Subscribe
V EU již delší dobu probíhá snaha o nastolení nového směru, v němž je imigrace konečně pod kontrolou a občané jsou chráněni tím, že nelegální migranti a zločinci jsou podle očekávání vyhošťováni. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se již mnohokrát obrátila na nacionalistickou pravici s různými opatřeními zaměřenými na potírání nelegální imigrace přes Středozemní moře a úzce spolupracuje s italskou vládou vedenou Giorgií Meloniovou na zavedení nového paradigmatu v oblasti bezpečnosti evropských hranic. Konzervativci a nacionalisté v celé EU mohou mít díky tomu pocit, že mají vítr v plachtách – to může být z velké části pravda, ale neměli bychom přeceňovat odhodlání současného vedení EU k dobře řízené migraci.
Posílení agentury Frontex
Jedním z vítězů nového dlouhodobého rozpočtu EU (2028–2034) je agentura pro ochranu vnějších hranic Frontex, jejíž celkový rozpočet se v příštím období zdvojnásobí a počet zaměstnanců ztrojnásobí.
Na první pohled to vypadá jako pozoruhodná investice a jako známka toho, že v Evropě v těchto otázkách skutečně nastává nový přístup. Porovnejme to s přístupem během migrační krize v letech 2015 a 2016, kdy se EU jako instituce více zaměřovala na přijímání příchozích než na zajištění zákonnosti jejich žádostí o azyl. Členské státy samy často zaujímaly podobný přístup, přičemž chování švédské a německé vlády představovalo výrazné příklady upřednostňování ideologie před realitou.
Frontex však není pouhým symbolem bezpečnosti hranic a stabilní úrovně imigrace. Jedná se o instituci, jejíž výslovným posláním je účinně a v souladu se zákonem řešit nelegální migraci, nikoli jí předcházet, jak vyplývá z prohlášení současného šéfa operací Hanse Leijtense. Frontex sice pomáhá při deportacích, nemá však mandát k tomu, aby násilím bránil vstupu migrantů, a to ani na pozemních hraničních přechodech, ani na moři.
Frontex naopak doplňuje národní opatření v oblasti ochrany hranic a často z vlastní iniciativy nabízí pomoc regionům, kde dochází k náhlému nárůstu počtu nelegálních překročení hranic. Jedním z takových příkladů jsou incidenty na běloruské hranici v roce 2021, kdy Frontex dohlížel na odrážení nelegálních migrantů vstupujících do Polska a Litvy z východu. Tato vlna migrantů, složená převážně z iráckých a dalších občanů Blízkého východu, byla široce popisována jako akce hybridní války, jejíž kořeny nakonec vedou k Rusku. Příspěvek agentury Frontex k této situaci byl v té době zpochybňován polskou a litevskou vládou, přičemž kritika směřovala zejména k tomu, jak Frontex podrobně sledoval zacházení národních orgánů s migranty. Frontex vznesl obvinění z porušování lidských práv, což vrazilo klín mezi tuto agenturu EU a zmíněné země – Frontex nepomáhal, naopak byl vnímán jako ten, kdo sabotuje snahu bránit se tomu, aby Rusko využívalo migranty jako zbraň proti Evropě.
Kromě toho je již dnes jedním z hlavních úkolů agentury Frontex zajistit bezpečný příjezd lodí s migranty do evropských přístavů, a to s cílem poskytnout cestujícím náležitý proces. Tento vysoký standard právní kvality se však stává poněkud zavádějícím, pokud jeho výsledek přímo odporuje snahám národních vlád omezit nelegální převoz a zároveň upřednostňuje bezpečnost migrantů před bezpečností občanů přijímajících zemí.
Není tedy náhodou, že některé z členských států EU, které jsou nelegální migrací zasaženy nejvíce – Polsko, Rumunsko, Řecko, Malta a Španělsko –, v únoru 2026 společně podepsaly neformální prohlášení o společném stanovisku, v němž vyjádřily, že si nepřejí rozšíření mandátu agentury Frontex na území členských států. Země, které mají s nelegální imigrací nejvíce zkušeností, tedy nemají důvěru v to, že hlavní agentura EU pro ochranu hranic dokáže zajistit ochranu jejich hranic. Je zřejmé, že agentura Frontex potřebuje zásadní reformu, nikoli pouze rozšíření svého současného rámce.
