Subscribe
Švédsko je jednou z mála zemí západní Evropy, kde se stará tradiční liberální strana rozhodla spolupracovat se stranou, která patří k nové nacionalistické a konzervativní pravici. Již něco málo přes tři roky vládnou Švédsku společně čtyři strany. Tři z nich byly ve vládě a čtvrtá mimo ni, ale tato čtvrtá strana ovlivňovala ze všech čtyř nejvíce, jakou politiku bude vláda provádět.
Pokud tato pravicová aliance vyhraje parlamentní volby, které se uskuteční v září příštího roku, bude strana, která dosud stála mimo, Švédští demokraté, požadovat účast ve vládě. Předseda strany Jimmie Åkesson se k tomu vyjádřil jasně.
Předchozí nedůvěra, kterou mnozí Švédové vůči straně chovali, znamenala, že vedení strany po volbách v roce 2022 přijalo situaci, kdy se strana ocitla mimo vládu, ale ovlivňovala vládní politiku pomocí veřejné dohody, která upravovala, co se bude během mandátu realizovat. Stát mimo vládu, přestože strana byla součástí většinové vládní základny, byla cena, kterou strana zaplatila za to, že se poprvé mohla podílet na diktování vládní politiky.
Nyní však předseda strany Jimmie Åkesson prohlásil, že pokud pravicový blok opět zvítězí, bude mít strana ministerské posty. Nehodlají se smířit s tím, že by se současná situace prodloužila.
A to vyvolalo skutečné záchvaty úzkosti v nejmenší a nejméně konzervativní straně ze tří, které jsou součástí švédské vlády. Liberální strana získala za svou politiku v průběhu mandátu dividendy. Podařilo se jim obsadit důležité ministerské posty pro školství, vysoké školství, trh práce a integraci. Místo propagace svých politických úspěchů se však strana věnovala vedení debaty před oponou o tom, zda by měla zajít tak daleko, že by Švédským demokratům nabídla ministerské posty.
Nyní se rozhodla nová předsedkyně strany, 31letá Simona Mohamssonová, která pochází z Blízkého východu, ačkoli se sama narodila v Německu. Byla nucena vyslyšet silný názor ve své straně, který hrozil odchodem ze stranické organizace, pokud vedení strany přijme Švédské demokraty do vlády. Proto její vzkaz zněl, že by ráda pokračovala ve spolupráci se všemi stranami, které jsou nyní součástí vládní základny – dokonce zdůraznila, že to velmi dobře funguje -, ale nepřipustí, aby Švédští demokraté dostali ministerské posty.
Podráždění, které toto oznámení vyvolalo u ostatních koaličních stran, bylo nepřehlédnutelné. Anonymní zástupci obou dalších vládních stran se vydali do médií a prohlásili, že liberálové by v příštích volbách rádi opustili Riksdag. Právě teď, po třech letech mandátu, jsou v průzkumech veřejného mínění na 2,5 procenta a strany potřebují ke vstupu čtyři procenta.
Zajímavé je však stále sledovat, jak bolestné je pro staré liberální strany přijmout novou nacionalistickou pravici jako plnohodnotného koaličního partnera. A to i přesto, že nemají žádné věcné politické námitky. Špatná není politika, ale ideologický domicil.
Zdá se, že liberálové žijí v rozporu s minulostí, kdy byl západní liberalismus definován svým odporem k západnímu tradicionalismu. Dnes to však nejsou Zápaďané, Evropané, kdo v našich západních společnostech představuje nejvíce tradicionalistické a protiprogresivní hodnoty, ale spíše lidé, kteří se různými způsoby hlásí k někdy až násilnému islamismu. A zde by možná liberálové měli pochopit, že se mohou spojit s konzervativnějšími a nacionalističtějšími silami v našich evropských zemích, aby se postavili za to, co můžeme nazvat našimi společnými liberálními hodnotami.
Část liberálů to pochopila. Jiné části však lpí na starých konfliktech. Pro ty je dlouhodobě nemožné plně spolupracovat s nacionalistickou stranou.
Bohužel ve Švédsku hrozí, že výsledkem bude oslabení pravice a že levice může převzít zpět vládní moc a tím i zpomalit obnovu konzervativních sil, která je ve Švédsku i v celé Evropě tak důležitá.