Subscribe
Vertikální koridor zemního plynu, významný strategický projekt pro energetickou bezpečnost zemí střední a jihovýchodní Evropy, čelí téměř tři roky po svém vzniku, navzdory deklarované politické a finanční podpoře Evropské unie a USA, významným překážkám při své realizaci. Těm, kteří tento projekt neznají, musíme odpovědět na otázku: Co je to vertikální koridor? Inu, vertikální koridor je integrovaný systém plynovodů, který by umožnil přepravu zemního plynu z Řecka (přes terminály LNG v Alexandroupolis) přes Bulharsko a Rumunsko do Moldavska, na Ukrajinu, do Maďarska a na Slovensko. Cílem tohoto projektu energetické infrastruktury je snížit závislost Evropy na plynu z Ruské federace v kontextu geopolitického napětí, které se zvýšilo po invazi na Ukrajinu.
Na konci roku 2022 bylo oznámeno podepsání dohody o spolupráci mezi Řeckem, Bulharskem, Rumunskem a Maďarskem, která zahájila iniciativu na vybudování integrovaného plynovodního systému, později nazvaného Vertikální koridor zemního plynu. V kontextu poznamenaném energetickou krizí vyostřenou konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a závislostí Maďarska a Slovenska na ruském plynu se odstranění závislosti na ruském plynu stalo strategickou prioritou Evropské unie.
Tento takzvaný „vertikální plynový koridor“ je navržen v délce více než 1 000 kilometrů a je schopen zajistit zpětný tok zemního plynu ze zdrojů na jihu (Řecko) do míst spotřeby na severu (Maďarsko, Slovensko, Moldavsko a v neposlední řadě Ukrajina). Cílem je posílit energetickou bezpečnost zemí střední a jihovýchodní Evropy. Na projektu, který financují Spojené státy prostřednictvím USAID, se vedle Řecka, Bulharska, Rumunska a Maďarska podílejí také Slovensko, Moldavsko a Ukrajina. Přestože byl projekt zpočátku přijímán s nadšením a optimistickými prohlášeními úředníků, naráží na velké potíže, které připomínají „městskou legendu“, a to kvůli geopolitické nejistotě a skutečnosti, že Evropa stále využívá konkurenčně výhodné ceny ruského plynu dodávaného přes Turecko a plynovod Turkstream.
Na řecké straně DESFA SA (provozovatel řecké národní plynárenské soustavy) a společnost Gastrade, která přepravuje zkapalněný zemní plyn (LNG) ze stanice FSRU v Alexandroupoli. Konsorcium ICGB, které spravuje plynovod Interconnector Greece-Bulgaria (IGB), sdružuje na rovnoprávném základě také bulharskou státní společnost BEH a řeckého státního provozovatele DEPA ve spolupráci s italskou společností Edison. V Bulharsku je za správu národní sítě zodpovědný státní provozovatel Bulgartransgaz, v ostatních zemích jsou zapojeni národní provozovatelé přepravních soustav.
Několik dní před mezinárodním veletrhem v Soluni v roce 2024 se sešli zástupci provozovatelů vertikálního koridoru (v Soluni), aby potvrdili potřebu optimálního využití stávající infrastruktury a nalezli řešení pro překonání úzkých míst na trase vertikálního koridoru. Navzdory společnému prohlášení podepsanému devíti společnostmi není zmíněna skutečnost, že tržní test provedený v červenci pro Řecko nevyvolal téměř žádný zájem – potenciální příjemci si nerezervovali kapacitu na příštích 15 let. Kritici z různých regionů rovněž poukazují na neochotu dovozců plynu, což přispívá k další nejistotě ohledně postupu projektu.
Navzdory těmto neuspokojivým signálům se hospodářské subjekty domnívají, že realizace vertikálního koridoru má i nadále zásadní význam, a označují tuto iniciativu za strategicky důležitou, která převažuje nad krátkodobými výkyvy na trhu. V této souvislosti se zraky obracejí k Evropské komisi, od níž provozovatelé požadují 50% financování prostřednictvím programu Repower EU, aby snížili závislost na ruských fosilních palivech a dosáhli ekologického přechodu. Koncem loňského roku, v říjnu, se v Budapešti v rámci iniciativy CESEC pro energetické propojení ve střední a východní Evropě sešli provozovatelé plynárenských sítí ze zemí zapojených do projektu, aby projednali podrobnosti financování vertikálního koridoru.
Náklady a rozpočet prací na vertikálním koridoru
Přestože přesná částka na modernizaci přenosových soustav nebyla oficiálně oznámena, odhady celkových nákladů na práce se pohybují kolem 450 milionů eur. Současně byly v Bulharsku oznámeny investice ve výši více než 300 milionů eur, což naznačuje, že konečný rozpočet by mohl být ještě vyšší. V tomto rámci plynárenské společnosti očekávají, že Evropská komise významně přispěje k financování a sníží tak náklady na přechod na novou energetiku.
