Západní levičáci podporují Hamás navzdory zvěrstvům

V sobotu ráno, konkrétně v den šabatu a během hebrejského svátku Simhat Tóra, zahájila palestinská teroristická organizace Hamás, která od roku 2007 ovládá pásmo Gazy, významnou ofenzivu proti Izraeli. Tato ofenzíva zahrnovala odpálení více než 5000 raket na izraelská města a infiltraci příslušníků Hamásu do izraelských obcí a osad v blízkosti pásma Gazy.

Důsledky těchto útoků se podle údajů úřadů v době psaní tohoto článku projevily více než tisícovkou potvrzených izraelských obětí a dalšími 2 500 zraněnými. Na různých sociálních sítích se šíří snímky, na nichž jsou izraelští civilisté vystaveni nevybíravé střelbě, ženy a děti jsou brány jako rukojmí a řada dalších scén, které lze považovat za zvěrstva a válečné zločiny podle ustanovení Ženevské úmluvy a dalších příslušných předpisů upravujících vedení ozbrojených konfliktů. Zdržíme se šíření těchto snímků, ale pro ty, kteří si je chtějí prohlédnout, jsou tyto obrazové materiály k dispozici na platformách, jako je Twitter nebo Reddit.

V jednom z nejvíce šokujících svědectví rodin, které se staly oběťmi nelidských praktik Hamásu, rodiče mladé dívky tvrdili, že poté, co ji militanti unesli, jim zavolali z jejího telefonního čísla. Únosci telefonovali záměrně, ne proto, aby vyjednávali, ale proto, aby rodiče vyslechli, jak jejich dceru sexuálně zneužívají.

Po třech dnech konfliktu se hromadí hromady takových příběhů (s důkazy, které je potvrzují). Západní společnosti jsou oprávněně rozzuřené, znechucené a vyděšené. Jak už to ale bývá, některé skupiny ve výše zmíněných společnostech dělají výjimku.

Radikální levice, kterou ještě před několika lety mnozí odborníci označovali za „pouhý mýtus“, spojuje své síly s přistěhovalci v makabrózním představení, v němž fandí Palestině v konfliktu, který považují za spravedlivý boj proti diskriminaci a segregaci. A to se děje v celém západním světě.

V jedné z nejvíce šokujících událostí, která se odehrála v posledních dnech a kterou nelze označit jinak než jako pokus o zastrašení židovského obyvatelstva, se před izraelským velvyslanectvím v Londýně sešly levicové skupiny. Na akci vřely emoce, když tisíce demonstrantů vyjádřily svou solidaritu s palestinskou věcí. Toto shromáždění zorganizovaly různé britské organizace, mimo jiné Friends of Al-Aqsa, Palestine Solidarity Campaign, Stop the War, Campaign for Nuclear Disarmament, Muslim Association of Britain a Palestinian Forum in Britain.

Stejně jako v Londýně, i před australskou Operou v Sydney se skandovaly antisemitské urážky, pálila se izraelská vlajka a každých pár minut bylo slyšet groteskní „Gas the Jews“. Levicoví organizátoři se opět snažili získat morální převahu a tvrdili, že jejich shromáždění bylo poklidné, ale podobné incidenty jsou výplodem „několika antisemitských živlů“. Videozáznamy dostupné na sociálních sítích vyprávějí jiný příběh.

Nejvíce šokující je, že někteří z těchto radikálních levičáků jsou přesně ti samí lidé, kteří v jiné dny v týdnu hlásají „spravedlnost, rovnost, rasovou a náboženskou toleranci“. Jak lze přejít od #MeToo ke slepé podpoře barbarství a sadismu maskovaných bojovníků, kteří unášejí a znásilňují mladé ženy z Izraele, je přinejmenším nepochopitelné.

V Berlíně se konala podobná shromáždění, počínaje provokativními gesty levicových aktivistů, kteří nabízeli občanům na ulici sladkosti, aby oslavili „vítězství Palestiny“. Sdílení sladkostí se rychle změnilo ve shromáždění po boku místních radikálních islamistů. V tomto případě však německé úřady rychle vyslaly policii a de facto zkrotily podporu teroristických akcí a šíření nenávisti vůči Židům, které mnozí Němci stále vnímají jako ostudu svých dějin.

