Nový obchodní štít Evropy: Itálie tlačí na EU, aby bránila průmysl před čínským tlakem

Řím se připojuje k Francii, Španělsku, Nizozemsku a Litvě a požaduje silnější ochranu proti nekalé konkurenci, čímž se Itálie stává jedním z vůdčích hlasů v debatě o oživení evropského průmyslu.

Evropská unie vstupuje do nové fáze svých hospodářských vztahů s Čínou a Itálie se stává jedním z hlavních zastánců asertivnější evropské průmyslové strategie. Italská vláda spolu s Francií, Španělskem, Litvou a Nizozemskem oficiálně vyzvala Brusel, aby posílil nástroje používané k ochraně jednotného trhu EU před nekalou konkurencí, hospodářským nátlakem a agresivními obchodními praktikami.

Tato iniciativa odráží širší posun, ke kterému dochází v celé Evropě. Mnoho členských států EU přistupovalo k obchodu s Čínou po léta opatrně a snažilo se vyvažovat hospodářskou spolupráci s rostoucími obavami z průmyslové závislosti. Dnes však rostoucí obchodní deficity, zavírání továren a obavy z deindustrializace tlačí několik evropských hlavních měst k tvrdšímu a strategičtějšímu přístupu.

Podle sedmistránkového návrhu, který byl v Bruselu rozeslán, někteří z hlavních obchodních partnerů EU stále více opouštějí zásady mnohostranného obchodu tím, že zavádějí nové překážky nebo vytvářejí strukturální nadbytečné průmyslové kapacity. Dokument zdůrazňuje, jak evropský průmysl v letech 2019-2025 ztratil zhruba milion pracovních míst, což je trend, který hluboce znepokojil tvůrce politik.

Role Itálie v této diskusi je obzvláště významná. Jako druhá největší evropská výrobní velmoc po Německu má přímý zájem na ochraně strategických průmyslových odvětví, od automobilových součástek a strojů až po ocelářství, chemický průmysl a pokročilou výrobu. Řím dlouhodobě hájí význam zachování silné průmyslové základny a tvrdí, že Evropa si nemůže dovolit přílišnou závislost na vnějších výrobních řetězcích, zejména ve strategicky citlivých odvětvích.

Podpora italské vlády pro silnější obchodní ochranu EU odráží také rostoucí obavy z dopadu levného čínského vývozu na evropské výrobce. Nadbytečná čínská průmyslová kapacita – zejména v odvětvích, jako jsou elektromobily, solární panely, baterie a ocel – vytváří silný tlak na evropské společnosti, které se již potýkají s vysokými cenami energií a přísnějšími ekologickými předpisy.

Pět zemí proto žádá Evropskou komisi, aby posílila svou schopnost rychleji a účinněji vyšetřovat nekalé obchodní praktiky. Jeden z návrhů zahrnuje rozšíření počtu zaměstnanců, kteří se věnují sledování případů protekcionismu a narušování trhu. Další návrh by EU umožnil zahájit více vyšetřování v jednotlivých odvětvích během průmyslových krizí.

Dokument rovněž doporučuje širší využití ochranných opatření vedle tradičních antidumpingových cel. Tato ochranná opatření by mohla být uplatňována dočasně, ale na delší období, což by dalo evropskému průmyslu více času na přizpůsobení a spravedlivou hospodářskou soutěž.

Pro Itálii není tento přístup pouze obranným protekcionismem. Jeho zastánci spíše tvrdí, že jde o pokus obnovit spravedlivou hospodářskou soutěž v rámci globálního obchodního systému, který je stále více nevyvážený. Italští představitelé a průmyslové skupiny tvrdí, že evropské podniky musí často dodržovat přísnější pracovní, environmentální a regulační normy, přičemž musí konkurovat dovozům vyráběným za zcela odlišných podmínek.

Jeden z nejtechničtějších, ale zároveň nejdůležitějších aspektů návrhu se týká pravidel, která mají zabránit společnostem v obcházení cel EU. Podle dokumentu některé třetí země používají stále důmyslnější metody, jak se vyhnout evropským clům tím, že mírně upraví montážní procesy nebo přesměrují komponenty přes trhy třetích stran.

Proti tomu pět zemí navrhuje zvýšit práh pro požadavky na místní přidanou hodnotu z 25 % na 40 % a snížit přijatelný podíl komponentů pocházejících z cílových zemí ze 60 % na 50 %. Tyto úpravy se mohou zdát velmi technické, ale mohly by výrazně posílit schopnost EU zabránit celním únikům.

Podpora těchto opatření ze strany Itálie je důkazem rostoucího přesvědčení Říma, že Evropa musí spojit otevřenost se strategickým realismem. Současná vláda opakovaně zdůraznila význam hospodářské suverenity, zejména poté, co nedávné geopolitické krize odhalily zranitelnost globálních dodavatelských řetězců.

Iniciativa je důležitá i z politického hlediska, protože zahrnuje Nizozemsko, které tradičně patří k nejliberálnějším evropským ekonomikám orientovaným na volný obchod. Nizozemská účast signalizuje, že obavy z nekalé konkurence a úpadku průmyslu se již neomezují pouze na jihoevropské země nebo na historicky intervencionistický model Francie.

Pozornost se nyní obrací k Německu, jehož ekonomika udržuje rozsáhlé vazby s Čínou a často zaujímá opatrnější přístup k obchodnímu napětí s Pekingem. Reakce Berlína by mohla být rozhodující pro to, zda EU nakonec přijme silnější strategii průmyslové obrany.

Hospodářské údaje mezitím posilují naléhavost této debaty. Deficit obchodu EU se zbožím s Čínou dosáhl v roce 2025 téměř 360 miliard eur, což znamená další meziroční nárůst. V objemovém vyjádření se nerovnováha dramaticky zvýšila ze 44,8 milionu tun v roce 2024 na 58,1 milionu tun v roce 2025, což podtrhuje rozsah rostoucí závislosti Evropy na čínském dovozu.

Pro Itálii je to tedy výzva nejen ekonomická, ale i strategická. Ochrana evropského průmyslu je stále více považována za nezbytnou pro zachování pracovních míst, inovací a technologické nezávislosti. Rozhodnutí Říma postavit se do čela této diskuse naznačuje, že Itálie hodlá hrát ústřední roli při utváření odolnějšího a konkurenceschopnějšího evropského hospodářského modelu v nadcházejících letech. 2015-2025, il deficit commerciale della Ue nei confronti della Cina è aumentato di oltre cinque volte (5,2 volte) in volume, mentre è più che raddoppiato in valore (2,4 volte).

Alessandro Fiorentino