Vznik a vývoj projektu
První jednání o vytvoření vertikálního koridoru pro zemní plyn zahájila trojice zemí již v roce 2014: Řecko, Bulharsko a Rumunsko. Od té doby si iniciativa prošla mnoha těžkými okamžiky a propojovací plynovod IGB o délce 182 km, který byl slavnostně otevřen v roce 2022, je pouze jedním z dokončených úseků projektu. V této rovnici je nejsilnějším podporovatelem projektu vertikálního koridoru Bulharsko prostřednictvím státního provozovatele Bulgartransgaz. Bulgartransgaz chce, aby se tato trasa na bulharském území stala alternativou k současné trase ruského plynu do západní Evropy s využitím alternativních zdrojů v USA, Kataru, Egyptě a dalších zemích.
V návaznosti na dohodu z podzimu 2023 (po říjnovém setkání v Soluni) plánovali provozovatelé plynárenských společností států zapojených do projektu, že v červenci 2024 budou současně provedeny tržní testy mezi společnostmi dovážejícími plyn a obchodujícími s plynem, aby se posoudila jejich připravenost využívat plánované dodatečné kapacity. Na základě výsledků těchto testů mělo být rozhodnuto o dalších investicích do rozšíření přípojek. Společnost Bulgartransgaz (BTG) se proto ve sporném kroku rozhodla pokračovat ve výstavbě bez tržního testu a investovat přibližně 600 milionů BGN (ekvivalent 306 milionů EUR bez DPH), aniž by byly podepsány smlouvy o dodávkách. Společnost Bulgartransgaz argumentovala tím, že jelikož se jedná o trvalou kapacitu, není potřeba dlouhodobé rezervace.
Zároveň konsorcium ICGB, které je zodpovědné za řecko-bulharský plynovod, projevilo menší zájem, než se původně očekávalo. Jedním z vysvětlení bylo, že situace by se mohla vyjasnit s uvedením stanice FSRU v Alexandroupoli do provozu, ale technické problémy, jako například netěsnosti v potrubí spojujícím plovoucí plošinu s pevninou, zpozdily její provoz.
Rumunsko zastavilo investice do vertikálního koridoru
V Rumunsku přinesla studie trhu, kterou provedl Transgaz (národní provozovatel plynu), negativní výsledky z důvodu nedostatečného komerčního zájmu o další objemy plynu, což vedlo ke zrušení investičního řízení, a budoucí kroky rumunského státu zůstávají neznámé. Na Slovensku se projektu dostalo pozornosti až poté, co se k iniciativě připojilo na začátku roku 2024. Slovenští plynárníci však dosud nepodnikli žádné konkrétní kroky k posílení propojení s Rumunskem. V Maďarsku, které je stále závislé na ruském zemním plynu, se zatím žádné známky intenzivní mobilizace ze strany úřadů neobjevily, zatímco Moldavsko a Ukrajina se k projektu připojily relativně nedávno. Bulharsko sice naznačilo svůj záměr začít po přerušení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu tyto země (Ukrajina, Moldavsko, Slovensko, Maďarsko, Ukrajina) zásobovat, ale tyto plány zůstaly ve fázi nesplněných přání. Zejména Bulharsko je jedinou zemí, která uvádí do praxe rozšiřování infrastruktury a zvyšování kapacity přepravní sítě plynu. Ačkoli to vyžaduje velké investice, existuje riziko, že se výsledky nevyplatí. Analytici poukazují na paralelu s podobnou situací týkající se smlouvy s tureckou společností BOTAS, kdy Bulharsko každoročně rezervovalo značnou kapacitu plynu, ale nedokázalo tuto příležitost využít, což vedlo k vysokým nákladům bez skutečného využití. Provozovatel plynárenské sítě BTG však optimisticky předpokládá, že se situace změní, jakmile ruský plyn přestane procházet přes Ukrajinu, a v té době bude zemní plyn z Řecka a Turecka přesměrován do západní Evropy přes bulharskou infrastrukturu.
V Řecku pokračuje projekt výstavby terminálů pro znovuzplyňování LNG (pro napájení vertikálního koridoru), i když pomalejším tempem, a přetrvávají obavy o ziskovost. Na konferenci pořádané časopisem The Economist poukázala Maria Rita Galli (ředitelka DESFA) na to, že volatilita trhu, kterou ještě zhoršuje přítomnost levného ruského plynu ve Středomoří, ztěžuje přijímání dlouhodobých závazků k infrastrukturním projektům. Zároveň se zdá, že projekt Vertikálního koridoru je schopen zvýšit kapacitu řecko-bulharského plynovodu ze 3 na 5 miliard metrů krychlových ročně a společnost Gastrade ve spolupráci s Bulgartransgazem plánuje vybudovat druhý plovoucí terminál v Alexandroupoli.
