Maďarsko: Orbánismus bez Orbána?

Když byly 12. dubna 2026 oznámeny výsledky maďarských parlamentních voleb, vzpomněl jsem si na poznámku Margaret Thatcherové, kterou pronesla koncem roku 2002 na večeři v Hampshire. Byla dotázána, co považuje za svůj největší úspěch. Odpověděla: „Tony Blair! Jedenáct let sebevědomého a úspěšného thatcherismu, po nichž následovalo sedm let méně bojovného thatcherismu Johna Majora, donutilo labouristickou opozici připojit se k novému hlavnímu proudu, který Thatcherová nastartovala. V roce 1997, kdy labourista Tony Blair vystřídal Majora, byly jejich podobnosti mnohem nápadnější než rozdíly. Zdá se, že tomu tak je i nyní v Maďarsku. Vítězství vůdce opozice Pétera Magyara je samozřejmě porážkou premiéra Viktora Orbána, ale není to porážka Orbánových postojů: Magyar i Orbán jsou konzervativci a nacionalisté. Maďarské volby a Orbánovo přijetí jejich výsledků také ukazují nevěrohodnost tvrzení mnoha levicových komentátorů, že Orbán byl jakýmsi fašistou. Během šestnácti let jeho vlády zůstalo Maďarsko demokratickým státem.

Nacionalismus, dobrý a špatný

Magyar je možná v jednom ohledu konzervativnější a nacionalističtější než Orbán. Není přítelem ruského prezidenta Putina. Maďarští voliči rezolutně odmítli jakékoli spojenectví s autoritářským ruským režimem, který již více než čtyři roky vede válku na Ukrajině. Je třeba zdůraznit, že se jedná o válku mezi dvěma druhy nacionalismu, agresivním, expanzivním nacionalismem Ruska a mírumilovným, neasertivním nacionalismem Ukrajiny, který je v podstatě potvrzením její identity. Ukrajinci chtějí být Ukrajinci, nikoliv Rusy. Skuteční konzervativci by měli respektovat vůli Ukrajiny být autonomním národem, vytvořit nezávislý stát a chránit její tradice, jazyk a literaturu, její vzpomínky a touhy. Opravdoví nacionalisté by měli rozšířit na ostatní to, co požadují pro sebe: národní sebeurčení. Skutečný národ je založen na volbě, nikoli na síle. Je, jak řekl Ernest Renan, každodenním plebiscitem.

Národ svobodných lidí

Doufejme, že maďarský nacionalismus bude vlídný, že bude výrazem vůle Maďarů být národem mezi národy, s minimálním odevzdáním suverenity bezejmenným byrokratům v Bruselu. Když jsem v 70. letech debatoval s islandskými levičáky, často jsem své projevy zakončoval islandským překladem zvonivých slov maďarského národního básníka Sándora Petöfiho:

Povstaň, Magyar, tvá země volá!
Teď nebo nikdy, náš čas nás k tomu nutí!
Máme být otroky? Máme být svobodní?
To jsou otázky. Odpovězte mi!

Maďaři si zaslouží být národem svobodných lidí, ne otroků. Magyar (který se šťastně jmenuje stejně jako jeho národ) navíc silně podporuje další pilíř občanské společnosti, rodinu, která je nejen mnohem efektivnější spotřební jednotkou než jednotlivec, ale také stabilizátorem, prodlužujícím náš časový horizont. Lord Keynes zdůvodňoval krátkodobá opatření tím, že v dlouhodobém horizontu jsme všichni mrtví. Ano, ale děti žijí dál. Magyar správně poznamenává, že Maďarsku a dalším evropským zemím hrozí vylidňování, které nevyřeší masová imigrace ze zemí s tradicí náboženského extremismu, nesnášenlivosti a misogynie, ale spíše podpora maďarských rodin, aby měly více dětí.

Dotace jsou zkorumpované

Hlavním důvodem Orbánovy porážky byla únava voličů a zdravá nedůvěra obyčejných lidí k příliš velké moci, kterou příliš dlouho drží v rukou příliš málo lidí. V posledních šestnácti letech se zdálo, že s dvoutřetinovou většinou v parlamentu stát a strana splynuly v jedno, jako se to stalo ve skandinávských zemích v době dominance sociálních demokratů po druhé světové válce. V tisku se před volbami hodně psalo o plýtvání a korupci v Maďarsku v souvislosti s dotacemi EU a o hrozbě Bruselu, že pokud Maďarsko nebude plnit směrnice EU, budou mu evropské fondy odebrány. Z toho však plynou dvě ponaučení: dotace mají tendenci korumpovat příjemce a členské státy by neměly dostávat ani zadržovat žádné prostředky EU.