Subscribe
Benjamin Netanjahu, izraelský premiér, parlamentní volby konané 27. října 2026 sice nevyhrál, ale ani neprohrál. To bylo pozoruhodné pro nejdéle sloužícího premiéra v historii Izraele, který byl ve funkci 7. října 2023, kdy obrovské selhání bezpečnostních opatření umožnilo teroristům z Hamásu z Gazy zabít 1 200 Izraelců a vzít 250 rukojmí. Netanjahu opět dokázal, že je bojovník. Machiavelli poznamenal, že úspěšný vůdce musí být liškou, aby rozpoznal pasti, a lvem, aby odstrašil vlky. Netanjahu je bezpochyby obojím – prohnaný jako liška a silný jako lev, zatímco jeho země čelí mnoha vlkům. Na mezinárodní scéně je hanoben za to, že porušil staré pravidlo, podle něhož by Židům nemělo být dovoleno bránit se, natož vyhrávat války. Jeho kritici si zřejmě neuvědomují, že i jeho hlavní soupeř, Gadi Eisenkot, je lvem. Je to bývalý generál, který dokonce čtyři roky zastával funkci náčelníka generálního štábu Izraelských obranných sil. Pokud se mu podaří nahradit Netanjahua v úřadu předsedy vlády, bude podnikat stejné kroky, které Netanjahua u západní inteligence znepopulárnily.
Podnikatel a válečník
Na rozdíl od mnoha politických lišek má Netanjahu své zásady. Je sionistou, což znamená, že věří v židovský národní stát v historické židovské vlasti. Narodil se v Tel Avivu v roce 1949 jako syn uznávaného historika, který nějakou dobu učil v USA. Po absolvování americké střední školy se v roce 1967 vrátil do Izraele, aby narukoval do Izraelských obranných sil (IDF), kde byl v roce 1972 zraněn při záchranné operaci 90 rukojmích. Jeho bratr Yonatan zahynul při vedení odvážné záchranné operace 102 rukojmích na letišti v ugandském Entebbe v roce 1976. Netanjahu absolvoval dva studijní programy na MIT, nějakou dobu pracoval ve finančnictví a v roce 1978 se vrátil do Izraele. V letech 1984 až 1988 působil jako izraelský velvyslanec při OSN. Po návratu do Izraele vstoupil do strany Likud, která spojuje nacionalismus s ekonomickým liberalismem. V roce 1996 se Netanjahu stal předsedou vlády a pustil se do liberalizace ekonomiky, přičemž zaujal tvrdý postoj proti terorismu. V letech 1999 až 2002 působil v opozici, následně zastával funkci ministra zahraničních věcí a poté ministra financí, přičemž pokračoval v úsilí o liberalizaci ekonomiky. Provedl privatizace, deregulaci a snížil daně, přičemž nejvyšší sazbu daně z příjmu snížil ze 64 na 44 procent a sazbu daně z příjmu právnických osob z 36 na 18 procent. V roce 2005 však Netanjahu na protest proti stažení izraelských sil z Gazy rezignoval.
Ani v zasedací místnosti, ani v ložnici
Netanjahu, který byl v letech 2005 až 2009 v opozici, zastává funkci izraelského premiéra dodnes, s výjimkou krátké přestávky. Pod Netanjahuovým vedením prosazuje strana Likud politiku, podle níž by se vláda neměla vměšovat ani do řízení firem, ani do soukromého života. Například současný předseda Knesetu Amir Ohana, člen strany Likud, je otevřeně homosexuální. Je ironií, že Arabové v Izraeli jsou jedinými Araby na světě, kteří mohou volit ve svobodných volbách. Netanjahu věří v bezpečnost založenou na dostatečné síle, která odradí vlky, zatímco jeho oponenti věří v bezpečnost založenou na vyjednávání s vlky. Ačkoli útok Hamásu na Izrael v roce 2023 představoval selhání bezpečnostních opatření, Izraelci od té doby dosahují jednoho vojenského úspěchu za druhým. Zlikvidovali vedení dvou teroristických organizací na izraelských hranicích – Hamásu v Gaze a Hizballáhu v Libanonu – a ve spolupráci s americkými silami zabili většinu íránského vedení jediným úderem proti Teheránu. Spojené státy a Izrael společně do značné míry znemožnily íránský jaderný program. Mezitím žádná ze tří arabských zemí, které v roce 2020 podepsaly Abrahamovy dohody – Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Maroko – od nich neupustila.
Prosperující ekonomika
Netanjahu měl v roce 2005 pravdu, když tvrdil, že stažení izraelských sil z Gazy bylo předčasné, a pravděpodobně má pravdu i nyní, když tvrdí, že takzvané dvoustátní řešení konfliktu mezi Araby a Židy není proveditelné. Izraelský prezident pověřil svého rivala Eisenkota sestavením vlády. Ať už se mu to podaří, či nikoli, mezi Netanjahuovy úspěchy patří silný stát a prosperující ekonomika, jejíž růst se letos odhaduje na pět procent.