Subscribe
Po více než dvou letech přerušení přímých kontaktů mezi Paříží a Moskvou představuje nedávný dvouhodinový telefonický rozhovor francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a ruského prezidenta Vladimira Putina významný krok v kontextu mezinárodní diplomacie. Tato událost, stejně dlouho očekávaná jako nečekaná, je součástí rámce hlubokého politického, vojenského a rétorického nepřátelství, v němž každá iniciativa dialogu nabývá symbolického a strategického významu. Ačkoli se postoje nadále hluboce rozcházejí, otevření přímého komunikačního kanálu mezi dvěma klíčovými aktéry mezinárodního systému naznačuje možnou změnu paradigmatu, přinejmenším na formální úrovni mnohostranných vztahů. Toto gesto, ačkoli nemá bezprostřední výsledky, naznačuje ochotu k dialogu, který by mohl otevřít prostor pro budoucí jednání, a to i v případě, že neexistuje společná vize probíhajícího konfliktu. Rozhovor se dotkl několika mezinárodních kauz – od války na Ukrajině přes íránský jaderný program až po vztahy mezi Ruskem a Západem -, aniž by však přinesl konkrétní výsledky. Iniciativa nicméně nabývá důležité symbolické hodnoty, zejména ve světle rostoucí mezinárodní izolace Ruska a vnitřního tlaku na Macrona, rozkročeného mezi potřebou podpořit Kyjev a snahou zachovat si v Evropě autonomní diplomatickou linii.
GEOPOLITICKÝ KONTEXT: PRODLOUŽENÁ VÁLKA A HYBRIDNÍ VÁLKA
Schůzka se konala v mimořádně citlivém okamžiku ukrajinského konfliktu. Ruské síly nadále postupují v terénu, zejména v oblasti Luganska, která byla prohlášena za zcela obsazenou proruskými orgány. Ukrajinské vojenské operace, navzdory symbolickým úderům, jako byl útok bezpilotního letounu na vojenský závod v Iževsku, trpí neúspěchy, a to i kvůli rostoucí nejistotě ohledně západní vojenské podpory. Tato válka není jen konvenční: je to také hybridní válka tvořená propagandou, kybernetickými útoky, sabotážemi a jadernými hrozbami. Právě na tomto pozadí se uskutečnilo setkání Macrona a Putina, které je vzácným příkladem přímého dialogu v kontextu všeobecného nepřátelství a vzájemného obviňování. Konflikt se stal paradigmatem střetu protichůdných světonázorů: na jedné straně liberálně-demokratický západní blok, na straně druhé autoritářské Rusko, které se hlásí k multipolárnímu mezinárodnímu uspořádání, jež uznává jeho ústřední postavení. K tomuto ideologickému protikladu se přidává globální strategický rozměr s nově vznikajícími aktéry a proměnlivými aliancemi, které dále komplikují možnost nalezení společného a trvalého řešení. Válka si mezitím nadále vybírá oběti a devastuje území. Obléhání města Sumy přibližně 50 000 ruskými vojáky, pozastavení dodávek některých zbraní Kyjevu ze strany Pentagonu z logistických důvodů a ukrajinské operace proti ruské vojenské infrastruktuře ukazují, že ke stabilní rovnováze máme stále daleko. Rostoucí ruský vojenský tlak v kombinaci s erozí ukrajinské obranyschopnosti a nejistotou západní podpory hrozí změnou strategické rovnováhy. Rizikem je nejen pokračování války, ale i její přeměna ve zmrazený konflikt s ničivými důsledky pro evropskou bezpečnost.
PUTINOVY POZICE: BEZPEČNOSTNÍ RÉTORIKA A NARATIV OBĚTI
Během telefonátu Vladimir Putin zopakoval narativ, kterým se rétorika Kremlu řídí již několik let. Podle ruského prezidenta je konflikt na Ukrajině přímým důsledkem politiky Západu, který se provinil tím, že ignoroval strategické zájmy Ruska, upřednostňoval vznik toho, co Moskva považuje za protiruskou baštu v Kyjevě, a toleroval diskriminaci ruskojazyčného obyvatelstva. Jedná se o konsolidovaný postoj, který svaluje odpovědnost za konflikt na Západ a popírá myšlenku ruské agrese. V této vizi jsou ruské vojenské operace považovány za obrannou a nutnou reakci. Putin trval na potřebě globálního řešení, které by zohledňovalo realitu na místě, což je jasný odkaz na faktickou anexi ukrajinských území a snahu upevnit získané územní zisky. Tento přístup činí jakýkoli dialog nesmírně obtížným: pro Moskvu musí jakékoli jednání začít od legitimizace jejích kroků; pro Západ a Kyjev je však respektování ukrajinské územní celistvosti nezbytnou podmínkou.
