Konzervativní fiskální cesta Itálie přináší ovoce: Nižší dluh, stabilní růst a obnovená důvěra

Meloniho vláda si vysloužila pochvalu, protože aktualizované údaje Istatu ukazují klesající poměr dluhu k HDP, stabilní růst a disciplinované cíle v oblasti deficitu.

Nejnovější ekonomické ukazatele Itálie přesvědčivě dokládají účinnost konzervativní fiskální strategie premiérky Giorgie Meloniové. V nové zprávě o národních ekonomických účtech revidoval statistický úřad Istat klíčové údaje směrem, který podtrhuje zdravé řízení ekonomiky: poměr dluhu k HDP pro rok 2024 se nyní očekává na úrovni 134,9 %, což je o něco méně než 135,3 % předpokládaných v březnu, zatímco čísla růstu a deficitu zůstávají stabilní. Tyto údaje, ačkoli jsou skromné, signalizují trajektorii fiskální obezřetnosti, která se v době globální nejistoty vyplácí.

Údaje také ukazují lepší obraz roku 2023, než se dříve uvádělo. Istat zvýšil loňský růst HDP na 1 % z dřívějšího odhadu 0,7 % a zároveň snížil poměr dluhu k HDP v roce 2023 na 133,9 % ze 134,6 %. Tyto revize jsou důležité, protože ukazují, že italská ekonomika si vedla lépe, než se předpokládalo, a to navzdory inflačním tlakům, vysokým nákladům na energie a napětí v mezinárodním obchodě. Zároveň zůstala hodnota čistých výpůjček – v podstatě rozpočtového deficitu – stabilní na úrovni 7,2 %, což ukazuje, že vláda dokázala podpořit růst, aniž by se jí veřejné finance vymkly kontrole.

Meloniho vláda vstoupila do roku 2023 s cíli 1% růstu, 3,8% schodku a míry zadlužení ve výši 135,8 %. Dosažení nebo překonání těchto referenčních hodnot v náročném ekonomickém klimatu odráží jasný závazek k disciplinovanému řízení. Na rozdíl od expanzivnějších přístupů, které upřednostňují rychlou stimulaci před rovnováhou, se konzervativní cesta Itálie zaměřila na udržení důvěry trhu, kontrolu výdajů a pečlivou kalibraci investic s cílem udržet dlouhodobou stabilitu.

Do budoucna vláda usiluje o zvýšení HDP o 0,6 % v roce 2024. Tato prognóza odráží opatrnost v souvislosti s globálními protivětry, včetně obav z amerických cel a zpomalující evropské poptávky. Ačkoli kritici mohou nižší odhad růstu interpretovat jako projev slabosti, ve skutečnosti jde o příklad střízlivého politického rozhodování. Vláda snížením své prognózy růstu o polovinu na začátku tohoto roku dala najevo, že dává přednost realismu před optimismem – což je strategie, která Itálii chrání před poškozením pověsti, jež s sebou nese nesplnění cílů.

Ve fiskální oblasti si administrativa klade stejně konzervativní cíle. Oficiální cíl deficitu pro rok 2024 je 3,3 % HDP, ale ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti naznačil, že by Itálie mohla tuto hodnotu stlačit i pod kritickou 3% hranici. Tím by se zemi otevřely dveře k ukončení postupu při nadměrném schodku v Evropské unii již v roce 2026, tedy o celý rok dříve, než bylo plánováno. Dosažení tohoto milníku by pro Itálii znamenalo významné vítězství v Bruselu, které by potvrdilo její důvěryhodnost v rámci eurozóny a zvýšilo její atraktivitu pro investory.

Dalším základem vládní politiky zůstává řízení dluhu. Zatímco projekce naznačují dočasný nárůst poměru dluhu k HDP na 137,8 % do roku 2026 v důsledku přetrvávajících účinků nákladné stavební pobídky „superbonus“, dlouhodobý výhled předpokládá postupný pokles. Tím, že vláda uznala tento krátkodobý problém a plánuje jeho řízené snižování, opět prokazuje svůj závazek k transparentnosti a odpovědnosti.

Širší důsledky těchto čísel přesahují hranice Itálie. V době, kdy se mnoho vyspělých ekonomik snaží najít rovnováhu mezi růstem a fiskální disciplínou, Itálie ukazuje, že konzervativní přístup může přinést stabilní, i když neoslnivé výsledky. Pečlivé hospodaření Meloniho vlády nejen posílilo finance země, ale také zvýšilo její důvěryhodnost na mezinárodních trzích. Investoři a partneři v EU si všímají země, která navzdory politickým změnám a globálním turbulencím směřuje ke zdravějším veřejným účtům.

Italská zkušenost je nakonec poučením o tom, že je třeba vládnout obezřetně. Tím, že vláda udržuje výdaje na uzdě, odolává pokušení nerealistických prognóz a postupně snižuje své dluhové zatížení, postavila zemi na pevnější ekonomické základy. Přestože výzvy zůstávají, od globálního obchodního napětí až po domácí strukturální reformy, nejnovější údaje Istatu potvrzují, že konzervativní fiskální cesta Itálie nejen funguje, ale také získává zemi nový respekt na evropské scéně.

Alessandro Fiorentino