Další příznak evropské renesance

Čeká nás další evropská renesance? Dočkáme se mezinárodního národního probuzení, kdy my Evropané a obyvatelé Západu konečně najdeme cestu zpět ke svým vlastním kulturám a začneme znovu pěstovat svou vlastní osobitou identitu?

Jestli jsme se z historie něco naučili, pak to, že dominantní tendence v kultuře a ideologii vytvářejí své vlastní zpětné reakce. Po osvícenství a racionální kultuře 18. století přišel emocionálnější romantismus 19. století. Evropská kultura počátku 19. století byla v mnoha ohledech protikladem všeho, co představovalo osvícenství a co vyvrcholilo Francouzskou revolucí.

Dnes, v roce 2025, máme za sebou více než třicet let globalismu a neoliberalismu. Byla to doba, kdy byl volný obchod samozřejmostí a kdy se velké proudy emigrantů přesunuly z Asie a Afriky do Evropy a Severní Ameriky. Byla to doba, kdy internet spojil celý svět. Mladí lidé v Evropě mohou poslouchat korejskou popovou hudbu a sledovat americké youtubery.

V západní Evropě má mnoho lidí pocit, že jejich tradiční kultura a identita jsou pod tlakem. Částečně v důsledku globalizace a digitalizace a částečně v důsledku migrace. Na Západě dokonce došlo k tomu, co mnozí nazývají oikofobií, kdy vlastní kultura byla vnímána jako ohrožení dobrých hodnot a přítomnost cizích kultur byla považována za důkaz naší lidskosti a velkorysosti.

Nyní se však něco děje. Naše vlastní západní civilizace začíná lidi opět zajímat.

Například ve Švédsku je zřejmý nový zájem o tradiční švédské kroje. Spisovatelka Bitte Assarmo ve svém článku na konzervativním blogu „Det Goda Samhället “ ( Dobrá společnost) píše, že lidové kroje jsou zpět. Assarmo připomíná, že představitelé sociálně konzervativní a nacionalistické strany Švédští demokraté se v lidových krojích objevili při zahájení zasedání švédského parlamentu v prvních letech svého působení v něm (počátek roku 2010). Setkalo se to s posměchem a opovržením ze strany novinářů establishmentu. Tehdy – před patnácti lety – byl národní kroj znakem zpátečnictví a nebezpečného nacionalismu. Nyní je to jinak.

V souvislosti s letošní oslavou švédského svatojánského léta bylo zřejmé, že se mnoho mladých žen rádo obléklo do lidového kroje. A stejně tak i mnoho mladých žen s přistěhovaleckým původem. Švédsko slaví svůj státní svátek 6. června. Jedná se však o poměrně nový vynález. A mnozí považují za skutečný švédský národní svátek předvečer svatojánské noci.

Bitte Assarmo se domnívá, že nový zájem o švédské lidové kroje je známkou nového zájmu o švédskou kulturu. To je zase očekávaná reakce na masovou imigraci, která ve Švédsku již dlouho probíhá a která byla realizována s jasným motivem, aby se Švédsko stalo multikulturní zemí, a ne švédskou.

O tom se ovšem mainstreamoví novináři neodvažují mluvit, upozorňuje Assarmo. Místo toho tvrdí, že zájem o lidové kroje pramení ze zájmu o opětovné použití a udržitelnost. Je to prý právě péče o zemi a klima, která způsobuje, že Švédky opět začínají nosit švédské kroje. Příliš často se tyto kroje předávaly po předchozích generacích. Pak tedy dává smysl je znovu použít, abychom nepřispívali k ničení klimatu.

Ale jak píše Bitte Assarmo: Zájem o lidové kroje nemá nic společného s klimatem ani s udržitelností. Jde o touhu mladých Švédů po vlastní kultuře. Jsou unaveni z oikofobie. Jsou unaveni z popírání významu švédské kultury a švédské identity pro Švédsko a Švédy.

A je možné, že mnozí z těchto mladých lidí ani sami nechápou, že jejich nový zájem o kroje je protestem proti globalizaci a multikulturalismu. Možná si jen myslí, že švédské kroje jsou hezké. To však nebrání tomu, aby se jednalo o akt odporu. Aktem odporu proti oikofobii a sebenenávisti. Aktem odporu proti popírání našeho západního dědictví a naší západní kultury.