Subscribe
V posledních několika měsících se ve Španělsku projevuje hněv zemědělců a primárního sektoru, kteří se účastní řady masových protestů a pochodů traktorů po celém Španělsku, zejména v hlavním městě Madridu. Primární sektor protestoval proti velkým obtížím, s nimiž se potýká a které jsou částečně způsobeny nepříznivými klimatickými podmínkami a mezinárodními podmínkami, ale v každém případě jsou zhoršeny katastrofálními politikami, které soustavně provádějí národní, regionální a evropské vlády.
V tomto smyslu protestující požadovali od vlády opatření na ochranu evropské potravinové suverenity a evropské produkce před dovozem a nekalou konkurencí ze třetích zemí, zlepšení a důsledné uplatňování španělského zákona o potravinovém řetězci, který zakazuje, aby různé úrovně potravinového řetězce byly nuceny prodávat své produkty se ztrátou, snížení byrokratické zátěže a také zásadní reformu společné zemědělské politiky EU (SZP), zejména pokud jde o její ustanovení a povinnosti týkající se životního prostředí. Zemědělci zejména ostře vystupují proti takzvaným „ekologickým programům“ SZP, které musí zemědělci provádět, aby mohli dostávat dotace, ale které zavádějí nepřijatelné environmentální podmínky, jež omezují produkci potravin a ziskovost zemědělců.
Ačkoli protesty ve Španělsku utichly, hněv zemědělců rozhodně přetrvává a navzdory symbolickým gestům politiků se zásadní strukturální problémy, na které zemědělci poukazují, nevyřešily, ba dokonce ani neřešily. Politici ve svých kancelářích v Madridu a Bruselu zůstávají zcela odtrženi od sociální a hospodářské reality na venkově. Španělský ministr zemědělství, rybolovu a potravinářství Luis Planas tento týden navrhl organizacím primárního sektoru dokument se 43 opatřeními, která však přicházejí příliš pozdě.
Mezi 43 opatření, která Planas navrhl a která jsou rozdělena do 7 skupin, patří. Za prvé, Planas navrhuje podporovat opatření na úrovni EU v souvislosti se SZP. Konkrétně se ministr zavázal podporovat zjednodušení, snížení byrokratické zátěže a flexibilizaci SZP, včetně větší flexibility a zjednodušení kritérií pro uplatňování ekologických programů.
V souvislosti s mezinárodní scénou se Planas rovněž zavázal k obraně „zrcadlových doložek“ a spravedlivé hospodářské soutěže v mezinárodním obchodě. V této souvislosti ministr navrhl vytvoření pracovní skupiny pro sledování dovozu a vývozu v primárním sektoru a posílení hraničních kontrol dovozu ze třetích zemí. Zavázal se také, že vláda bude hájit, aby při sjednávání obchodních dohod na mezinárodních fórech podléhaly dovážené výrobky stejným podmínkám, jaké jsou stanoveny pro výrobce v EU.
Pokud jde o další pro zemědělce velmi důležitou otázku, ministerstvo navrhuje posílit výše zmíněný španělský zákon o potravinovém řetězci a rovněž posílit kontrolní kapacitu a kompetence španělské agentury pro kontrolu potravin a informace AICA. Ještě důležitější však je, že Planas navrhl přenést tuto otázku na evropskou úroveň, neboť chce, aby se zákaz prodeje se ztrátou řešil i na evropské úrovni.
Pokud jde o hospodářskou pomoc, pozoruhodným opatřením v Planasově dokumentu je ministrův návrh na spuštění úvěrové linky ve výši 700 milionů eur ve spolupráci s ICO (španělský oficiální úvěrový institut), která by byla rozdělena následujícím způsobem: 500 milionů eur na zajištění úvěrových operací určených zemědělcům a 200 milionů eur pro mladé zemědělce a generační výměnu.
Pokud jde o daně a poplatky z pohonných hmot, ministr zemědělství navrhuje zachovat sníženou sazbu poplatku z nafty pro zemědělské účely, což by znamenalo daňové zvýhodnění ve výši 400 milionů eur, a také odpočet 35 % z účtu za pohonné hmoty pro zemědělské účely a 15 % z hnojiv. Ministerstvo rovněž navrhuje snížit čistý výnos na 15 % pro rok 2023, pokud jde o daň z příjmu.
Ministr Planas se však nechtěně přeřekl, když si pochvaloval, že je ochoten se touto problematikou zabývat. Obvinil pravicové strany VOX a PP, že si nepřejí dohodu mezi vládou a zemědělci a že „chtějí, aby protesty pokračovaly nejméně do červnových voleb do EU“. Planas si však neuvědomil, že to mlčky dokazuje, že pravicové strany nabízejí účinnější odpověď na požadavky zemědělců a že těžkou situaci zemědělců z velké části zhoršila španělská levicová vláda a politika velké koalice Evropské komise.