Subscribe
Giorgia Meloniová včera na závěrečném dni Atreju v zahradách Andělského hradu (Řím) zvolila tón, který byl zároveň zaměřen na identitu a výslovně vládní: dlouhý, hutný projev, který měl spojit dvě linie, jež jsou považovány za neoddělitelné . Na jedné straně politická komunita – její paměť, její jazyk, její kulturní páteř. Na straně druhé mezinárodní trajektorie Itálie a širší (a stále více evropský) boj o změnu kontinentální rovnováhy sil.
Ranní signál: Morawiecki na závěrečné etapě Atreju
Před závěrečným projevem předsedy vlády zahájil závěrečnou etapu Mateusz Morawiecki, předseda strany ECR a bývalý polský premiér. Nejednalo se o doprovodnou akci ani o zdvořilostní vystoupení. Mělo politický význam.
Přítomnost Morawieckého na závěrečném pódiu – v centru programu, nikoli na jeho okraji – by měla být chápána jako symbol strategické investice Fratelli d’Italia do Evropských konzervativců a reformistů. Jinými slovy: Atreju není jen domovskou základnou Meloniho politické identity, ale také platformou, na níž oblast ECR hledá společnou politickou gramatiku a především ambici stát se rozhodující silou v Evropě.
Přítomnost Mateusze Morawieckého na hlavním pódiu závěrečného dne před Meloniho závěrečným projevem – a ve stejném bloku závěrečného dne, kterého se zúčastnili také Matteo Salvini a Antonio Tajani – nebyla jen detailním naplánováním. Byl to vzkaz určený Bruselu. Signalizovalo, že Fratelli d’Italia chce, aby ECR nebyla vnímána jako pouhá „politická rodina“, ale jako mocenská architektura schopná utvářet evropskou rovnováhu, přitahovat těžiště EPP a nutit Komisi a tradiční většiny, aby počítaly se stále strukturovanější konzervativní osou. Jinými slovy, Atreju také využívá jako platformu k tomu, aby řekl, že klíčové bitvy – o obranu, migraci a průmyslovou politiku – se vyhrávají posunem čísel a politické kultury v Evropě, nejen budováním konsenzu v Itálii.
Atreju jako metoda: „Ti, kdo utíkají, ukazují, že nemají žádnou podstatu.“
Meloni prohlásil, že Atreju je skutečnou arénou konfrontace, „kde má každá myšlenka právo na existenci“ a „hodnota lidí se měří podle obsahu“. Její nejostřejší věta – nepřímo mířená na ty, kteří si vybírají nepřítomnost – byla přímočará: „ti, kdo utíkají, ukazují, že nemají žádnou podstatu“.
Vzorec sloužil ke dvěma účelům. Vnitřně upevňuje politickou komunitu, která se stále považuje za povstaleckou sílu proti zavedeným salonům a zakořeněné moci. Navenek převrací známé obvinění adresované pravici: nejsou to konzervativci, kdo se bojí debaty; jsou to často jejich oponenti, kdo se bojí pole, kde argumenty mají větší váhu než mediální umístění.
Vzkaz vládní koalici: jednota jako „společenství osudu“
Významná část projevu se týkala středopravé koalice. Meloniová odmítla myšlenku, že by její vláda byla pouhou „náhodou“ nebo sňatkem z rozumu, a označila většinu za „osudové společenství“. Učinila také kontrast s opozicí: „Na naší straně se hádáme… abychom našli syntézu,“ zatímco na druhé straně – jak naznačila – je problém v tom, že se nechtějí konfrontovat ani „mezi sebou“.
Základní myšlenka byla spíše politická než rétorická: stabilita není abstraktní ctností, ale podmínkou vládnutí v mezinárodním cyklu, který vyžaduje rychlost, důvěryhodnost a soudržnost.
Domácí bilance: práce, daně, „spravedlnost“ a střední třída
Pokud jde o domácí politiku, Meloni zdůraznil, že hlavním měřítkem je práce, a poukázal na rekordní zaměstnanost a nejnižší míru nezaměstnanosti za poslední desetiletí. Představila to jako výsledek strategie zaměřené na obnovení ústředního postavení produktivní Itálie.
Poté spojila rozpočtová a daňová rozhodnutí s politickou definicí spravedlnosti: snížením daně z příjmu fyzických osob a snížením daňového klínu s argumentem, že skutečnou dělící čárou není rétorika zaměřená proti bohatství, ale obrana střední třídy a pracujících rodin. V jedné ostré pasáži zpochybnila myšlenku, že člověk, který vydělává 2 500 eur hrubého měsíčně – a přitom splácí hypotéku a živí rodinu – by měl být označen za „bohatého“, a postavila tuto karikaturu do kontrastu s realitou zakořeněné moci a chráněného nájemného.
