Subscribe
Bulharsko se od 1. ledna 2026 připojí k jednotné evropské měně, přestože téměř polovina jeho občanů je proti, protože se obává možného zdražení zboží a služeb, jako se to stalo v Chorvatsku a Litvě (poslední dvě členské země, které se v minulém desetiletí připojily k euru). Po vstupu Bulharska do eurozóny zůstane mimo měnovou unii pouze šest z 27 zemí EU: Švédsko, Polsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Dánsko. Tyto země v současné době nemají konkrétní plány na přijetí jednotné měny, a to buď z politických důvodů, nebo proto, že zatím nesplňují ekonomické požadavky pro členství. Mezitím se severní soused Bulharska, Rumunsko, jehož rozpočtový deficit se blíží 60 % HDP a inflace přesahuje 9 %, třese na možné snížení ratingu na úroveň „junk“ od agentury Fitch Ratings kvůli nepředvídatelnému stavu jeho ekonomického sektoru. Mnozí ekonomičtí analytici se domnívají, že Rumunsko je krok od situace Řecka během velké světové hospodářské krize, a proto je současná vláda nucena přijmout drastická opatření, jako je zvýšení daní (z 10 na 16 % daň z dividend, DPH z 19 na 21 %), možné propouštění ve veřejném sektoru a škrty ve veřejných investičních výdajích.
Sbohem, Levo! Bulharsko přijme euro od 1. ledna 2026
Bulharsko mělo v úmyslu přijmout euro již dříve, ale tento plán byl odložen kvůli vysoké inflaci podporované hlubokou politickou nestabilitou. Dne 8. července však Rada Evropské unie ratifikovala poslední tři právní předpisy potřebné k tomu, aby Bulharsko mohlo vstoupit do eurozóny. Drtivou podporu získal také Evropský parlament a v Bruselu byl stanoven směnný kurz bulharské národní měny leva vůči euru, který vstoupí v platnost prvním dnem příštího roku. Bulharsko se tak v době, kdy euro vůči dolaru posiluje, po opakovaných hrozbách amerického prezidenta ohledně cel, která USA uvalí na EU, stane od počátku roku 2026 21. členským státem, který přijme jednotnou evropskou měnu, zatímco v Rumunsku zůstává tato změna stále cílem v nedohlednu. Podle ekonomických analytiků je nejbližším a nejoptimističtějším termínem, kdy by Rumunsko mohlo přistoupit k euru, rok 2030.
Dánská ministryně hospodářství Stephanie Loseová v oficiálním prohlášení Evropské rady uvedla, že na základě hlasování 8. července se Bulharsko stalo 21. členem eurozóny. Tím byl završen složitý proces, který zahrnoval podrobnou analýzu a důkladnou přípravu. Jeden ze tří ratifikovaných právních předpisů také stanovil oficiální směnný kurz leva vůči euru. Pevný kurz bude činit 1 euro za 1,95583 leva, což je stejný kurz, který se v současnosti uplatňuje v rámci Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II). S největší pravděpodobností, stejně jako se to stalo v Chorvatsku a Litvě, se bude kurz zaokrouhlovat na 1 € za 2 leva, což nepředvídatelně povede ke zdražení.
Ačkoli je Bulharsko členem Evropské unie od roku 2007, přijetí eura vyvolalo mezi obyvatelstvem kontroverze. Tisíce lidí nedávno protestovaly v hlavním městě Sofii a v hlavních bulharských městech (s transparenty „Ne euru“) a vyjadřovaly obavy, že přechod na euro by mohl vést k výraznému zvýšení cen, což podnítilo nespokojenost eurofobů.
