Subscribe
Na konci tohoto týdne se občané Moldavské republiky vydají k volebním urnám, aby si zvolili budoucí parlament, jehož budoucí složení rozhodne o tom, zda se země vydá proevropskou cestou, kterou si přeje prezidentka Maia Sanduová, nebo se vrátí do minulosti pod záštitou Ruské federace. Můžeme bez váhání říci, že volby v Moldavské republice představují křižovatku: Evropa, nebo ruský vliv. Referendum o vstupu do Evropské unie a prezidentské volby ukázaly, že většina moldavských občanů chce lepší život po boku evropských hodnot. Ruská propaganda však zemi rozdělila na dvě části, a proto je výsledek voleb za řekou Prut těžké předvídat. Jisté je, že výsledek voleb 28. září určí nejen budoucnost Moldavska, ale přímo ovlivní i jeho vztahy s Rumunskem a Ukrajinou. Většina politických analytiků tvrdí, že tyto volby jsou pro osud Moldavska klíčové, protože vítězství proruských stran by znamenalo parlament nepřátelský vůči Evropské unii a nestabilní vládu, což by vedlo k odložení spojení Moldavské republiky s Rumunskem v rámci Evropské unie přinejmenším o jednu generaci. Stejně jako v případě loňských voleb v Rumunsku je dobře známo, že Moldavsko je dlouhodobě pod intenzivním hybridním útokem ze strany Ruské federace a pod neustálým tlakem proruských politiků uvnitř země. Proto by vítězství proruských stran fakticky znamenalo vedení pod přímým vlivem Kremlu. Na druhou stranu vítězství proevropských stran představuje historickou příležitost ke zvýšení životní úrovně běžných občanů díky přístupu k předvstupním fondům a proč ne, reálnou šanci pro Moldavskou republiku stát se v příštích 4-5 letech plnohodnotným členem Evropské unie.
Moldavsko na rozcestí: mezi geopolitickými tlaky a volbou evropské budoucnosti
Jak již bylo zmíněno výše, parlamentní volby, které se konaly 28. září, označují analytici za nejdůležitější v historii Moldavské republiky po pádu Sovětského svazu. Obecná atmosféra mezi občany ohledně těchto voleb není atmosférou běžného volebního klání, ale konfrontace dvou ideologií. Ideologie Ruské federace, která má tradici v ovlivňování zemí bývalého sovětského prostoru, považuje Kišiněv za strategický dílek skládačky, který nesmí být ztracen. Představitelé Evropské unie mezitím chtějí udržet Moldavsko na cestě, kterou před několika lety nastoupilo, totiž na cestě integrace do evropské rodiny a modernizace. Právě proto můžeme říci, že hlasování na konci září není jen o stranách, lídrech a jejich volebních slibech, ale o geopolitickém osudu malé země, která se již více než tři desetiletí zmítá mezi dvěma velkými mocnostmi: Západem s jeho sliby lepšího života a Východem s komunistickou ideologií „velkého medvěda“ z Východu.
Tento obrovský podíl na budoucí parlamentní většině považují političtí představitelé v Kišiněvě za „extrémně nebezpečný moment“, kdy by se Moldavsko mohlo stát zkušebním polem pro hlavní evropské mocnosti. Dokonce i mezi běžnými občany už diskuse o budoucnosti Moldavska nejsou jen prostými úvahami o každodenním životě, ale prolínají se s otázkami míru, bezpečnosti a národní identity.
Po rozpadu Sovětského svazu vyhlásila Moldavská republika v roce 1991 nezávislost, ale odtržení od Moskvy neznamenalo úplný rozchod, jako tomu bylo v jiných zemích bývalého sovětského bloku. Počátek 90. let byl poznamenán politickou a ekonomickou nestabilitou a politická třída stále odkládala volbu jasného zahraničněpolitického směru. V posledních 30 letech bylo Moldavsko rozpolcené mezi pohledem na východ a sněním o lepším životě v EU, což je rovnováha, která utvářela nedávnou historii země. Hospodářské a kulturní vazby, a zejména energetická závislost na Ruské federaci, zůstaly v letech po vyhlášení nezávislosti silné. Nejlepším příkladem obtížnosti vymanění se z ruského vlivu byl konflikt v Podněstří, který ukázal, jak křehké je budování nového státu. Po celou tuto dobu se Rumunsko, „velký bratr“ Moldavska, stalo strategickým partnerem, a to nejen díky geografické blízkosti, ale také díky historickým a kulturním vazbám a v poslední době také díky hospodářské pomoci Moldavsku.
