Ruská válka s GPS testuje evropskou bezpečnostní doktrínu

Po většinu období po skončení studené války byla evropská bezpečnost chápána prostřednictvím poměrně známých pojmů: územní celistvost, konvenční odstrašování, kolektivní obrana. Možnost rozsáhlého konfliktu na kontinentu ustoupila z povědomí veřejnosti natolik, že celé generace tvůrců politik vyrůstaly s představou, že válka se odehrává jinde. Ruská invaze na Ukrajinu v plném rozsahu v únoru 2022 tento předpoklad brutálně rozbila. Avšak i když se Evropa snažila reagovat – přezbrojovat, znovu zavádět sankce, posilovat své východní křídlo -, již probíhala jemnější a v některých ohledech znepokojivější transformace. Vedle viditelného násilí v podobě raket, zákopů a zničených měst se paralelně formoval konflikt v neviditelné infrastruktuře moderního života: satelitní signály, které navádějí letadla, koordinují logistiku a synchronizují finanční systémy; elektromagnetické frekvence, na nichž závisí jak civilní, tak vojenská komunikace. V této oblasti začala ruská válka vyvolávat účinky daleko za hranicemi Ukrajiny, zasahuje do vzdušného prostoru NATO, narušuje civilní navigaci a nutí vlády čelit hrozbám, pro které stávající právní a vojenské rámce nebyly nikdy navrženy. Pochopení tohoto posunu je zásadní pro pochopení toho, co bude evropská bezpečnost v jednadvacátém století skutečně vyžadovat.

Když obyvatelé Vilniusu obdrželi nouzový signál, který jim nařizoval vyhledat úkryt, mnozí předpokládali nejhorší. Lety byly pozastaveny. Orgány veřejné správy aktivovaly nouzové postupy. Litevský prezident a premiér byli přesunuti na chráněná místa. Hlavní město NATO zažilo na několik hodin něco, co se donedávna zdálo téměř nepředstavitelné: pocit, že je přímo vystaveno válce zuřící stovky kilometrů daleko na Ukrajině.

Incident rychle přitáhl mezinárodní pozornost, protože upozornil na rostoucí bezpečnostní problém na východním křídle NATO. Zaměření se pouze na samotný poplach s dronem však představuje riziko, že unikne širší strategický obraz. To, čeho je Evropa svědkem, není jen série izolovaných vpádů. Jde o vznik nového bojiště, na němž se stále více překrývá elektronický boj, rušení satelitní navigace, technologie dronů a strategická nejednoznačnost. Válka na Ukrajině se již neomezuje na zákopy, raketové údery nebo konvenční vojenské operace – postupně se rozšiřuje do elektromagnetické oblasti, která je základem moderních evropských společností.

Neviditelné bojiště

Podle informací deníku The Telegraph Rusko stále častěji používá techniky rušení a falšování GPS k rušení ukrajinských bezpilotních letounů a v některých případech je údajně přesměrovává do vzdušného prostoru NATO, místo aby je jednoduše zničilo. Ať už je bezprostředním cílem narušení, zmatení nebo politický nátlak, důsledky jsou významné.

Moderní bezpilotní letouny jsou do značné míry závislé na satelitní navigaci. Pokud je přijímač GPS zahlcen elektronickým rušením nebo oklamán falešnými signály pro určování polohy, může letoun ztratit orientaci, změnit kurz nebo se dokonce stát neovladatelným. Tento širší fenomén již není sporný.

Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA) opakovaně varovala před prudkým nárůstem rušení globálního navigačního satelitního systému (GNSS) od začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Podle agentury se incidenty rušení a spoofingu dotkly oblastí kolem Baltského moře, Černého moře, Arktidy a dalších regionů v blízkosti aktivního geopolitického napětí. To, co bylo kdysi považováno za výklenkovou vojenskou schopnost, se stalo opakujícím se prvkem evropského bezpečnostního prostředí.

Z Ukrajiny na území NATO

Význam nedávných incidentů nespočívá pouze v samotném technickém narušení, ale i v jejich politických důsledcích. Upozornění Litvy ukázalo, jak rychle se může rozšířit nejistota, když jsou úřady konfrontovány s neidentifikovanými vzdušnými objekty a narušeným situačním povědomím.

Problémem pro NATO je, že tyto události často zůstávají pod hranicí tradičně spojovanou s ozbrojenou agresí. Žádná raketa nezasáhne vládní budovu. Nedochází k formálnímu vyhlášení nepřátelství. Nedojde k žádnému konvenčnímu útoku. Přesto jsou političtí představitelé nuceni uchýlit se do krytů, jsou zavedena omezení vzdušného prostoru, aktivovány nouzové postupy a obavy veřejnosti se zvyšují.

