Subscribe
Bruselský think tank New Direction uspořádal 11. prosince 2025 v Římě večeři, na které byly předány ceny Margaret Thatcherové. Byla to elegantní a příjemná událost. Zaujalo mě, že na tabuli u vchodu bylo uvedeno dvacet významných myslitelů a politiků, pravděpodobně osobností, s nimiž se organizátoři ztotožňují. Byla to zajímavá skupina.
Osm mužů z afér
Těmito politiky byli Margaret Thatcherová, Ronald Reagan, Lech Kaczyński, Konrad Adenauer, John Howard a Józef Piłsudski. Možná by se do této skupiny měli zařadit i papež Jan Pavel II. a William F. Buckley, kteří byli na seznamu také, ačkoli se jednalo o muže věcí veřejných. Thatcherová byla jediná, s níž jsem měl to štěstí se setkat, jak jsem popsal jinde. Byla rozhodně konzervativcem volného trhu, nebo jak říkají Američané, fusionistkou. Stejně tak Reagan a Adenauer a Buckley byl neúnavným mluvčím fusionismu, který se snažil sjednotit v jedné koalici americké antikomunisty, libertariány a tradicionalisty.
Hayek a Friedman
Mezi členy rady byli Joseph de Maistre, Roger Scruton, Friedrich von Hayek, Edmund Burke, Giuseppe Prezzolini, Giacomo Leopardi, Milton Friedman, Benedetto Croce, Ludwig von Mises, Thomas Sowell, Alexis de Tocqueville a Mihai Eminescu. Přiznám se, že o Prezzolinim a Eminescovi jsem dosud neslyšel. Na druhou stranu jsem znal Hayeka a Friedmana tak dobře, jak jen mohl mnohem mladší člověk v té době doufat. Hayek přijel na Island v roce 1980 a Friedman v roce 1984. O Hayekovi jsem na Oxfordu psal disertační práci, v níž jsem se zaměřil na kombinaci jeho konzervativních náhledů a klasických liberálních zásad, a následně jsem s ním vedl mnoho diskusí. Když jsem v osmdesátých a počátkem devadesátých let působil jako hostující vědecký pracovník v Hooverově institutu, Friedman tam byl vedoucím pracovníkem a mnohokrát jsme spolu obědvali ve Stanfordském fakultním klubu, kde se k nám obvykle připojila Friedmanova manželka Rose a jeho švagr Aaron Director. Hayek a Friedman byli rozdílné osobnosti. Hayek vypadal a choval se přesně jako rakouský aristokrat, zdvořilý a lehce odměřený. Naproti tomu Friedman byl jako hromosvod: ačkoli byl malého vzrůstu, na recepcích jste vždy poznali, kde se nachází, protože se tam shromáždila největší skupina.
Sowell a Scruton
Se Sowellem jsem se krátce setkal na setkání Mont Pelerin Society ve Stanfordu v roce 1980. Má schopnost jasně a důrazně formulovat své názory. Je veřejným intelektuálem podobně jako Voltaire v 18. století. Se Scrutonem jsem se také setkal jen jednou, ale strávili jsme spolu nezapomenutelný večer u skleničky v jednom bruselském hotelu po konferenci New Direction. Scruton byl pozoruhodný myslitel, polymat, pokud vůbec nějaký byl. Řekl mi, že si teprve nedávno uvědomil sílu Hayekova argumentu pro spontánní koordinaci.
Burke, de Tocqueville a von Mises
Jsem dostatečně obeznámen s myšlením dalších tří myslitelů z této rady, Burka, de Tocquevilla a von Misese, a skutečně jsem každému z nich věnoval kapitolu v knize, kterou jsem napsal v roce 2020 pro New Direction o čtyřiadvaceti konzervativních myslitelích. Ačkoli byl de Maistre bystrým pozorovatelem lidských slabostí, nepovažuji ho za kongeniálního. Musím také říci, že já osobně bych do této komise zařadil spíše významného ekonoma Luigiho Einaudiho (italského prezidenta v letech 1948-1955) než Croceho.
Meloniho projev
Co spojuje dvacet členů správní rady? Nejsem si jistý, zda by je mohla obsáhnout jediná definice, i když většina z nich by podporovala soukromé vlastnictví, omezenou vládu, svobodný obchod a úctu k tradicím. Giorgia Meloniová, italská premiérka, se ve svém krátkém, ale kompaktním projevu na večeři po převzetí Thatcherovy ceny za politiku trefila do důležité pravdy. A sice, že nezáleží o nic méně na tom, kdo jsme, než na tom, co můžeme mít. Všichni potřebujeme pocit sounáležitosti, členství ve společenství, rozšíření svého individuálního já, a to v rodinách, v kruzích přátel, v sousedství, na pracovištích, v týmech, ve sdruženích, ba i v národech. Proto by Evropa měla být federací suverénních národních států, nikoli federálním státem.