Přijetí eura: obavy z inflace, populistické protesty a výzvy k referendu
Málokdo ví, že Bulharsko je prakticky součástí eurozóny od roku 1997, kdy země prošla vážnou finanční krizí a nesplácela své závazky. Tehdy se bulharské úřady vzdaly nezávislosti měnové politiky a navázaly národní měnu leva na německou marku pod dohledem měnové rady koordinované z Frankfurtu. Až do zavedení eura byla parita mezi leva a marky 1:1, s příchodem eura byl poměr stanoven na 1 euro za 2 leva. Zároveň se pohyb kapitálu (příliv a odliv deviz) uskutečňuje pouze se souhlasem měnové rady. V důsledku tohoto opatření se podařilo udržet nízkou inflaci, protože Bulharská národní banka již nekontroluje tisk peněz. V praxi se hospodářský vývoj v eurozóně téměř automaticky odráží v Bulharsku. Téměř dvacet let po vstupu do Evropské unie je Bulharsko na pokraji zásadního přechodu na euro, který je po konečném schválení Bruselem oficiálně naplánován na 1. ledna 2026. Tento zásadní krok však není přijímán s nadšením ve všech segmentech bulharské společnosti, kde se nespokojenost občanů projevuje četnými protesty, výzvami občanské společnosti k uspořádání referenda o zachování národní měny (leva) a šířením nepravdivých informací. Bulhaři se obávají negativních ekonomických dopadů a nemají důvěru ve státní orgány. Přestože byly dokončeny technické přípravy, nedávné průzkumy ukazují, že téměř polovina obyvatel se nechce vzdát národní měny leva. Zejména ve venkovských oblastech je mnoho lidí přesvědčeno, že přijetí eura negativně ovlivní jejich životní úroveň. Socioložka Boriana Dimitrova upozornila, že zranitelnější bulharští občané se obávají, že se jejich životní podmínky zhorší. Tuto nedůvěru podněcuje nejen politická nestabilita posledních let, ale také bolestné zkušenosti z minulosti, jako byla těžká finanční krize v letech 1996-1997, kdy došlo k prudkému nárůstu inflace a zhroucení bulharského bankovního systému.
V této situaci vzrostla popularita populistických stran, jako je strana Vazrajdane (známá svými proruskými a euroskeptickými postoji), která ve většině velkých měst organizovala četné rozsáhlé protesty proti přijetí eura. Protesty veřejně podpořil dokonce i prezident Rumen Radev, který kritizoval netransparentnost úřadů a rychlost, s jakou jsou změny měny zaváděny, a vyzval k uspořádání referenda o odložení přijetí eura. Vzhledem k tomu, že Bulharsko se již nyní potýká s hospodářskými a sociálními problémy, prezident Rumen Radev tvrdil, že vláda nepřijímá dostatečná opatření na ochranu sociálně slabších.
„Existují oprávněné obavy, že ceny prudce vzrostou. Stát není připraven tyto dopady zvládnout,“ uvedl bulharský vůdce.
I když iniciativu prezidenta Rumena Radeva parlament odmítl jako protiústavní, ještě více prohloubil rozpory ve společnosti.
Protichůdné vnímání: euro, symbol modernizace nebo hrozba?
Ve velkých městech, jako je hlavní město Sofie, je jednotná měna vnímána jako přirozený krok k posílení vazeb s Evropskou unií, prvek geopolitické stability a symbol sounáležitosti se západním světem. Mladí a vzdělaní lidé jsou touto změnou obecně nadšeni. Finanční instituce jsou připraveny a design bulharských euromincí je již stanoven, včetně zvláštního nápisu na dvoueurové minci: „Pane, zachovej Bulharsko“.
Zároveň se na sociálních sítích množí dezinformační kampaně, virální videa na TikToku a Facebooku mimo jiné tvrdí, že Brusel plánuje zabavit úspory Bulharů na podporu Ukrajiny nebo že leva, jednu z nejstarších evropských měn, je třeba chránit za každou cenu. Tyto zprávy jsou často šířeny i prostřednictvím místního humoru, což podněcuje obavy nespokojených obyvatel.
Masové protesty v Bulharsku: „Budoucnost patří suverénním státům“
Polovina Bulharů nechce přijmout euro, a proto koncem května vyšly do ulic různých bulharských měst tisíce lidí, aby demonstrovaly proti plánu nahradit leva eurem od 1. ledna 2026. Největší protesty se konaly v Sofii, Veliko Tarnovu, Varně a Jambolu, kde účastníci požadovali odstoupení vlády, blokovali dopravu, skandovali hesla ve prospěch národní měny a vystavovali transparenty s nápisy jako „Chraňte bulharskou levu“ nebo „Budoucnost patří suverénním státům“. Podobné demonstrace se konaly v Ruse, Burgasu, Pazardžiku a Šumenu. Protesty iniciovala a podporovala nacionalistická strana „Znovuzrození“, známá svou prokremelskou orientací a nedávným podpisem dohody se stranou Vladimira Putina „Jednotné Rusko“.
