Co Evropané skutečně požadují v oblasti obrany: Důkazy z nového výzkumu ECR

Debata o evropské obraně je často formulována jako volba mezi „více Evropy“ a „více národní suverenity“. Průzkum EuroScope z listopadu 2025, který provedla agentura Polling Europe, naznačuje, že veřejnost uvažuje pragmatičtěji: lidé chtějí, aby Evropa byla bezpečnější, a to rychle, dokáží pojmenovat mezery ve schopnostech, jejichž odstranění od vlád očekávají, a jsou mnohem méně rozhodní v názoru, že obrana by měla být dalším zdůvodněním pro společné půjčky EU.

Průzkum byl proveden online (CAWI) mezi 16. a 25. listopadem 2025 na reprezentativním vzorku dospělých v EU27, který zahrnoval 5 115 kompletních rozhovorů, s rozdělením na hlavní země a evropské politické rodiny.

Obecné „ano“ investicím do obrany, ale žádná shoda na vybudování jednotné struktury EU

V hlavní otázce – zda by Evropa měla investovat do obrany – není veřejné mínění nejednoznačné. Na úrovni EU-27 75 % respondentů volí možnost, která zahrnuje zvýšení investic do obrany; 13 % dává přednost neinvestování a 12 % si není jisto.

Politicky zajímavým se stává institucionální cesta. Evropané se téměř rovnoměrně dělí mezi dva přístupy: 38 % respondentů dává přednost posilování národních ozbrojených sil a zároveň prohlubování spolupráce s NATO, zatímco 37 % dává přednost investicím do společného evropského obranného systému.

Toto rozdělení je důležité, protože poukazuje na trvalou skutečnost: schopnost a připravenost mají silný demokratický mandát; centralizace nemá ani zdaleka tak jasnou pozici.

Výsledky v jednotlivých zemích ilustrují nerovnoměrnou geografii vnímaného ohrožení. Podpora investic do obrany je nejvyšší v Polsku (89 %) a výrazně nižší ve Francii (67 %), přičemž Německo (76 %), Itálie (69 %) a Španělsko (79 %) jsou mezi nimi.

Voliči ECR vynikají: investice do obrany se suverenitou a NATO v centru pozornosti

Politicko-rodinné rozdělení průzkumu je důležité zejména pro evropské konzervativce a reformisty. Mezi voliči ECR dosahuje podpora investic do obrany 83 % – což je výrazněnad průměrným podílem voličů EU-27, kteří se rozhodli „neinvestovat“.

Určujícím rysem však není úroveň podpory, ale model. Voliči ECR dávají výrazně přednost posilování národních sil a spolupráci prostřednictvím NATO: 53 % volí tento přístup, zatímco 30 % dává přednost obrannému systému na úrovni EU.

V tabulce politických skupin uvedené ve zprávě vykazuje ECR nejvyšší podíl pro možnost „národní síly + NATO“. To je užitečná připomínka, že obranný program ECR není „proti spolupráci“; je pro spolupráci pod národní demokratickou kontrolou, přičemž NATO je zavedeným rámcem pro odstrašení a interoperabilitu.

Občané nežádají abstrakce. Žádají konkrétní možnosti.

Asi nejcennější částí průzkumu je otázka týkající se priorit. Když se Evropanů ptáme, co je „právě teď“ nejdůležitější (až tři možnosti), první položky přesně odpovídají tomu, co tvůrce politik naučily nedávné konflikty a hybridní kampaně.

Na úrovni EU27 jsou hlavními prioritami: zlepšení dohledu nad vzdušným prostorem a ochrana před bezpilotními letadly a leteckým průzkumem (36 %); posílení zpravodajských a protileteckých kapacit (33 %); vybudování protiraketového štítu (30 %); posílení vnějších hranic personálem a infrastrukturou (28 %); a rozšíření mnohonárodních cvičení s cílem zvýšit připravenost a koordinaci (23 %).

Voliči ECR sledují stejné pořadí „schopnosti na prvním místě“ s mírně vyšším důrazem na ochranu vzdušného prostoru a hranic: 41 % upřednostňuje monitorování vzdušného prostoru, 36 % zpravodajské služby, 32 % protiraketovou obranu, 32 % posílení hranic a 25 % mnohonárodní cvičení.