Zvýšení počtu obyvatel může vést k nárůstu imigrace
V dlouhodobém rozpočtu se počítá se zvýšením počtu zaměstnanců agentury Frontex z 10 000 v roce 2027 na 40 000 v roce 2041. Vzhledem k tomu, že hlavním úkolem agentury je vyřizování záležitostí migrantů, nikoli ostraha hranic, jedná se o administrativní investici, která může na papíře vypadat dobře, pokud je cílem zkrátit čekací doby pro migranty, ale sama o sobě může vést k prudkému nárůstu imigrace do Evropy.
K určitému počtu zamítnutých žádostí o azyl a následných vyhoštění bude vždy odpovídat i určitý počet schválených žádostí. Tempo legální imigrace prostřednictvím mnoha cest do EU se při této úrovni kontroly spíše zvýší než sníží – to může, stejně jako velmi nízká prahová hodnota pro udělení azylu během migrační krize v roce 2010, vytvořit faktory přitahující migranty do Evropy, kde si budou migranti vědomi, že cesta k potenciálnímu legálnímu pobytu je rychlá.
Schopnost efektivně vyřizovat žádosti se liší od schopnosti zabránit nelegálnímu vstupu. Ze zkušenosti víme, že na evropské pobřeží či k hranicím může každý den dorazit migrační vlna čítající desítky tisíc lidí. S tímto tempem se schopnost agentury Frontex vyhošťovat zamítnuté žadatele nikdy nebude moci vyrovnat. Investice do zpracování žádostí migrantů naopak mohou vést k stále se prohlubující spirále, v níž budou do agentury Frontex proudit další a další zdroje, aby bylo možné uspokojit poptávku rostoucího počtu žadatelů.
Jediný způsob, jak by to mohlo fungovat alespoň trochu konstruktivně, je, aby se žádosti podávaly v zemích třetích stran. V evropské politické komunitě se objevují návrhy na přesunutí azylových řízení na velvyslanectví, což by snížilo tlak na evropské hranice. Prostředky agentury Frontex by mohly být rozmístěny na různých evropských velvyslanectvích, aby bylo zajištěno, že podvodné nebo nedostatečně podložené žádosti budou rychle zamítnuty. Provádění azylových řízení na velvyslanectvích však zároveň vytváří snazší cestu k získání pobytu v Evropě než nákladná a riskantní cesta k hranicím, a v důsledku toho může také vzrůst tlak na nejoblíbenější evropské cílové země.
Na co by se měla agentura Frontex zaměřit
Pro Evropu prostě neexistuje žádný zřejmý přínos v posílení administrativních kapacit agentury Frontex a pozornost by se měla i nadále soustředit na rozvoj schopností této agentury přispívat k účinné ochraně hranic. Zastavit migranty již v rané fázi na místě vstupu a provést jejich posouzení je pozitivní krok, ale to je něco, co agentura Frontex dělá pouze v nouzových situacích, jako například v Ceutě v roce 2026. Možná by mohla mít stálou přítomnost v některých klíčových přístavech po celé Evropě?
Jednou ze služeb, které agentura Frontex poskytuje, jsou satelitní snímky a analýza sociálních médií za účelem zmapování možných migračních vln. Jedná se o doplňkovou činnost k fyzické ochraně hranic, kterou by agentura Frontex mohla dále rozvíjet. Možná by se agentura Frontex mohla dokonce zapojit do snah evropských vlád o šíření povědomí o malých vyhlídkách na budoucnost v Evropě v případě nelegálního přistěhovalectví, a to prostřednictvím kampaní v zemích s vysokými „tlačnými faktory“? Jedná se o strategii, která se osvědčila například ve Švédsku, když tato země přestala být atraktivní destinací pro migranty.
Žádné z těchto opatření však nebude mít velký smysl, pokud se nezmění kultura a očekávání agentury Frontex. Je důležité zajistit řádný proces a dodržování právního státu – avšak v případech, kdy Frontex nepřímo napomáhá nelegálnímu obchodování s lidmi nebo umožňuje potenciálně nebezpečným osobám volně se pohybovat po Evropě, je třeba zavést nové postupy a přístupy. Vedení nemůže za svůj hlavní princip prohlásit tvrzení, že „žádná zeď, žádný plot, žádné moře, žádná řeka“ nemůže migrantům zabránit v dosažení Evropy. Nesmí podkopávat úsilí členských států EU o zákonné řešení hrozeb pro jejich suverenitu, jako tomu bylo například během incidentů na běloruské hranici.
Dokud se touto otázkou nezabývá Evropská komise, neměl by nikdo brát jejich snahu prezentovat se jako zastánci hranic vážně.