Navzdory tvrzení vlády v Sofii, že vstup do eurozóny prohloubí hospodářskou integraci a posílí postavení Bulharska v EU, zůstává mnoho občanů skeptických. Nejčastější obavy se týkají růstu cen a možného poklesu životní úrovně. Údaje ukazují, že méně než polovina Bulharů je pro přechod na euro, a s blížícím se termínem se obavy zvyšují.
Proč bude muset Rumunsko čekat na přijetí eura ještě nejméně pět let?
Rumunsko se obává snížení ratingu na úroveň „junk“. Vzhledem k tomu, že si Rumunsko půjčuje v zahraničí za vyšší úrokové sazby než jiné země v regionu, jako je Bulharsko nebo Albánie, rekordní inflace a vysoká úroveň veřejného dluhu v poměru k hospodářskému výkonu, jako je katastrofální rozpočtová situace, mu v blízké budoucnosti velmi ztíží vstup do eurozóny. Nedostatek důvěryhodnosti navenek je způsoben především neustále rostoucím rozpočtovým deficitem (v roce 2024 nejvyšší v poměru k HDP v EU), nedokončenými hospodářskými reformami, nejvyšší inflací v EU a také velkou politickou krizí, která Rumunsko zasáhla zrušením prezidentských voleb v listopadu 2024. Aby Rumunsko mohlo přijmout euro, musí provést řadu jasných a závazných kroků a splnit všechna ekonomická, právní a institucionální kritéria stanovená Maastrichtskou smlouvou.
Aby Rumunsko mohlo přijmout euro, musí splnit a udržet následující nominální konvergenční kritéria:
Inflace – maximálně 2 % nad průměrem tří nejlepších zemí (vzhledem k tomu, že v roce 2024 byla inflace 5,1, což je více než dvojnásobek kritéria způsobilosti).
Dlouhodobý úrok – maximálně 2 % nad průměrem nejlepších 3 zemí (ve skutečnosti mělo Rumunsko dlouhodobou úrokovou sazbu 5-6 %),
Schodek rozpočtu – pod 3 % HDP (Rumunsko má v současné době schodek téměř 9,3 %, což je nejvíce v EU).
Veřejný dluh – pod 60 % HDP (v současné době činí 1 000 miliard lei, tj. 59 %, a rychle se blíží k hranici 60 %, jejíž překročení by ani tento milník na cestě k přistoupení k jednotné evropské měně nestačil).
Stabilita směnného kurzu – Vstup do ERM II (mechanismus směnných kurzů) na dva roky bez odchylek a navázání národní měny na euro ve stabilním rozmezí ±15 % (Rumunsko doposud do ERM II nevstoupilo). K dosažení stability směnného kurzu Rumunsko potřebuje: nízkou a stabilní inflaci (těžko věřit, že jí bude dosaženo), obezřetnou fiskální politiku (v Rumunsku neexistuje žádná ekonomická předvídatelnost, fiskální zákoník je měněn podle libosti politických představitelů bez konzultace s podnikatelskou sférou), mezinárodní důvěryhodnost v očích Evropské centrální banky a Evropské komise (i zde existují problémy vzhledem k zahraničním úrokovým sazbám, za které si Rumunsko půjčuje).
Pokud bychom měli učinit optimistickou prognózu, Rumunsko by mohlo přijmout euro nejdříve v roce 2030 za těchto podmínek: makroekonomická stabilizace v následujících dvou letech, vstup do ERM II od ledna 2026 a účast v ERM II do roku 2029, obdržení pozitivní konvergenční zprávy v průběhu roku 2029. Vzhledem k tomu, jak se situace vyvíjí v ekonomické a politické oblasti, je těžké uvěřit, že tato kritéria budou splněna, což nás vede k domněnce, že Rumunsko bude muset dlouho čekat (nejspíše další desetiletí), než dožene Bulharsko a konečně přijme euro.