Subscribe
V kontextu strukturální a zdánlivě nezvratné transformace evropského bezpečnostního ekosystému Itálie potřebuje systematicky přehodnotit své obranné postoje a zajistit, aby odpovídaly současným strategickým potřebám a předpokládaným rizikům v blízké budoucnosti. Představení víceletého plánovacího dokumentu na období 2025-2027 ministrem obrany je v tomto přehodnocování obzvláště významným momentem, neboť jasně nastiňuje oblasti, v nichž země vnímá naléhavou akci: početní rozšíření ozbrojených sil, kvalitativní zlepšení interních dovedností, modernizace infrastruktury a technologií používaných v leteckém, kybernetickém a logistickém sektoru, jakož i vytvoření rezervy dobrovolnického personálu schopného mobilizace v krizových situacích, při mimořádných událostech na národní úrovni nebo ve scénářích charakterizovaných hybridními hrozbami. Tyto cíle nelze vykládat jako čistě kontingentní opatření nebo dílčí reakce na okamžité potřeby. Jsou spíše součástí širší trajektorie, kterou sdílí řada zemí Evropské unie, jež se zavázala nově definovat své vojenské postavení a posílit své obranné schopnosti ve zvláště nestabilním geopolitickém kontextu. Mezi nejvýznamnější prvky této trajektorie patří postupný návrat – v inovativních a diferencovaných formách – k modelům vojenských nebo polovojenských služeb a neustálé zvyšování prostředků vyčleněných na obranné rozpočty. Tento jev ukazuje změnu paradigmatu ve srovnání s lety po skončení studené války, kdy převládalo přesvědčení, že bezpečnost kontinentu je konsolidovaná a trvale zajištěná. Eskalace mezinárodního napětí tento rámec zásadně změnila. Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou představoval zlom v evropské strategické představivosti a ukázal nejen zranitelnost východních hranic Evropy, ale také rychlost, s jakou se mohou zhmotnit konvenční i nekonvenční hrozby. K tomu přistupuje vnitřní reorganizace NATO, která se vyznačuje postupným snižováním zájmu USA o zachování své tradiční role hlavního garanta euroatlantické bezpečnosti. Tato kombinace faktorů urychlila i v Itálii uvědomění si potřeby posílit své vojenské schopnosti a vybavit se odpovídajícími nástroji pro řešení stále složitějšího, konkurenčního a nepředvídatelného mezinárodního scénáře.
NOVÝ PERSONÁLNÍ MODEL: VYBRANÁ BRANNÁ POVINNOST A DOBROVOLNÁ ZÁLOHA
První prvek italského návrhu se týká vytvoření pružného odvodního mechanismu. Podle ministra neexistuje jediné řešení historického problému nedostatku personálu v ozbrojených silách. Je zapotřebí koordinovaný soubor nástrojů, přičemž hlavní roli hraje myšlenka moderního odvodu. Deklarovaným cílem je vytvořit rezervu občanů s technickými a operačními dovednostmi, kteří budou připraveni k nasazení nejen v tradičním vojenském kontextu, ale také v případě civilních mimořádných událostí a přírodních katastrof. Návrh nezavádí znovu povinný model pozastavený v roce 2005, ale zavádí dobrovolné programy, včetně krátkodobých, které mohou v případě potřeby vyvrcholit vstupem do stálé zálohy nebo pravidelným povoláváním. Zpočátku se počítá s vytvořením pomocné zálohy čítající přibližně deset tisíc dobrovolníků, přičemž cílem je tento počet ve střednědobém horizontu zečtyřnásobit. Záložníci nenahradí personál nasazený v mezinárodních misích, ale budou poskytovat logistickou podporu, technické schopnosti a odborné znalosti v oblasti kybernetické obrany. Italský model čerpá inspiraci z nedávných rozhodnutí Francie a Německa, zemí, které experimentují s inovativními formami služby – dobrovolnou, respektive polopovinnou. Přizpůsobení národnímu kontextu však vyžaduje přesnou regulaci, kterou hodlá ministr svěřit parlamentu. Cílem tohoto přístupu je zabránit tomu, aby byla pravidla vnímána jako stranické iniciativy, a usilovat o společný přístup s těmi, kdo v tomto odvětví každodenně pracují.
POŽADAVKY, DOVEDNOSTI A FORMALIZACE NÁVRHU.