Židovský a konzervativní influencer Ben Shapiro, který se proslavil tím, že zpochybňuje levici (pravda, někdy způsobem, který široká veřejnost vnímá jako stejně zaujatý), během svých posledních podcastů začal online apelovat na srozumitelnost. Shapiro si k chladné analýze situace přizval jak levicově, tak pravicově orientované lidi a poslední dva pořady věnoval téměř výhradně prezentaci zvěrstev, která v posledních dnech páchají bojovníci Hamásu.

Poslední dva podcasty, které citují z oficiálních izraelských zdrojů a ukazují brutální záběry (některé cenzurované, některé ne), jsou velmi dobře zpracovanou syntézou toho, jak odporné a nelidské byly činy Hamásu. Shapiro vyzval Američany, aby „nenáviděli zlo!“ bez ohledu na jejich ideologické postoje k jiným otázkám.

Napětí na novém kontinentu je však stále vysoké. V New Yorku sídlí Demokratičtí socialisté Ameriky, známá organizace (alespoň mezi socialisty), která spolupracuje s Demokratickou stranou na politických opatřeních a prosazuje tvrdě levicové kandidáty do Kongresu. DSA se aktivně podílela na organizaci propalestinského shromáždění na Times Square, kde se podobně jako v Evropě projevila ošklivá tvář antisemitismu, extremismu a násilí.

„Návrat Palestinců jakýmikoliv prostředky,“ stálo na jednom z transparentů. „Smrt Izraeli“, „Izrael je apartheid a genocida“ a tak dále. Někteří účastníci podle zpráv ukazovali nacistické znaky. Poněkud překvapivě dokonce i kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, známá především svými tvrdě levicovými politickými postoji, odsoudila bigotnost takových projevů. Překvapivý faktor pramení ze skutečnosti, že AOC byla podpořena a propagována Demokratickými socialisty Ameriky.

Fanatismus a bezcitnost, které se v neděli projevily na Times Square, byly v tomto zničujícím okamžiku nepřijatelné a škodlivé. Nemluvil ani za tisíce Newyorčanů, kteří jsou schopni odmítnout děsivé útoky Hamásu proti nevinným civilistům, stejně jako závažné nespravedlnosti a násilí, jimž Palestinci čelí pod okupací.

Útok Hamásu co nejdůrazněji odsuzuji. Žádné dítě ani rodina by nikdy neměly snášet takový druh násilí a strachu a toto násilí nevyřeší pokračující útlak a okupaci v regionu. Pro záchranu životů je naléhavě nutné okamžité příměří a deeskalace. – Alexandria Ocasio-Cortez

Celá situace ukazuje na hlubší problém, který se týká především novějších generací. Empatie a schopnost rozlišovat nuance. I kdyby bylo možné některé historické činy Izraele odsoudit (a to se stalo – když se tak stalo), nic nemůže ospravedlnit apoteózu barbarství, kterou používají bojovníci a kolaboranti Hamásu. Vyjádření podpory namísto odsouzení v takových chvílích je projevem solidarity se samotnými činy, nikoli pouze s domnělým vyšším cílem – cílem, který ospravedlňuje prostředky (což je v takovém případě neuvěřitelně nebezpečný koncept).

Takové situace jsou navíc projevem krize demokracie. Ano, svoboda projevu je posvátná a ano, pravicoví aktivisté se také stali terčem cenzury a zákonů proti nenávistným projevům. Některým politikům by se zdálo pokrytecké volat po opatřeních proti lidem, kteří skandují své myšlenky (některé z nich jsou velmi temné). Ale – a to je velmi velké „ale“ – je třeba stanovit zcela jasnou hranici mezi místem, kde končí pojem projevu, a místem, kde začíná podněcování k pokračování doslovných a prokázaných teroristických činů.