Mezinárodní držení těla: „Itálie je loajální, ale nikomu se nepodřizuje“.
Geopolitické jádro projevu přišlo, když se Meloni věnoval evropské bezpečnosti a vztahům se Spojenými státy v Trumpově éře. Její shrnující věta byla jasná: „chceme Itálii, která je loajální ke všem svým partnerům, ale nikomu se nepodřizuje“.
Odtud vycházela linie, která měla nejostřejší hranu: „Dobré ráno, Evropo.“ Meloni tvrdil, že pokud Washington naznačí silnější ústup, Evropa nemůže nadále žít ze strategického outsourcingu. „Osmdesát let jsme outsourcovali naši bezpečnost Spojeným státům… za to se platila cena, která se nazývá podmíněnost… svoboda má svou cenu.“
V tomto rámci naléhala na posílení obranných a bezpečnostních kapacit Evropy, přičemž šla tak daleko, že navrhla „evropský pilíř v rámci NATO“, který by byl schopen jednat „jako rovný s rovným“ se Spojenými státy, aniž by se vzdala atlantické vazby, ale ukončila logiku závislosti.
Ukrajina: podpora bez dvojznačnosti – národní zájem a evropská bezpečnost
Nejjednoznačnější segment – v souladu s pevným proukrajinským postojem – se týkal podpory Kyjeva. Meloni zopakoval, že Itálie stojí „od prvního dne“ na straně ukrajinského lidu, přičemž ruskou agresi vykreslil jako neoimperiální projekt a italskou volbu zarámoval nejen jako morální postoj, ale i jako národní zájem a evropskou bezpečnost – s cílem dosáhnout míru.
Z politického hlediska je logika přesná: suverenitu nelze bránit doma, pokud Evropa připustí, že hranice mohou být překresleny silou.
Středomoří, Blízký východ, identita: zahraniční politika jako projekce národa
V projevu byl rovněž věnován prostor středomořskému postoji Itálie: energetice, obchodním trasám, kontrole toků a aktivní roli v blízkovýchodních záležitostech, což bylo spojeno s odkazy na diplomacii a humanitární angažovanost. Meloniová rovněž obhajovala úlohu Itálie v oblasti pomoci a asistence a stavěla ji proti tomu, co označila za propagandu.
Na vnitrokulturní frontě byla identita považována za otázku soudržnosti a bezpečnosti: od kritiky fundamentalismu až po návrhy, jako je zákaz zahalování celého obličeje, v rámci integračního modelu, který vyžaduje respektování zákonů a zvyklostí hostitelské země.
Evropa: ne úpadek, ale poslání – a právě sem se ECR vrací
Meloniho argumentace o Evropě se pohybovala ve dvou rovinách: kritika byrokratické a ideologické Evropy spojená s obhajobou evropské civilizace jako živé entity. „Evropa není v úpadku… je to živá civilizace, která má stále své poslání,“ řekla a dodala, že nesmí „žádat o povolení k existenci“.
A zde se význam Morawieckého ranního vystoupení stává ještě jasnějším. Meloni výslovně poděkoval jemu a „velké rodině evropských konzervativců“ a spojil práci ECR se snahou o vytvoření alternativní většiny v Evropském parlamentu – počínaje konkrétními kauzami, jako je nelegální přistěhovalectví a ochrana hranic – jako důkaz, že paradigmata se mění, když má někdo „odvahu říkat věci tak, jak jsou“.
Proč je Morawiecki „před“ Melonim důležitější než fotka
Jestliže Atrejuův závěrečný projev tradičně určuje celostátní politickou linii, včerejší programové pořadí naznačilo něco víc: Fratelli d’Italia chce, aby se evropský profil akce stal součástí vládního vyprávění, nikoliv přílohou.
Morawiecki na závěrečném pódiu jako předseda strany ECR signalizuje, že pro Meloniho není evropský rozměr vedlejší. Je to osa. Protože bitvu o realističtější Evropu v oblasti obrany, tvrdší Evropu v oblasti nelegální migrace a Evropu více zaměřenou na výrobu, která se méně řídí uctíváním pravidel, nelze vyhrát pouze v Římě. Vyhrává se díky změně většiny – a jazyka – v Bruselu.