Irská centrální banka a Gaza

Irská fixace na konflikt v Gaze a jeho nesmlouvavě kritický postoj vůči Izraeli dosáhly v jeho politické sféře téměř posedlosti.

Nedávná debata v Dáil Éireann 11. června 2025 o úloze irské centrální banky při usnadňování prodeje izraelských dluhopisů je příkladem tohoto pokřiveného zaměření. Návrh, který v tento den inicioval poslanec Cian O’Callaghan ze sociální demokracie, je dalším příkladem toho, jak se irská politická třída stále více vymyká svým hlavním partnerům v EU a Spojeným státům tím, že zaujímá postoj, který je nejen jednostranný, ale také hrozí podkopáním její mezinárodní důvěryhodnosti a hospodářských zájmů.

Debata v Dáilu se soustředila zejména na návrh, aby Centrální banka Irska (CBI) zastavila zprostředkování izraelských dluhopisů, které podle poslance O’Callaghana a dalších poslanců financují vojenské akce Izraele v Gaze.

Návrh obvinil Izrael z genocidy, válečných zločinů a etnických čistek a opíral se o zprávy Mezinárodního soudního dvora (ICJ), Amnesty International a Human Rights Watch. Tvrdil, že Irsko jako signatář Úmluvy o genocidě má právní a morální povinnost zabránit CBI ve schvalování prospektů izraelských dluhopisů, které jsou prodávány jako podpora válečného úsilí Izraele.

Debata byla emotivní a většina poslanců se odvolávala na otřesné obrazy palestinského utrpení, včetně zpráv ministerstva zdravotnictví Hamásu o údajných 54 500 úmrtích v Gaze od října 2023. V rozpravě se dále tvrdilo, že 65 % těchto úmrtí tvoří ženy a děti.

Vláda v čele s ministrem financí Paschalem Donohoem reagovala pozměňovacím návrhem, v němž zdůraznila, že Irsko odsuzuje jednání Izraele, poskytuje Palestincům humanitární pomoc (88 milionů eur od ledna 2023) a vyvíjí diplomatické úsilí, například podporuje revizi dohody o přidružení mezi EU a Izraelem.

Donohoe argumentoval, že úloha CBI je omezena na posuzování prospektů podle práva EU, nikoli na schvalování nebo prodej dluhopisů, a že jednostranné kroky by porušovaly závazky EU a hrozilo by riziko právních námitek. Pozměňovací návrh byl přijat, ale debata odhalila hluboké rozpory.

Zatímco opoziční strany požadovaly okamžitá opatření, vláda dala přednost právním a diplomatickým cestám.

Jak bylo uvedeno výše, postoj Irska k Izraeli, jak se ukázal v této rozpravě, jej staví do rozporu s hlavními členskými státy EU a Spojenými státy. Irsko se sice staví do role hlasitého zastánce práv Palestinců, ale jeho rétorika a navrhované kroky, jako je zákaz izraelských dluhopisů nebo zavedení restriktivních finančních opatření, se výrazně liší od vyváženějších přístupů zemí, jako je Německo, Francie a Spojené království. Tyto země, ačkoli jsou k některým izraelským politikám kritické, udržují s Izraelem pevné diplomatické a hospodářské vztahy a uznávají jeho strategický význam a právo na sebeobranu.

Německo například důsledně podporuje bezpečnost Izraele a zároveň se zasazuje o humanitární pomoc a dvoustátní řešení. V roce 2024 poskytlo Německo Palestincům rozvojovou pomoc ve výši 1,3 miliardy eur, ale zdrželo se jednostranných sankcí nebo vzletné rétoriky obviňující Izrael z genocidy. Francie podobně odsoudila izraelskou expanzi osad, ale udržuje silné obchodní vztahy, přičemž bilaterální obchod v roce 2023 dosáhl 3,2 miliardy eur. Spojené království, dokonce i pod vedením své nové labouristické vlády, zaujalo rozvážný přístup, sankcionovalo konkrétní izraelské osoby zapojené do osadnického násilí (jak bylo uvedeno v rozpravě v Dáilu), ale vyhýbalo se rozsáhlým ekonomickým opatřením, která by mohla destabilizovat vztahy.

Spojené státy, nejbližší spojenec Izraele, mu ročně poskytují vojenskou pomoc ve výši 3,8 miliardy dolarů a neustále vetují rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které jsou vůči Izraeli příliš kritické. USA sice vyjádřily znepokojení nad civilními oběťmi v Gaze, ale zdůrazňují, že Izrael má zcela oprávněné právo čelit Hamásu, který USA, EU a další země označily za teroristickou organizaci.

Stále častěji se také objevuje pocit, že Irsko sice odsoudilo akce Hamásu 7. října 2023, ale zároveň si udržuje nepřiměřeně nepřátelský postoj vůči Izraeli.