Vztahy s Rumunskem a Ukrajinou po roce 1991
Jen několik hodin po vyhlášení bylo Rumunsko prvním státem, který uznal nezávislost Moldavské republiky. V následujících letech se bilaterální vztahy podobaly jízdě na horské dráze. Někdy byli vedoucí představitelé v Bukurešti vnímáni jako zastánci Kišiněva v Bruselu, jindy vztahy kvůli vnitropolitickým neshodám ochladly. Rumunsko nicméně zůstávalo hlavním podporovatelem evropské integrace Moldavska, nabízelo stipendia pro studenty, hospodářskou pomoc a stálou diplomatickou podporu moldavským občanům. Ukrajina, východní soused Moldavska, je pro Kišiněv rovněž strategicky důležitá. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 podepsaly obě země smlouvy o spolupráci a prožily období dobré spolupráce. Docházelo však také k napětí ohledně hranice na řece Dněstr a práv menšinových komunit. Anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014 a invaze, která začala v roce 2022, situaci na východní hranici EU radikálně změnily. Bezpečnost Moldavska se stala mimořádně křehkou a země se ocitla mezi ukrajinskou frontou a neustálým tlakem ze strany Ruska. Moldavská republika, která má jen málo přírodních zdrojů, již více než tři desetiletí bojuje o přežití a přechod k evropskému snu je stále obtížnější. S odhadovaným počtem přibližně 2,5 milionu obyvatel v roce 2025 zůstává Moldavsko jednou z nejchudších zemí starého kontinentu. V důsledku masivní migrace počet obyvatel země neustále klesá. Statisíce Moldavanů se rozhodly pro ekonomický exil a skončily za prací v zemích EU, jako je Itálie, Francie a Německo, a peníze, které posílají domů, jsou důležitým pilířem ekonomiky.
Životní úroveň v Moldavsku je mnohem nižší než v členských státech Evropské unie. Průměrná mzda v Moldavsku činí něco málo přes 800 eur, což je mnohem méně než v Rumunsku nebo Polsku, zemích, které prošly podobnou transformací po roce 1990. Stejně tak průměrný důchod moldavského občana, i když se v posledních letech zvýšil, stále nestačí na pokrytí rostoucích nákladů na energie a potraviny. Moldavská ekonomika však také vykazuje známky pokroku. V posledních letech se proevropské vlády snažily přilákat investice, reformovat soudní systém a vytvořit předvídatelnější prostředí, aby mohly zahájit přístupová jednání. Ačkoli je tento proces pomalý a komplikovaný, stále více občanů považuje užší vazby s Evropskou unií za jedinou cestu k modernizaci a stabilitě.
Rozhodující volby v křehké demokracii
V této souvislosti mají velký význam volby, které se konají koncem tohoto týdne. V sázce v parlamentních volbách není jen to, kdo povede vládu, ale i to, zda bude Moldavsko pokračovat na cestě k evropské integraci, nebo bude opět vtaženo do sféry vlivu Kremlu.
Pro některé občany republiky znamená Evropská unie svobodu pracovat kdekoli a naději na lepší život. Pro jiné jsou vazby na Ruskou federaci stále synonymem stability, kultury a identity. Podle oficiálních údajů je počet lidí oprávněných volit přibližně 2,8 milionu, ale volební účast je vždy nepředvídatelná, zejména u těch, kteří žijí a pracují v zahraničí. Hlasy Moldavanů v zahraničí již v předchozích volbách převážily na svou stranu, když byla prezidentkou Moldavské republiky zvolena Maia Sanduová, což opět potvrdilo, jak důležitá je komunita v zahraničí.
Politická situace v Moldavské republice není zdaleka jednoduchá a moldavská politická scéna je velmi roztříštěná. V průběhu let politické strany vznikaly a zanikaly, vytvářely efemérní aliance a rok co rok způsobovaly vládní krize. Volby 28. září tuto roztříštěnost opět zvýraznily. Volební soutěž zahrnuje jak proevropské strany a síly blízké Moskvě, tak politiky, kteří se snaží prezentovat jako „hlas lidu“ s antiestablishmentovým diskurzem. Tuto roztříštěnost nelze považovat za pouhou náhodu, neboť Moldavská republika je zemí, kde se identity překrývají a vzájemně si odporují: Rumunština a ruština, západní kultura a sovětské dědictví, proevropské aspirace a nostalgie po Východě. Politici těchto rozporů využívají a každý z nich se snaží získat voliče věrné myšlenkám, které prosazuje.