V Bulharsku probíhají práce na zvýšení přepravní kapacity optimalizací tří úseků sítě: dvou vstupních bodů převzatých z Řecka (plynovody Koulata-Siderokastro a Komotini-Stara Zagora) a výstupního spojení na hranici s Rumunskem (oblast Kardam-Negru Voda). Nejambicióznějším plánem Bulharska je prodloužení plynovodu do Rumunska s cílem zdvojnásobit kapacitu na 10 miliard metrů krychlových ročně, na tomto projektu se podílejí američtí a rakouští partneři. I zde je však zájem o tržní testy rozšíření kapacity překvapivě nízký, a to v důsledku nepředvídatelného tržního prostředí a konkurenčních cen plynu dodávaného z Turecka. Bulharsko navíc plánuje od ledna 2026 zvýšit kapacitu dovozu plynu z Řecka o 50 %, čímž by se roční kapacita zvýšila na 8 miliard metrů krychlových.
Pokyny Evropské komise a strategické perspektivy
Podle posledních jednání a schůzek se Evropská komise a země účastnící se projektu vertikálního koridoru snaží najít udržitelná řešení pro obnovení projektu s cílem dokončit iniciativu do roku 2030, tedy v době, kdy se evropská strategie zaměřuje na snížení závislosti na ruském plynu do roku 2027. Pokud bude projekt realizován, Řecko by se mohlo stát skutečným energetickým referenčním bodem, který by zajišťoval přepravu plynu na Ukrajinu, do Maďarska a na Slovensko, zejména prostřednictvím terminálu LNG v Alexandroupoli. Vertikální koridor by tak otevřel přístup na nové trhy a podnítil hospodářský růst a rozvoj dalekosáhlých geopolitických perspektiv.
Tři roky poté, co Rusko napadlo Ukrajinu a přerušilo toky přes ukrajinské území, je Evropská komise i nadále přesvědčena o důležitosti projektu a trvá na tom, že řešení by mělo být založeno na využití stávající infrastruktury a dlouhodobých rozvojových programů, které v současné době umožňují tranzit přibližně 10 miliard metrů krychlových plynu, který by mohl být za optimálních podmínek rozšířen na 20-25 miliard metrů krychlových ročně. Hlavní překážkou je však vysoká úroveň tranzitních poplatků uplatňovaná Rumunskem a Moldavskou republikou, která výrazně zvyšuje náklady na tranzit a činí celý projekt ekonomicky neúnosným. Kromě toho se diskutuje také o možnosti rozšíření propojovacího plynovodu z Řecka do Bulharska ze 3 na 5 miliard metrů krychlových a ICGB hledá investiční partnery pro zajištění udržitelného financování. Toto zvýšení kapacity by rovněž pomohlo diverzifikovat zdroje dodávek, včetně dodatečného LNG z řeckých terminálů a kaspických zdrojů, a to vše v globálním kontextu geopolitické nestability. Na administrativní úrovni se úsilí Bruselu zaměřuje na řadu zásahů, jejichž cílem je zprovoznění koridoru, zejména harmonizací tarifů mezi jednotlivými zeměmi, aby současné rozdíly (výraznější v případě Rumunska a Moldavska) nebránily projektu. Evropská komise potvrdila svůj záměr pokračovat v realizaci „vertikálního koridoru“, přičemž se omezila na využití již existující plynárenské infrastruktury a integraci dalších zařízení, která vzniknou v rámci desetiletých rozvojových programů.
Cílem projektu je vytvořit alternativní trasu pro přepravu plynu z Řecka přes Bulharsko a Rumunsko do Moldavska, na Ukrajinu, do Maďarska a na Slovensko. Hlavní překážkou úspěchu projektu jsou však tranzitní tarify zavedené Rumunskem a Moldavskem, vysoké náklady na přepravu z jihu na sever a rozsáhlé investice potřebné k rozšíření infrastruktury. Iniciativa sdružuje plynárenské operátory ze sedmi zemí – DESFA a Gastrade z Řecka, Bulgartransgaz a ICGB z Bulharska, Transgaz z Rumunska, FGSZ z Maďarska, Eustream ze Slovenska, VMTG z Moldavska a GTSOU z Ukrajiny – s dlouhodobým cílem proměnit přepravu plynu až na 25 miliard metrů krychlových ročně, přestože v současnosti se přepravuje pouze 10 miliard metrů krychlových, a to se značnými náklady. Rumunsko se nakonec ukazuje jako klíčový článek a zároveň překážka v realizaci vertikálního koridoru, a to kvůli vysokým tranzitním tarifům, které zvyšují náklady a zdržují průběh projektu. Tato situace ovlivňuje celou trasu, která se má dále větvit: na jedné straně do Maďarska a na Slovensko a na druhé straně do Moldavska a na Ukrajinu.