MACRONOVY POŽADAVKY: PŘÍMĚŘÍ, SVRCHOVANOST A DIPLOMATICKÁ INICIATIVA
Francouzský prezident zastával postoj, který je v souladu s evropskou linií, a zopakoval, že Francie neochvějně podporuje svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny. Macron však zároveň předložil konkrétní návrh: vyhlásit příměří a zahájit fázi jednání s cílem dosáhnout trvalého řešení konfliktu. Tento návrh odráží snahu Francie sladit svou roli spolehlivého spojence v rámci NATO a EU s rolí autonomního partnera na mezinárodní úrovni. Macron se vždy snažil prosazovat evropštější přístup ke krizi, který by byl schopen potvrdit vedoucí úlohu Unie na jejím kontinentu nad rámec postojů USA. Diplomatická iniciativa se rozšířila i na Kyjev: bezprostředně po telefonátu s Putinem Macron kontaktoval Zelenského, aby ho informoval o obsahu rozhovoru a zopakoval koordinaci mezi Francií a Ukrajinou. Zdroje z Elysejského paláce, o nichž informovala hlavní mezinárodní média, ostatně potvrdily, že oba lídři zůstanou v kontaktu s ohledem na nadcházející diplomatické lhůty.
ÍRÁNSKÁ DOKUMENTACE: ROZDÍLY I V JADERNÉM PROGRAMU
Dalším tématem telefonátu byl íránský jaderný program, který je stále častěji středem mezinárodního zájmu. Putin připomněl společnou odpovědnost stálých členů Rady bezpečnosti OSN, včetně Francie a Ruska, zajistit, aby Teherán dodržoval své závazky vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Macron trval na tom, že je třeba, aby Írán umožnil inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) neprodleně obnovit svou práci. Ani v tomto případě však nebylo dosaženo žádné konkrétní dohody. Pozice zůstávají vzdálené, zejména s ohledem na nejednoznačnou roli Moskvy při podpoře Teheránu, zejména v kontextu vojenské a technologické spolupráce.
POLITICKÝ VÝZNAM TELEFONÁTU
I přes nedostatek hmatatelných výsledků představuje telefonát mezi Macronem a Putinem důležitý moment v evropské diplomacii. Nejedná se o zlom, ale spíše o signál: i ve chvílích maximálního napětí je přímý dialog nadále možný. Macronovo rozhodnutí obnovit kontakt s kremelským vůdcem lze interpretovat dvěma způsoby. Na jedné straně jako gesto politické odpovědnosti, jehož cílem je prozkoumat všechny možnosti, jak eskalaci zvládnout. Na straně druhé jako taktický krok k potvrzení vedoucí úlohy Francie na mezinárodní scéně v době, kdy se Německo zdá být nerozhodné a Spojené státy se stále více soustředí na vnitřní i mimoevropské výzvy. Faktem zůstává, že dokud bude Moskva konflikt považovat za výsledek západního spiknutí a nebude ochotna uznat legitimitu ukrajinských požadavků, hrozí, že jakýkoli pokus o jednání ztroskotá ještě před jeho zahájením.
MÍR, KTERÝ JE VZDÁLENÝ, ALE NE NEMOŽNÝ.
Telefonát mezi Emmanuelem Macronem a Vladimirem Putinem nepřinesl žádné konkrétní výsledky, ale ukázal, že prostor pro diplomacii stále existuje, i když minimální. Francie se při respektování evropské a transatlantické linie snaží vybojovat si autonomní roli zprostředkovatele dialogu v situaci, kdy se zdá, že se válka ve své brutalitě normalizovala. Tyto pozice zůstávají nesmiřitelné: Moskva chce uznat status quo, Paříž – stejně jako celá EU – hájí ukrajinskou suverenitu. Při absenci diplomatických iniciativ však existuje pouze jediná alternativa: eskalace konfliktu s nepředvídatelnými důsledky. Nejdůležitějším poučením z telefonátu je možná právě to, že diplomacie je stále možná, ale k tomu, aby se strany vrátily k jednacímu stolu, je zapotřebí politické odhodlání, strategická vize a především silný mnohostranný tlak. Jinak hrozí, že se válka na Ukrajině stane trvalou ranou v srdci Evropy.