Známý politický vůdce, který se proslavil svým přímým a kontroverzním stylem, tvrdí, že Moldavsku hrozí, že se stane „hřištěm“ velmocí. Obyčejní lidé podle něj zůstávají obětí boje, který se nevede o jejich blaho, ale o geopolitickou kontrolu. Kritizoval současnou vládu za to, že ztratila kontakt s každodenní realitou občanů, a trval na tom, že evropské sliby zůstávají pouze na papíře. Další politik, který dříve zastával významné funkce ve státě, vytkl současnému vedení nedostatek profesionality a neschopnost vést vyvážený dialog s Kremlem. Podle jeho názoru je uzavření komunikačních kanálů s Ruskou federací chybou, protože mnoho Moldavanů je nadále závislých na východním trhu. Na opačné straně stojí proevropští představitelé, kteří se domnívají, že jedinou schůdnou cestou pro budoucnost Moldavska jsou užší vztahy s Bruselem. Proevropští Moldavané vidí ve finanční a politické podpoře Evropské unie příležitost k modernizaci státních institucí, zvýšení životní úrovně a zakotvení ve stabilním demokratickém prostoru.
Významným hráčem na moldavské politické scéně je současný starosta Kišiněva. Svůj politický vliv se snaží rozšířit i mimo hlavní město a svou image buduje na příslibu efektivity správy a vyváženého diskurzu, přičemž se vyhýbá radikálním postojům. Jeho odpůrci a kritici mu však vyčítají, že v zásadních otázkách, jako je evropská integrace nebo vztahy s Ruskem, zůstává nejednoznačný. Bývalý premiér, nyní předseda strany, se zároveň snaží získat zpět půdu pod nohama poselstvím stability a pragmatismu. Slibuje, že dokáže lépe řídit zdroje a zahraniční vztahy, a prezentuje se jako politik s mezinárodními zkušenostmi.
Kromě těchto ústředních osobností se na moldavské politické scéně objevily i malé strany a regionální lídři, kteří často hrají roli arbitrů v povolebních vyjednáváních. Tato roztříštěnost politické třídy ztíží získání jasné většiny a scénář nové komplikované koalice je téměř nevyhnutelný.
Moskva, Brusel a Washington
Vnější vliv zůstává v moldavské politické třídě stálým faktorem. Moskva oficiálními i neoficiálními kanály neustále vysílá varovné signály: přílišné sbližování s NATO nebo EU by mohlo mít „vážné následky“. Vedoucí představitelé v Bruselu a Washingtonu na druhé straně nabízejí balíčky finanční podpory, které jsou však podmíněny skutečnými reformami v justičním systému a zejména v boji proti korupci. Političtí představitelé v Kišiněvě se tak ocitají mezi dvěma tlaky: na jedné straně příslib evropské budoucnosti, na straně druhé strach z ekonomické a energetické odvety ze strany Ruské federace.
Na severní hranici se lidé dívají na volební kampaň skepticky. „Politici přijdou jen před volbami a pak na nás zapomenou,“ říká většina místních. Většina z nich se živí zemědělstvím, ale nízké ceny, které za své produkty dostávají, a chybějící infrastruktura je odrazují. Proto se mnoho mladých lidí rozhodlo odejít za prací do Itálie nebo Německa, zatímco starší lidé, kteří zůstali, čekají na své malé důchody, které sotva stačí na zaplacení komunálních služeb, potravin a nezbytných léků. Pro tyto lidi není evropský sen abstrakcí, ale místem, kde jejich děti žijí lépe a posílají domů peníze, aby si ulehčili stáří. Zároveň si však ti, kteří žijí na severní hranici, uvědomují, že jsou stále závislí na ruských výrobcích a trzích. Tato ambivalence se přímo odráží v jejich volebním rozhodování.
