Subscribe
Soudní dvůr EU potvrdil, že členské státy mohou požadovat spravedlivou náhradu za digitální užití novinářských publikací.
Dlouhodobý boj mezi digitálními platformami a tradičními mediálními společnostmi dosáhl v Evropě bodu zvratu. Soudní dvůr Evropské unie v přelomovém rozhodnutí potvrdil, že členské státy EU jsou oprávněny zavést pravidla, podle nichž musí online platformy platit vydavatelům spravedlivou odměnu za digitální využití novinářského obsahu. Rozhodnutí představuje významné vítězství pro Itálii i pro širší evropské úsilí o posílení ekonomické udržitelnosti profesionální žurnalistiky v digitální éře.
Případ vznikl na základě žaloby společnosti Meta proti italským právním předpisům, kterými se provádí evropský rámec autorského práva pro jednotný digitální trh. Společnost Meta napadla italský systém navržený orgánem Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni s tím, že tato pravidla porušují evropské právo upravující práva vydavatelů v online prostředí.
Spor nejprve projednával regionální správní soud Lazio, který se rozhodl předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie, aby ověřil, zda jsou italské právní předpisy v souladu s právem EU. Výsledek nyní jasně naznačil, jakým směrem se Evropa hodlá ubírat, pokud jde o vztah mezi technologickými giganty a vydavateli zpráv.
Podle Soudního dvora je zásada spravedlivé odměny pro vydavatele plně slučitelná s evropským právem za předpokladu, že platba představuje náhradu za oprávnění udělené platformám k použití redakčního obsahu online. Jinými slovy, vydavatelé si musí ponechat právo rozhodnout, zda použití svého materiálu povolí, zcela odmítnou, nebo jej dokonce umožní bezplatně. Důležité je, aby si vydavatelé zachovali kontrolu nad ekonomickým využíváním své novinářské práce.
Rozsudek posiluje jednu ze základních zásad zavedených směrnicí EU o autorském právu pro jednotný digitální trh: digitální platformy vytvářejí obrovskou hodnotu z šíření zpravodajského obsahu a vydavatelé by neměli být vyloučeni z ekonomických výhod plynoucích z této činnosti.
V posledním desetiletí tradiční mediální organizace v Evropě stále častěji namítají, že online platformy vybudovaly kolem novinářského obsahu vysoce ziskové reklamní ekosystémy, aniž by za to těm, kdo jej vytvářejí, poskytovaly odpovídající odměnu. Sociální sítě a vyhledávače často zobrazují titulky, náhledy a úryvky, které podporují zapojení uživatelů a příjmy z reklamy, zatímco noviny a mediální skupiny čelí klesajícímu počtu předplatitelů a zmenšujícím se reklamním trhům.
Soudní dvůr se rovněž zabýval jedním z nejkontroverznějších aspektů italské právní úpravy: povinností uloženou platformám jednat s vydavateli. Podle italské právní úpravy jsou digitální společnosti povinny zahájit jednání s cílem stanovit spravedlivou odměnu a mají zakázáno během tohoto procesu snižovat viditelnost obsahu vydavatelů.
Kromě toho musí platformy poskytovat údaje potřebné k výpočtu přiměřené odměny. Společnost Meta tvrdila, že tyto povinnosti nepřiměřeně omezují svobodu podnikání. Evropští soudci však dospěli k závěru, že tato omezení jsou oprávněná, protože sledují legitimní cíle uznané právem EU.
Podle Soudního dvora tato opatření přispívají k zajištění řádného fungování a spravedlnosti trhu s autorskými právy v Evropské unii. Především však pomáhají vydavatelům získat zpět investice vynaložené na tvorbu vysoce kvalitní žurnalistiky, což je v digitálním ekosystému ovládaném globálními technologickými společnostmi stále obtížnější úkol.
Rozhodnutí tak odráží širší snahu Evropy o nalezení rovnováhy mezi soupeřícími základními právy a hospodářskými zájmy. Na jedné straně stojí podnikatelská svoboda velkých online platforem, na straně druhé práva duševního vlastnictví, pluralita médií a ochrana nezávislé žurnalistiky.
Soudní dvůr zdůraznil, že vyjednávací povinnosti uložené digitálním platformám jsou přiměřené, protože jejich cílem je nastolit spravedlivou rovnováhu mezi těmito zájmy. Posílení vyjednávací síly vydavatelů je považováno za zásadní pro zachování rozmanitosti médií a zajištění toho, aby profesionální žurnalistika zůstala v demokratických společnostech ekonomicky udržitelná.
Rozsudek může mít důsledky i daleko za hranicemi Itálie. Několik evropských zemí již zavedlo nebo zvažuje zavedení podobných systémů, které vyžadují, aby platformy vyplácely vydavatelům kompenzace za používání online obsahu. Rozhodnutí Soudního dvora nyní poskytuje těmto iniciativám větší právní jistotu a mohlo by povzbudit další vlády k přijetí srovnatelných opatření.
Pro společnost Meta a další velké technologické společnosti představuje rozsudek další známku toho, že evropské regulační orgány jsou stále ochotnější ukládat digitálním platformám přísnější povinnosti. V posledních letech Evropská unie rozšířila svůj regulační přístup prostřednictvím opatření, jako je zákon o digitálních trzích, zákon o digitálních službách a přísnější prosazování antimonopolních pravidel.
Zároveň tento případ poukazuje na širší proměnu vztahu mezi velkými technologiemi a mediálním průmyslem. Digitální platformy již nejsou vnímány pouze jako neutrální zprostředkovatelé, ale jako mocní aktéři schopní ovlivňovat distribuci informací, reklamní trhy a samotnou veřejnou debatu.
Rozhodnutí Soudního dvora nakonec vysílá jasný politický a ekonomický signál: produkce spolehlivých zpráv má hodnotu a tuto hodnotu nelze donekonečna těžit bez spravedlivé náhrady. Zdá se, že v době, kterou stále více formují algoritmy, umělá inteligence a digitální monopoly, je Evropa odhodlána zajistit, aby žurnalistika zůstala nejen svobodná, ale také finančně udržitelná.
Alessandro Fiorentino