Gordický uzel migrace

Mnoho lidí vyjádřilo obavy ohledně dlouhodobých a narůstajících problémů způsobených neustálými migračními vlnami ze třetích zemí do Evropy, přičemž si uvědomují, že vzniklá situace není ani zdaleka slibná. Mnoho dalších se však snažilo přesvědčit evropské občany, že se tyto migrační toky postupně začlení do evropských společností.

Závažné problémy, s nimiž se potýká takzvaný třetí svět, zejména Afrika a Asie, vyvolaly vlny migrace napříč Evropou, čímž se migrace stala jednou z největších výzev, před nimiž dnes evropské země stojí.

Zejména takzvané země v první linii, jako je Řecko, Kypr, Španělsko a Itálie, čelí kvůli své geografické poloze největšímu migračnímu tlaku, což je vystavuje stále závažnějšímu riziku.

Co se ve skutečnosti v posledních letech dělo v demograficky stárnoucí Evropě? Jaké byly důsledky takzvané politiky otevřených hranic? Co nám říkají nedávné příklady ze Španělska a opakované střety v ulicích evropských měst?

Co jiného by tyto události mohly dokazovat než to, že politika otevřených hranic proměnila Evropu v místo s prakticky nekontrolovanými hranicemi a hlavní ulice našich měst v arény.

Otázka migrace je především záležitostí národní bezpečnosti a řádná ochrana hranic je nezbytná pro zachování národní suverenity samotných evropských států.

Opatření, jako jsou povinné kvóty pro přerozdělování migrantů mezi členskými státy, proto „paralyzují“ evropské země tím, že omezují pravomoci jejich národních vlád. Navíc ani v nejmenším neřeší problém migračních toků.

V době, kdy se zvyšuje počet přicházejících migrantů, čelí Evropa také obrovské výzvě: demografické krizi. Stárnutí obyvatelstva, ubývající pracovní síla a klesající porodnost jsou typickými příklady trendů, které přispívají k úbytku celkového počtu obyvatel Evropy.

O jaké Evropě vlastně budeme za pár let hovořit? Jak se bude vyvíjet počet obyvatel jednotlivých evropských zemí? Kolik Evropanů bude v Evropě žít a kolik lidí pocházejících z rodin migrantů třetí nebo čtvrté generace? To jsou jednoduché otázky, na které musíme najít odpověď, ale teprve poté, co si ujasníme, jakou Evropu vlastně chceme.

Evropa s otevřenými hranicemi a nepřetržitými migračními toky? Evropa řízená kvótami na přerozdělování migrantů? Nebo Evropa se silnými hranicemi a státy, které upřednostňují posilování a péči o své vlastní občany?

Koncentrace migrantů v evropských městech nemění pouze jejich demografické složení; přispívá také k vzniku migrantských ghett, jejichž obyvatelé se zdaleka nesnaží o integraci a mohou být dokonce neochotní přijmout kulturu a civilizaci evropských zemí. Nezapomínejme navíc, že pouze malá část migrantů se úspěšně integrovala do hodnot evropských států.

Migrační politika nepotřebuje pouze zvládat stávající situaci. Nezbytná je přísná kontrola vnějších hranic Evropské unie, podpořená evropskými finančními prostředky na výstavbu fyzických bariér a bezpečnostní infrastruktury.

Dalším nezbytným opatřením je rozšíření uplatňování pojmu „bezpečné třetí země“, což usnadní vyhoštění osob i do zemí, s nimiž nemají žádnou předchozí osobní vazbu, za předpokladu, že jsou tyto země považovány za bezpečné.

Ještě důležitější však je, že ústředním tématem je boj proti nelegální migraci a převaděčství prostřednictvím zavedení přísnějších trestů pro zločinecké sítě zabývající se převaděčstvím. Tyto sítě nejenže posílají tisíce migrantů na evropské území, ale také samotné migranty vykořisťují, když jim „prodávají“ slib nového života v „prosperující“ Evropě.

Politika tolerance Evropské unie vůči migraci se nyní proměnila v politiku spoluviny v mimořádně závažné otázce, která mění – nebo se chystá změnit – demografickou strukturu Evropy.

Přísnější hraniční kontroly, zrychlené azylové řízení a především obnovení bezpečnosti a ochrany evropských hranic jsou jen některá z opatření, která již měla být zavedena.

V neustále se měnícím mezinárodním prostředí si Evropa nemůže nadále dovolit hrát roli vstřícného zachránce s otevřenými hranicemi. Evropské státy a vlády mají prvořadou povinnost vyřešit migrační problém a najít řešení dříve, než Evropa změní svou identitu.