V hlavním městě Kišiněvě je vnímání velmi odlišné. Někteří mladí lidé se domnívají, že Moldavsko musí udělat vše pro integraci do Evropské unie. „Tady nemáme budoucnost, musíme na západ,“ říká většina mladých lidí. Starší lidé naopak stále evokují sovětskou stabilitu a nostalgicky vzpomínají na Rusko. Životní náklady v Kišiněvě rostou: zvyšují se nájmy a ceny energií a potravin. Mnoho občanů viní endemickou korupci a špatnou administrativu, a proto pro střední třídu znamená užší spojení s EU naději na fungující soudnictví a jasná pravidla.
Proč hraje diaspora v moldavských volbách klíčovou roli? Statistiky ukazují tvrdou realitu: více než milion moldavských občanů žije a pracuje v zahraničí. Peníze, které posílají domů, tvoří téměř 15 % moldavského HDP. Úbytek obyvatelstva zároveň ovlivňuje trh práce a sociální systém. Průměrný důchod je nižší než 3 000 MDL a průměrná mzda zůstává podle evropských standardů nedostatečná. Srovnáme-li to s Rumunskem, kde průměrná čistá mzda přesahuje 5 000 RON, nebo s Německem a Francií, kde průměrná čistá mzda přesahuje 2 000 EUR, znamená tento rozdíl, že pro mnoho moldavských občanů zůstává emigrace nevyhnutelným řešením.
Dezinformace, korupce a boj za spravedlivé volby v Moldavsku
V současné době probíhá v Moldavsku i mezi moldavskými komunitami působícími v zahraničí skutečný boj na informační frontě. Po vzoru rumunských voleb probíhají moldavské volby nejen ve vesnicích a městech, ale také na internetu. Sociální sítě se staly oblíbenou půdou pro nejasné kampaně, falešné útoky a pokusy o manipulaci s veřejným míněním. Odborníci již zdokumentovali četné případy „deep fakes“ – falešných videí s politiky -, které hojně kolují na Telegramu, TikToku a Facebooku. Řada nedávných vyšetřování ukázala, jak externí zájmové skupiny financují tyto dezinformační kampaně ve snaze ovlivnit veřejné mínění. Úřady se snaží s tímto fenoménem dezinformací bojovat, ale infrastruktura kybernetické bezpečnosti je křehká.
Dalším tématem, které v současné době dominuje volebnímu diskurzu, je korupce. Od „krádeže miliardy“ v roce 2014, kauzy, která otřásla celou společností, až po nedávné skandály zůstala v lidech hluboká nedůvěra k politické třídě. Mnozí se domnívají, že bez ohledu na to, kdo vyhraje, korupce nezmizí, pouze se změní její aktéři. Evropská unie opakovaně podmiňovala svou finanční podporu provedením skutečných reforem v justici, ale provádění těchto reforem je pomalé a mnoho soudců a státních zástupců je stále podezřelých z toho, že slouží politickým zájmům. Při pohledu do budoucna má Moldavská republika na výběr mezi Východem a Západem. Volby 28. září budou nejen cvičením v demokracii, ale i skutečnou zkouškou odolnosti celé moldavské společnosti. Všichni si uvědomují, že Moldavská republika se nachází mezi dvěma světy: Ruskem, které Moldavsko vnímá jako bývalou provincii, jež nesmí být ztracena, a Evropskou unií, která ji vidí jako stát usilující o modernizaci.
Pro Rumunsko je zásadní, jakým směrem se Moldavsko vydá. Proevropská vláda v Kišiněvě by znamenala stabilitu na východní hranici Evropské unie. Pro Ukrajinu, zemi sužovanou konfliktem s Ruskou federací, zůstává Moldavsko strategickým spojencem tváří v tvář ruské agresi. Pro Rusko by ztráta Moldavska z jeho sféry vlivu znamenala další krok k oslabení jeho kontroly nad zeměmi bývalého sovětského prostoru. Moldavsko, země zmítaná mezi nostalgií a nadějí, mezi minulostí a budoucností, zůstává křehká, ale nikoli bez zdrojů. Rozhodující bude volba, kterou občané učiní ve volbách koncem tohoto týdne: buď rozhodný krok směrem k Evropské unii, nebo návrat do začarovaného kruhu závislosti na Moskvě. V neklidném regionu má tato malá země šanci ukázat, že demokracie, jakkoli křehká, může vydržet, když si lidé prosadí své právo rozhodovat. Po 28. září bude budoucnost Moldavské republiky záviset na odvaze jejích občanů a vyspělosti její politické třídy.