Subscribe
Může se inflace objevit v politických prohlášeních? Pravděpodobně ano. Přinejmenším pokud se jedná o varování před politickými důsledky, které nikdy nenastanou.
Od nástupu Donalda Trumpa do druhého prezidentského období jsou evropští politici a novináři zděšeni všemi spektakulárními prohlášeními, která z Bílého domu zaznívají. Týkalo se to názoru na NATO, názorů Američanů na EU a na evropskou migrační politiku, války na Ukrajině, cel, Nobelovy ceny míru, Grónska a Dánska a právě nyní války proti Íránu.
Donald Trump se nebojí urážet. Nebojí se zpochybnit nebo dokonce podráždit spojence a přátele. Nebojí se ani nahlas přemýšlet nebo nahlas spekulovat před novináři s široce otevřenýma očima, kteří referují o všem, co řekne.
Americký prezident má nepochybně velkou moc. Donald Trump je bezesporu nekonvenční politik. A je nesporné, že Trump učinil několik překvapivých politických kroků. Hrozba, že Dánsko, přítel a spojenec v Evropě, si násilím vezme Grónsko, byla dosud asi nejpřekvapivější. V té době se hodně spekulovalo o tom, zda Spojené státy vstoupí do války proti spojenci v NATO, aby se zmocnily nového území.
Nikdy však nedošlo k vojenskému převzetí Grónska. Místo toho Trump na mezinárodním summitu v Davosu prohlásil, že by mohl Grónsko obsadit, kdyby chtěl… ale že nechce!
Dokonce i Donald Trump má své limity. Myšlenka na připojení Grónska ke Spojeným státům proti vůli Dánů nikdy nezískala podporu amerického obyvatelstva. Tam je pro něj jasná hranice. Letos na podzim se konají volby v polovině volebního období a Trump riskuje, že pokud ztratí Kongres ve prospěch demokratů, ztratí mnoho příležitostí k prosazení své politiky.
V současné době panuje mezi republikánskými voliči poměrně velká nespokojenost s válkou v Íránu. A prezidentova popularita mezi americkými voliči pomalu, ale jistě klesá. Mimo jiné kvůli rostoucím cenám ropy v důsledku války na Blízkém východě. A pokud se Trump rozhodne nepřijmout pro něj negativní volební výsledek, ztratí téměř vše, co mu v podobě dobré vůle mimo jeho nejoddanější podpůrné jednotky zbylo.
Trump jasně ukázal, že se nebojí jednat. Jeho zahraniční politika je z velké části vedena za pomoci hrozeb zvýšením cel. Rozhodl se aktivně vstoupit do Venezuely a zajmout prezidenta Madura. A k překvapení mnohých zahájil společně s Izraelem komplexní útok na Írán. Pro Evropu však Trumpův nástup neznamenal žádné dramatické změny. Evropané nyní jistě investují velké prostředky do vlastní obrany, ale většina se shoduje, že je to jen dobře. Evropa nemá zájem být na Spojených státech tak závislá, jako tomu bylo dlouho.
Na druhou stranu Trump mluvil, vyhrožoval, byl rozzlobený a zklamaný. A možná bychom se s tím prostě měli naučit žít. Nejnověji jde o Trumpovu frustraci z toho, že ostatní země, které jsou rovněž závislé na ropě procházející Hormuzským průlivem, nevstupují ve válce proti Íránu na stranu USA a Izraele. Dne 31. března o tom informovala televize CNBC: „Prezident Donald Trump varoval Velkou Británii a Francii, že „USA už vám nepomohou“, když dal průchod své frustraci z toho, že se tito blízcí spojenci odmítají připojit k vojenské akci proti Íránu“.
To je dramatické prohlášení. A není vyloučeno, že Spojené království a Francie budou ovlivněny. Ale možná je to tak, že evropské země přestaly poslouchat všechny Trumpovy hrozby. Byly to USA a Izrael, které zahájily poslední fázi války proti Íránu, a budou muset konflikt ukončit samy, myslí si zřejmě mnozí Evropané. Ukrajiny jsme si už užili dost.
USA Donalda Trumpa nejsou izolovaným ostrovem. Trump také potřebuje přátele. Trumpovy USA také potřebují udržovat dobré vztahy s EU a Evropou.
Jinými slovy, měli bychom pokračovat v jednání, kterému jsme se nyní naučili. Neprovokujte Trumpa. Držte se při zemi s veřejnými komentáři. Vyčkávejte a vyčkávejte. Pravděpodobně se toho moc nestane.