Z těchto čísel vyplývají dvě širší zjištění.

Za prvé, Evropané stále více definují obranu jako něco víc než jen těžké vybavení: je to také ochrana kritické infrastruktury, odolnost společnosti proti nepřátelské manipulaci a integrita hranic – tedy otázky, u nichž mohou vlády prokázat hmatatelné výsledky.

Za druhé, tyto priority umožňují spolupráci bez institucionálního přesahu: sdílené standardy, kompatibilní zadávání veřejných zakázek, společný výcvik, společné situační povědomí a strukturovaná výměna zpravodajských informací mohou být rychle rozšířeny při zachování národních řetězců velení.

Skutečným politickým zátěžovým testem jsou peníze – konkrétně sdílené půjčky EU.

Pokud mají investice do obrany silný mandát, způsob financování jej nemá.

Veřejnost EU-27 je v otázce návrhu na vytvoření společného evropského dluhového nástroje, který by byl určen výhradně na vojenské výdaje, rozdělena: 42 % s tím souhlasí (13 % rozhodně; 29 % spíše), 39 % nesouhlasí (22 % spíše; 17 % rozhodně) a 19 % není rozhodnuto.

Rozdělení podle jednotlivých států zdůrazňuje, jak křehký by byl „evropský konsensus“. Ve Francii je celkový souhlas 36 %, v Itálii 37 %, v Německu 45 %, ve Španělsku 47 % a v Polsku 44 %, přičemžv několika zemích je značný podíl „nevím“.

Mezi voliči ECR jsou výhrady zřetelnější než v průměru EU27: 40 % souhlasí se společným dluhem EU v oblasti obrany, zatímco 45 % s ním nesouhlasí; 20 % je rozhodně proti.

To je klíčové omezení pro tvůrce politik: pokud se obrana stane nástrojem trvalé fiskální mutualizace, hrozí, že se politická debata přesune od otázky „jak chránit Evropu“ k otázce „kolik integrace veřejnost skutečně schválila“. Průzkum naznačuje, že souhlas je přinejlepším sporný.

Budujte sílu prostřednictvím odpovědnosti, ne federálními zkratkami.

Údaje ukazují na konzervativní závěr: Evropa má historickou příležitost obnovit důvěryhodné odstrašení, ale musí tak učinit způsobem, který zachová legitimitu.

Začněte tím, co občané výslovně upřednostňují. Ochrana vzdušného prostoru před bezpilotními letouny, silnější zpravodajské služby schopné odolat nepřátelskému vlivu, důvěryhodná vrstva protiraketové obrany, odolné hranice a vyšší tempo společného výcviku nejsou ideologické projekty, ale praktická ochrana, kterou lze měřit, kontrolovat a zlepšovat.

zakotvit spolupráci v NATO, protože tam již evropská bezpečnost funguje. Průzkum „neschvaluje NATO“ jako politické prohlášení, ale ukazuje, že velká část Evropanů – zejména v rámci voličů ECR – dává přednost modelu, který posiluje národní síly a zároveň spolupracuje s NATO. Tato preference by měla být považována za signál legitimity: občané chtějí efektivitu a odstrašení, nikoliv přerozdělení suverenity, které by mohlo oslabit odpovědnost.

Odmítněte pokušení považovat obranu za další kapitolu fiskální unie. Rozdělení společného dluhu EU není detail, ale varování. V případě nejistoty veřejnosti je rozumné upřednostnit efektivitu, připravenost a sdílení zátěže prostřednictvím národních rozpočtů, reformy veřejných zakázek, společných standardů a cílené spolupráce, než sáhnout po mechanismech, které si mnozí budou vykládat jako trvalé vzájemné závazky.

Stručně řečeno, konzervativní případ není „méně Evropy“. Jde o Evropu, která přináší výsledky v oblasti bezpečnosti a zároveň udržuje odpovědnost blízko voličů: národní kontrola tam, kde je legitimita, kompatibilita s NATO tam, kde odstrašení již funguje, a spolupráce zaměřená na schopnosti spíše než na vytváření nových daňových nebo ústavních faits accomplis.