Tren de Araguaby nebyl možný bez tolerance Madurova režimu. Caracas zůstává centrem praní špinavých peněz, obchodování se zbraněmi a ochranářství napojeného na politické elity i armádu. Závislost režimu na nezákonném financování učinila z Venezuely jádro polokulární kriminální ekonomiky, která sahá od Karibiku až po jižní Evropu.

Spojené státy a několik latinskoamerických vlád již několik let dokumentují, jak vysocí venezuelští představitelé – včetně těch blízkých Madurovi – spolupracují s drogovými kartely, guerillovými hnutími a polovojenskými jednotkami. Tren de Aragua působí v této šedé zóně: je tolerována, příležitostně řízena a pro režim je vždy užitečná jako nátlakový ventil pro migraci a nástroj regionální destabilizace.

To, že se tato síť nyní objevila ve Španělsku, tedy není náhoda. Je to příznak záměrného vývozu nepořádku z Venezuely – politiky, která využívá migraci i kriminalitu jako zbraň pro svůj vliv v zahraničí.

Poučení pro Evropu

Pro evropské konzervativce nemůže být poselství jasnější. Právo a pořádek nejsou jen domácí záležitostí, ale první linií národní bezpečnosti. Když se oslabí suverenita, když se oslabí vymáhání práva a když autoritu nahradí ideologie, vakuum zaplní aktéři, kteří nerespektují ani právo, ani hranice.

Španělská policie si zaslouží uznání za rozbití této buňky, ale politici nyní musí zajistit, aby represi doprovázela prevence. Pobytové postupy, humanitární ochrana a azylové cesty musí být chráněny před infiltrací zločineckých skupin. Mezinárodní spolupráce – zejména s latinskoamerickými demokraciemi, jako jsou Kolumbie a Chile – by se měla prohloubit, zatímco jakýkoli kontakt s venezuelským režimem musí být podmíněn jeho spoluprací proti nadnárodnímu zločinu, která v současné době neexistuje.

Evropa musí především uznat morální rozměr této hrozby. Tren de Aragua není pouhým gangem, ale stínem režimu, který ze zločinu udělal vládu. Tolerovat Madura znamená tolerovat podmínky, které plodí takové organizace.

Závěr: Obnovení právního státu

Likvidace první španělské buňky Tren de Araguaje vítězstvím pro orgány činné v trestním řízení a varováním pro Evropu. Všude tam, kde nekontrolovaně roste kriminalita – ať už v Caracasu, Barceloně nebo Bruselu – je to proto, že autorita byla oslabena.

Reakce Španělska se nyní musí stát evropským standardem: jednoznačné potvrzení práva a pořádku. Protože za každým gangem, každou pašeráckou trasou a každou syntetickou laboratoří nestojí jen chamtivost, ale i politická ideologie, která pohrdá samotnou spravedlností.

Tren de Aragua je ozbrojeným křídlem neúspěšného socialistického experimentu. Její šíření je příznakem narkokomunistické nemoci, která zničila Venezuelu a nyní se snaží nakazit svobodný svět. Španělskou operaci je proto třeba vnímat nejen jako policejní úspěch, ale i jako morální prohlášení: Evropa nedopustí, aby na její půdě zakořenily tyranie, korupce a zločin – ať už je jejich původ jakkoli vzdálený.