Nová záloha bude otevřena širokému okruhu zájemců: bývalým vojákům, civilistům se specializovanými dovednostmi – od lékařů po inženýry, od IT odborníků po bezpečnostní pracovníky – a mladým lidem, kteří mají zájem o krátký, ale vysoce odborný výcvikový program. Věkové hranice, kritéria výběru a délka služby budou definovány v návrhu zákona, který vláda plánuje předložit od začátku roku 2026 do jara téhož roku. Kromě rozlišení na technický a bojový profil budou zavedeny požadavky přizpůsobené druhu vykonávané činnosti. Ministr zdůraznil potřebu odpovídající finanční motivace a uznání a přirovnal odpovědnost vojenského personálu k odpovědnosti manažerů firem. Tento aspekt odráží snahu vybudovat konkurenceschopný systém prostřednictvím výběru nejlepších dostupných dovedností.
EVROPSKÝ NÁVRAT BRANNÉ POVINNOSTI A ATMOSFÉRA PŘEZBROJENÍ NA KONTINENTU
Italský návrh je jádrem evropské debaty, která v posledních letech nabývá stále konkrétnějších obrysů. Francie oznámila zavedení desetiměsíční dobrovolné vojenské služby pro mladé dospělé s platností od roku 2026, zatímco Německo usiluje o výrazné zvýšení počtu svých vojáků prostřednictvím systému výběru osmnáctiletých, který zahrnuje povinné prvky pro muže. Tento postupný, ale viditelný proces přezbrojování je součástí kontinentálního kontextu poznamenaného dopady války na Ukrajině a poznáním, že Evropa musí získat větší strategickou autonomii. Postupné odpoutávání se Spojených států, které se stále více soustředí na indo-pacifické válčiště, urychlilo potřebu domácího posílení Severoatlantické aliance a národní obrany. V tomto kontextu se italský návrh jeví jako konzistentní s orientací evropských partnerů, a to jak z hlediska branné povinnosti, tak i nových technologií.
LETECKÝ A KOSMICKÝ ŠTÍT: NOVÁ NÁRODNÍ PRIORITA
Vedle personální otázky stanovil ministr druhou strategickou prioritu: vybudování národního leteckého štítu. Jedná se o vícevrstvý systém určený k zachycení bezpilotních letounů, raket a hrozeb z vesmíru. Tato architektura, která se nepodobá ničemu, co Itálie kdy měla, se dnes stala nezbytnou vzhledem k událostem na Ukrajině a obraně Izraele, která je považována za vzorovou. Plánovaná investice činí přibližně 4,4 miliardy eur a je určena na vývoj satelitních senzorů pro včasné varování, pokročilých radarů, leteckých platforem a protiraketových baterií nové generace. Projekt zahrnuje také příspěvek Itálie k evropskému programu GCAP, který povede k vývoji stíhačky šesté generace a integrovaných systémů proti dronům. Zásadní význam má interoperabilita celého systému v souladu s požadavky NATO a postupnou integrací evropských schopností.
KYBERNETICKÁ BEZPEČNOST, TECHNOLOGICKÉ HROZBY A „VÁLKA DRONŮ“
Třetí pilíř modernizace obrany Itálie se týká kyberprostoru. Současný rozpočet, přibližně půl miliardy eur ročně, je vzhledem ke složitosti současných hrozeb považován za nedostatečný. Rostoucí využívání umělé inteligence v útočných technologiích, rozsáhlé nasazení levných bezpilotních letounů a šíření útoků proti kritickým infrastrukturám vyžaduje změnu tempa. Poučení z rusko-ukrajinského konfliktu je jasné: moderní válka je stále více „válkou dronů“, asymetrickým soupeřením, v němž mohou levná a snadno dostupná zařízení způsobit značné škody. Podle ministra si Itálie nemůže dovolit řešit tyto výzvy se zpožděním nebo s nižšími investicemi, než jaké plánují její hlavní spojenci. Sběr dat, včasná analýza a ochrana sítě se stávají zásadními prvky pro zajištění národní bezpečnosti.
SLOŽITÁ, ALE NEVYHNUTELNÁ CESTA
Předložený balíček reforem představuje zásadní změnu v pojetí obrany Itálie. Kombinace vybraných branných povinností, dobrovolných záloh, leteckého štítu a posílené kybernetické bezpečnosti reaguje na radikálně změněný evropský a mezinárodní kontext. Válka na Ukrajině nově definovala bezpečnostní priority kontinentu, zatímco postupný odchod Spojených států tlačí evropské státy k tomu, aby na sebe vzaly větší díl vlastní ochrany. Itálie vstupuje do tohoto scénáře s ambiciózním projektem, který bude vyžadovat zdroje, politickou soudržnost a neustálý dialog s ozbrojenými silami a občanskou společností. Výzva je dvojí: na jedné straně vybudování moderních nástrojů schopných čelit globálním hrozbám a na straně druhé posílení kolektivního vědomí, že národní bezpečnost je společným dobrem. Započatá transformace nebude okamžitá, ale představuje nevyhnutelný krok k zajištění důvěryhodné role země v evropské a atlantické obraně budoucnosti.