Zvláště výmluvné je zaměření Irska na izraelské dluhopisy. Žádná jiná země EU nevyvinula srovnatelný tlak na zastavení finančních transakcí s Izraelem na národní úrovni. Úloha CBI, zděděná po Brexitu, je podle nařízení EU o prospektu technická a vyžaduje schválení prospektů dluhopisů z hlediska úplnosti, nikoliv schválení.

Jiné státy EU, například Nizozemsko nebo Lucembursko, které hostí významné finanční sektory, izraelské dluhopisy kontrole nevyčlenily. Pokus Irska o legislativní zakotvení tohoto procesu představuje riziko jeho izolace v rámci EU, kde se dává přednost konsensuálním sankcím (např. proti Rusku) před jednostrannými opatřeními.

Dalším pozoruhodným rysem nedávné debaty v parlamentu bylo to, jak moc se opírala o obvinění z genocidy, a to s odkazem na nález Mezinárodního soudního dvora z ledna 2024 o „pravděpodobných právech“ na ochranu před genocidou v Gaze a na poradní stanovisko z července 2024, které prohlašuje izraelskou okupaci za nezákonnou.

Tato tvrzení, k nimž se připojili i poslanci Gary Gannon a Jennifer Whitmoreová, jsou podnětná a zjednodušují složitý konflikt. Zcela také ignorují právní realitu, že rozhodnutí MTS jsou předběžná a v případě poradního stanoviska nezávazná. Ačkoli se často cituje, jako by tomu tak bylo, soud ve skutečnosti nedospěl k závěru, že dochází ke genocidě.

Podobně Mezinárodní trestní soud (ICC) sice požádal o vydání zatykače na izraelské představitele, ale ty se týkají konkrétních údajných válečných zločinů, nikoli genocidy. Tento rozdíl se v irské parlamentní rétorice téměř ztratil.

Toto jednostranné vyprávění také ignoruje širší blízkovýchodní kontext. Írán, hlavní podporovatel Hamásu a Hizballáhu, podněcuje regionální nestabilitu, ale Dáil se tím zabývá jen zřídka.

Občanské válce v Sýrii, která si vyžádala více než 500 000 obětí, nebo probíhajícímu konfliktu v Jemenu se 150 000 mrtvými se ve srovnání s Gazou věnuje jen malá pozornost. Existuje oprávněný pocit, že irská politická třída je ve svém rozhořčení velmi selektivní.

Je také třeba říci, že snaha Irska zakázat izraelské dluhopisy a zavést restriktivní opatření, jak je navrhuje Dáil, s sebou nese značná rizika.

Vláda ve svém protinávrhu správně uvedla, že takové jednání by mohlo být v rozporu s právem EU, konkrétně s články 63 a 215 Smlouvy o fungování EU, které upravují volný pohyb kapitálu a sankce. Právní rada generálního prokurátora, na kterou se Donohoe odvolává, zdůrazňuje, že jednostranná opatření by Irsko vystavila právním výzvám a potenciálně by narušila jeho pověst stabilního finančního centra. Irská ekonomika, která je silně závislá na zahraničních investicích a členství v EU, si nemůže dovolit porušovat předpisy kvůli symbolickým gestům.

I když má Irsko vzhledem ke své historii útlaku a hladomoru srdce na správném místě, je třeba říci, že taková empatie musí být mírněna realismem.

Dáil se zaměřil na izraelské dluhopisy, které jsou sice emocionálně přesvědčivé, ale odvádějí pozornost od účinnějších opatření. Irsko by mohlo v rámci EU posílit svou podporu cílených sankcí, jako jsou sankce proti osadnickému násilí, které zavedlo Spojené království. Mohlo by více prosazovat přístup humanitární pomoci a příměří, jak zdůraznil Donohoeův protinávrh, a ne symbolická gesta, která pravděpodobně neprojdou právní kontrolou.

Izrael není bez viny. Jeho politika rozšiřování osad a blokády zhoršuje utrpení Palestinců a civilní oběti v Gaze jsou neospravedlnitelné. Odmítání Irska uznat bezpečnostní problémy Izraele však podkopává jeho morální autoritu.

Irská politická posedlost Gazou, o níž svědčí debata v Dáilu 11. června 2025, odráží skutečnou touhu řešit lidské utrpení, ale je poznamenána jednostranným vyprávěním a nepraktickými návrhy.

Tím, že se Irsko zaměřuje na izraelské dluhopisy a obviňuje Izrael z genocidy, aniž by stejně pečlivě zkoumalo Hamás, se v tomto ohledu odcizuje velkým státům EU a USA, vládní protinávrh, který klade důraz na diplomacii a právní omezení, nabízí pragmatičtější cestu, i když postrádá emocionální ohlas opoziční rétoriky.

Irsko musí své nadšení zaměřit na účinnou kolektivní akci v rámci EU a OSN, a nikoli na jednostranná opatření, která riskují hospodářskou a diplomatickou izolaci. Jen tak může dostát svému humanitárnímu odkazu, aniž by obětovalo své postavení ve světě.