Právě díky této nejednoznačnosti jsou hybridní hrozby tak účinné. Evropské vlády jsou stále častěji konfrontovány s akcemi, které mají strategické účinky, aniž by se spustily právní a politické mechanismy určené pro konvenční válku. Výsledkem je rostoucí šedá zóna mezi mírem a válkou.

Rumunsko a nová východní fronta

Mezi východními členy NATO zaujímá Rumunsko v tomto vyvíjejícím se bezpečnostním prostředí obzvláště důležité postavení. Jeho strategický význam se od roku 2022 dramaticky zvýšil: stalo se jedním z nejdůležitějších černomořských států Aliance, logistickým uzlem podporujícím Ukrajinu a kritickou součástí východní obranné pozice NATO. Zároveň je díky své geografické poloze přímo vystavena důsledkům konfliktu.

Z incidentů ve východní Evropě vyplývá širší poučení, že samotná geografie již neurčuje zranitelnost. Ve dvacátém století se strategická hloubka měřila v kilometrech. V jednadvacátém století zranitelnost stále více závisí na odolnosti komunikačních sítí, navigačních systémů, digitální infrastruktury a elektromagnetických schopností.

Aby dron vyvolal politické důsledky na území NATO, nemusí být záměrně zaměřen na zemi NATO. Elektronický boj umožňuje vojenským akcím vyvolat přeshraniční účinky, které je obtížné klasifikovat, přiřadit a odvrátit. Tato skutečnost nutí tvůrce politik přehodnotit tradiční předpoklady o územní obraně.

Kaliningradský faktor

Bezpečnostní analytici dlouhodobě poukazují na to, že Kaliningrad je jedním z nejvíce militarizovaných regionů v Evropě. Tato ruská enkláva se nachází mezi Polskem a Litvou a zaujímá strategickou pozici v centru bezpečnostní architektury Pobaltí. Četné studie a monitorovací projekty identifikovaly tento region jako trvalý zdroj rušení GNSS, které ovlivňuje vojenské i civilní navigační systémy v celé oblasti Baltského moře, a s tímto rušením se stále častěji setkává i komerční letectví.

Důsledky sahají daleko za hranice vojenských operací. Moderní ekonomiky jsou závislé na přesném určování polohy, navigaci a časových systémech – civilní letectví, námořní doprava, logistické sítě, telekomunikační infrastruktura a záchranné služby – to vše závisí na technologiích, které mohou být potenciálně narušeny elektronickým rušením. To znamená, že budoucí bezpečnostní krize nemusí začínat výbuchem. Mohou začít selháním navigace.

Varování pro Evropu

Nedávné události naznačují, že Evropa vstupuje do éry, kdy je třeba odolnost chápat šířeji než jen jako konvenční vojenskou sílu. Debata o výdajích na obranu zůstává důležitá, stejně jako rozšiřování průmyslové výroby munice, raket a systémů protivzdušné obrany. Rostoucí výskyt rušení a podvržených signálů však ukazuje, že samotná vojenská připravenost je nedostatečná.

Moderní bezpečnostní strategie musí zahrnovat také odolné satelitní navigační schopnosti, technologie proti podvržení, zabezpečenou komunikační infrastrukturu, obranu proti elektronickému boji a lepší koordinaci mezi vojenskými a civilními orgány. Tato výzva je obzvláště naléhavá, protože tytéž technologie, na které se zaměřuje válka, jsou hluboce zakořeněny v každodenním civilním životě. Narušení, které dnes postihne dron, může zítra ovlivnit komerční letectví, námořní dopravu nebo záchranné služby.

Bezpečnostní doktrína, kterou Evropa potřebuje

Zásadní poučení z ukrajinské války možná nespočívá v tom, že Evropa potřebuje více zbraní. Možná je to, že Evropa potřebuje širší chápání suverenity jako takové. Po desetiletí se debaty o evropské bezpečnosti soustředily především na území, hranice a konvenční odstrašení – tyto prvky zůstávají zásadní, ale nově vznikající bojiště stále více zahrnuje satelity, datové sítě, navigační signály a neviditelnou elektromagnetickou infrastrukturu.

Státy, které jsou nejvíce vystaveny ruskému tlaku, si tuto skutečnost uvědomují obzvlášť dobře. Od Pobaltí až po Černé moře se postupně stírá rozdíl mezi frontovou a týlovou oblastí. To, co se děje na obloze nad Ukrajinou, může mít nyní následky stovky kilometrů daleko na území NATO. Východní křídlo proto není pouze geografický pojem – je to pojem elektronický.

Příští bezpečnostní výzva pro Evropu nemusí přijít v podobě tanků překračujících hranice. Může přijít v podobě zmanipulovaného signálu, narušené sítě nebo dronu, který už neví, kde se nachází. A právě proto se debata o obraně již nemůže omezovat pouze na vojenský hardware. Budoucnost evropské bezpečnosti bude záviset nejen na ochraně hranic, ale i na obraně neviditelných systémů, které umožňují moderní suverenitu.