Nová čínská cla odhalují slabiny Evropy v obchodní válce mezi USA a Čínou

Sankční cla na mléčné výrobky z EU ohrožují vývoz, tvrdě zasahují italské sýry a prohlubují krizi důvěryhodnosti Evropské komise.

Zhoršování obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Čínou vstoupilo do nové a znepokojivé fáze. V širším kontextu obchodní války mezi USA a Čínou představuje rozhodnutí Pekingu zavést cla v rozmezí od 21,9 % do 42,7 % na širokou škálu evropských mléčných výrobků mnohem více než jen odvětvový spor. Jedná se o strategický signál, který hrozí podkopáním klíčových vývozů EU, oslabením celých dodavatelských řetězců a opětovným odhalením strukturální křehkosti postavení Evropy v globálních obchodních konfliktech.

Tato nová čínská cla přicházejí po měsících eskalace napětí mezi Bruselem a Pekingem, které se vyznačovalo vzájemným obviňováním z dumpingu, omezováním vývozu a odvetnými opatřeními. Ačkoli se EU v rámci obchodní války mezi USA a Čínou dlouhodobě nachází v obranné pozici, tato epizoda ukazuje, jak špatně je Evropa vybavena při vyjednávání s globálními mocnostmi, které jednají z pozice síly. Konfrontace mezi Čínou a EU se vyostřuje právě ve chvíli, kdy by Evropa potřebovala jasnější a pevnější strategii na ochranu svých hospodářských zájmů.

Už jen tato čísla vysvětlují rozsah problému. Cla přesahující 40 % účinně vyřazují mnoho evropských mléčných výrobků z čínského trhu, který je jednou z nejrychleji rostoucích destinací pro dovoz potravin na světě. Pro malé a střední podniky, které v uplynulém desetiletí investovaly velké prostředky do budování své přítomnosti v Číně, je tento dopad potenciálně zničující. Tato cla fungují jako nepřímá daň pro evropské výrobce, která snižuje marže, odrazuje od investic a oslabuje konkurenceschopnost. To, co již bylo obtížným prostředím formovaným obchodní válkou mezi USA a Čínou, se nyní pro evropské vývozce stalo ještě tvrdším.

Mezi nejvíce ohrožené země patří Itálie, Francie, Německo, Nizozemsko a Irsko. Zejména Itálie je postižena neúměrně. Odhady průmyslu naznačují, že vývoz italských sýrů do Číny by mohl v krátké době klesnout o 15-20 %. Výrobky jako Parmigiano Reggiano, Grana Padano a Gorgonzola – ikony italské excelence – nyní čelí tak vysokým celním bariérám, že udržení místa v regálech čínských supermarketů se stává ekonomicky neúnosným. Důsledky se dotýkají nejen výrobců, ale i producentů mléka, poskytovatelů logistických služeb a služeb souvisejících s vývozem. Škody jsou nejen finanční, ale také reputační, protože italské sýry se staly na rozvíjejících se trzích symbolem prestiže.

V této souvislosti byla reakce Evropské komise široce kritizována jako nedostatečná. Oficiální prohlášení vyjadřují „znepokojení“ a slibují dialog, ale konkrétní protiopatření nebo plány podpory pro postižená odvětví stále chybí. Pro mnoho výrobců a obchodních sdružení tento opatrný přístup posiluje dojem, že EU reaguje pomalu a chybí jí politická rozhodnost. V kontextu obchodní války mezi USA a Čínou hrozí, že tato váhavost bude interpretována jako slabost, což dále oslabí vyjednávací sílu Evropy.

Tato epizoda je součástí širší krize důvěryhodnosti Evropské komise. Pozorovatelé stále častěji pochybují o tom, zda je Brusel schopen formulovat a obhajovat koherentní obchodní strategii v době, kterou definuje hospodářská konfrontace mezi velmocemi. Zdá se, že Evropa se ocitla v pasti mezi Washingtonem a Pekingem a není schopna zužitkovat svou velikost trhu k získání rozhodujícího vlivu. Zatímco Spojené státy vyjednávají s Čínou z pozice síly, EU se často zdá být odsunuta na okraj a nucena přebírat rozhodnutí učiněná jinde.

K tomuto nedostatku důvěryhodnosti přispívá několik faktorů: chybějící jednotná vize členských států, absence rychlých a důvěryhodných odvetných nástrojů a diplomatický styl, který je vnímán jako příliš opatrný. Výsledkem je rostoucí frustrace evropských podniků a klesající důvěra mezinárodních partnerů. Čínská cla na výrobky EU proto nejsou izolovanou záležitostí, ale příznakem hlubšího strategického neduhu.

Do budoucna jsou rizika značná. Evropa by mohla trvale ztratit podíl na trhu v klíčových odvětvích, jako je mlékárenství, zaznamenat zpomalení investic a inovací a čelit rostoucí domácí nespokojenosti malých a středních podniků. V dlouhodobějším horizontu by pokračující marginalizace v globálním obchodu mohla oslabit samotný evropský sociální a hospodářský model, který je do značné míry závislý na otevřených trzích a vývozu s přidanou hodnotou.

Přesto existují alternativy. Asertivnější obchodní politika EU by mohla zahrnovat kompenzační fond pro odvětví zasažená čínskými cly, větší politickou jednotu mezi členskými státy a pečlivě kalibrovaná reciproční opatření dohodnutá na mnohostranné úrovni. Zároveň by Evropa měla urychlit úsilí o diverzifikaci vývozních destinací a podporovat italské sýry a další mléčné výrobky EU v jihovýchodní Asii, na Blízkém východě a v Africe. Zásadní je rovněž obnovení diplomatické spolupráce s Pekingem, která by byla založena na transparentnosti a mezinárodních obchodních pravidlech.

Rozhodnutí Číny zaměřit se na mléčné výrobky z EU je varovným signálem. Výzva, které Evropa čelí, není jen ekonomická, ale i politická a strategická. Pokud se EU nechce stát pasivním pozorovatelem obchodní války mezi USA a Čínou, musí znovu objevit schopnost rozhodně jednat, bránit své výrobce a obnovit svou důvěryhodnost jako globálního hospodářského aktéra.

Alessandro Fiorentino