Subscribe
Politická levice, která je v současné době aktivní v Evropě i v celém západním světě, často hovoří o hodnotách. Hovoří o hodnotách, jako jsou otevřenost, rozmanitost, rovnost, rovnost pohlaví, solidarita, tolerance a humánní politika v oblasti spravedlnosti. Levicoví politici se za tyto hodnoty zasazují. Věří v ně. Své hodnoty proměňují v politické priority.
Existuje však jeden problém. V zemích jako Francie, Velká Británie a Švédsko – abychom uvedli jen několik příkladů – vedla politická vítězství levice často k výsledkům, které se výrazně lišily od toho, co slibovala rétorika kolem těchto ušlechtilých hodnot.
Někdy až téměř posedlé zaměření na otevřenost vedlo k celé řadě problémů tam, kde se imigrace vymkla kontrole. Tato otevřenost se prostě stala přehnanou.
Jedním z důvodů, proč se evropské státy a Evropská unie tak těžko potýkají s zastavením nelegálního přistěhovalectví, je nepochybně skutečný ideologický odpor proti kontrolovaným hranicím. Koneckonců, Evropa má přece symbolizovat otevřenost.
Jako příklad můžeme připomenout otevřený konflikt, k němuž došlo před několika lety mezi tehdejším šéfem agentury Frontex, Francouzem Fabricem Leggerim, a švédskou komisařkou Ylvou Johanssonovou, do jejíž působnosti spadala i migrace. Leggeri měl pocit, že nemůže plnit své povinnosti jako šéf agentury odpovědné za ochranu hranic EU. Byl donucen odstoupit ze své funkce a tvrdil, že komisařka na něj naléhala, aby nedovolil svým zaměstnancům odmítat nelegální migranty. Místo toho se od agentury Frontex očekávalo, že bude nové migranty vítat a účinně jim pomáhat při vstupu do EU. Ylva Johanssonová popřela, že by něco takového řekla, avšak tento konflikt zůstává pozoruhodný. Mohlo v průběhu let docházet k politickému tlaku ze strany Komise, aby se lidem umožnil nelegální vstup do EU?
Nyní, v roce 2026, se situace změnila. Hranice se mají kontrolovat. Nelegální migrace se má potírat. A proč tomu tak je? Pravděpodobně proto, že otevřenost, kterou si levice tak vážila, způsobila problémy. Do Evropy přišlo obrovské množství lidí a zůstalo zde nelegálně. Mnozí se uchýlili ke zločinu nebo byli nuceni pracovat v nedůstojných – ba dokonce nelidských – podmínkách. Veřejný odpor proti nelegální migraci rostl a politici si uvědomili, že musí jednat. Politická elita byla nakonec donucena slevit ze svých ideálů. Evropa neměla být pouze otevřená; měla být také ohraničena hranicemi.
Problém spočívá v tom, že v jistém smyslu všichni věříme v otevřenost. I evropští konzervativci touží po otevřené Evropě. Konzervativci však obecně disponují větší schopností než levice zaujmout k pojmu otevřenosti pragmatický a realistický postoj. Konzervativci chápou, že otevřenost není absolutní hodnotou; je třeba ji pěstovat, regulovat a kontrolovat, má-li přinášet pozitivní výsledky, které si přejeme.
Paradoxem levicové verze otevřenosti totiž je, že vede ke společnosti, která se nakonec rozpadne. V levicovém myšlení se skrývá utopický prvek, který má sklon podporovat jednorozměrné uvažování. Otevřenost se musí vztahovat na všechny; jinak mezi lidmi děláme rozdíly – a tím se vzdáváme principu absolutní rovnosti. Tímto způsobem jsme vytvořili rozlišení mezi občany a neobčany, mezi Evropany a neevropany a mezi vzdělanou pracovní silou schopnou přispívat a nekvalifikovanou pracovní silou, kterou ve skutečnosti nepotřebujeme, dokud máme vlastní nezaměstnané.
Paradox idealizovaného uvažování levice spočívá v tom, že nakonec vede k přesně opačnému výsledku, než jaký původně zamýšlela. Jakmile bude nekontrolovaná migrace trvat dostatečně dlouho, obyvatelé Evropy nebudou mít pocit, že se jejich země staly otevřenějšími a svobodnějšími; místo toho se budou v noci zamykat doma, aby se nestali oběťmi trestné činnosti. Začnou také volit strany, které jsou zcela proti imigraci. A politici budou nakonec nuceni přijmout opatření k zavedení skutečných hraničních kontrol.
Švédsko patří k evropským zemím, kde dříve naivní přístup k otevřenosti nyní vedl k přijetí opatření, jejichž cílem je učinit z této země nejméně atraktivní destinaci pro uprchlíky v celé Evropské unii.
Kdyby byla proimigrační levice ochotná učinit malý kompromis ohledně svých ideálů – a prosazovala rozumnou, umírněnou a regulovanou míru otevřenosti –, strana kritická vůči imigraci, jako jsou Švédští demokraté, by se možná nikdy nedostala k moci. V takovém scénáři by si levice mohla udržet monopol na diskuzi o imigraci. Místo toho však zůstala nekompromisní: otevřenost, otevřenost, otevřenost. A jak se dalo očekávat, nakonec přišla ostrá reakce.