Subscribe
Světový ocelářský průmysl čelí dvěma mimořádným situacím: na jedné straně přijetí protekcionistické politiky ve Spojených státech, která vyvrcholila zavedením cel na ocel a hliník Trumpovou administrativou, a na druhé straně rostoucí vlně levného vývozu z Asie, zejména z Číny, kde toto odvětví těží z významných státních dotací a strukturálního přebytku výrobních kapacit. Podle odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj přesáhla globální nadbytečná kapacita v roce 2023 600 milionů tun a do roku 2025 by mohla překročit 720 milionů tun. To znamená, že ocelárny po celém světě vyrábějí mnohem více, než je trh schopen absorbovat, což vytváří sestupnou konkurenci, která penalizuje zejména evropské výrobce, již zatížené vyššími náklady na energii a přísnými ekologickými předpisy. Výsledkem je postupné oslabování průmyslové struktury kontinentu: řada závodů omezila provoz nebo pozastavila výrobu, přičemž jen v roce 2024 zaniklo přibližně 18 000 pracovních míst. Evropa tak stojí před zásadním úkolem: rozhodnout se, zda bude bránit své výrobní kapacity, nebo se smíří s okrajovou rolí v nové globální rovnováze.
EVROPSKÁ REAKCE
Evropská komise v březnu 2025 oznámila svůj záměr předložit akční plán pro ocelářský průmysl, který je přímou reakcí na americká cla. Cíl byl dvojí: čelit opatřením, která obchodní partneři považují za nespravedlivá, a přezkoumat dovozní limity zavedené během sporu o ocel, který začal v roce 2018. Platnost těchto limitů, které jsou stále v platnosti, má skončit v červnu 2026, ale záměrem Bruselu je tento termín posunout, aby byla zajištěna trvalá ochrana vnitřního trhu. Dne 7. října 2025 Komise svůj návrh formalizovala a nastínila balíček opatření historického významu. Plán požaduje snížení množství oceli, které lze do Unie dovážet bezcelně, na polovinu, a to z 30,5 na 18,3 milionu tun ročně. Dovoz nad tuto hranici bude podléhat 50 % clu, což je dvojnásobek současné úrovně 25 %. Cílem této iniciativy, kterou předsedkyně Ursula von der Leyenová označila za nezbytnou a naléhavou, je obnovit konkurenční rovnováhu mezi evropskými výrobci a mimoevropskými konkurenty. Komise rovněž zavedla tzv. pravidlo „melt-and-pour“, které vyžaduje, aby dovozci deklarovali, kde byla ocel skutečně vyrobena. Toto opatření vychází z potřeby zabránit vyhýbání se placení cla prostřednictvím přeznačování původu výrobků, což je praxe rozšířená zejména v Číně, která často vyváží ocel přes zprostředkovatelské země.
NADMĚRNÁ KAPACITA A ASIJSKÁ KONKURENCE
Hlavní zranitelnost evropského ocelářského průmyslu představuje expanze asijských dodávek. Čína, která vyrábí více než polovinu světové oceli, pokračuje v podpoře svého průmyslu prostřednictvím veřejných dotací, což podporuje dumpingovou dynamiku, která se promítá do uměle nízkých cen. Dominový efekt je zřejmý: Turecko, Indie, Vietnam a Jižní Korea – často partneři nebo prostředníci v čínském vývozním řetězci – nyní patří mezi hlavní dodavatele oceli do Evropské unie. Pro evropské výrobce se tento scénář stal neudržitelným. Ocelárny na tomto kontinentu v současnosti pracují na 67 % své kapacity. Cílem nových opatření Bruselu je obnovit využití kapacit na 80 %, a zajistit tak větší zaměstnanost a stabilitu průmyslu. Fenomén nadbytečných kapacit nemá pouze ekonomický, ale také geopolitický význam. Dostupnost velkého množství levné oceli umožňuje Číně uplatňovat strategický vliv na světové trhy, zatímco Evropě hrozí, že ztratí nejen konkurenceschopnost, ale i autonomii v klíčových odvětvích, jako je automobilový průmysl, infrastruktura a obrana. Proto roste povědomí o tom, že otázku oceli nelze považovat pouze za obchodní problém, ale za prvek hospodářské a průmyslové bezpečnosti.
TRANSATLANTICKÝ ROZMĚR: MEZI KONKURENCÍ A SPOLUPRACÍ
Nová evropská opatření přicházejí na pozadí obnovené konfrontace se Spojenými státy. Navzdory napětí, které vzniklo v důsledku amerických cel na evropskou ocel a hliník (50 % a stále platí), mají Brusel a Washington společný cíl: omezit dopad globální nadměrné kapacity a bojovat proti dumpingovým praktikám, zejména těm, které pocházejí z Číny. Evropská unie proto hodlá udržovat konstruktivní dialog se Spojenými státy s cílem vypracovat koordinované strategie průmyslové obrany. Rozhodnutí uplatňovat nové kvóty i na dovoz z amerického trhu však odráží přání Evropy zaujmout vyvážený a nezávislý přístup založený na rovných pravidlech pro všechny. To je významný rozdíl oproti politice USA, která je selektivnější a otevřeně protekcionistická. V této souvislosti se evropský postoj definuje jako forma „legitimní ochrany“, která je v souladu s pravidly Světové obchodní organizace. Brusel nemá v úmyslu rozpoutat obchodní válku, ale spíše potvrdit zásadu reciprocity a spravedlivé hospodářské soutěže. Cílem je chránit evropský průmysl, aniž by byla ohrožena otevřenost trhu, a ponechat přibližně 10 % ocelářského sektoru otevřeného mezinárodní konkurenci.
PRŮMYSLOVÁ SUVERENITA A EVROPSKÁ REINDUSTRIALIZACE
Strategie Komise představuje změnu paradigmatu evropské průmyslové politiky. Unie poprvé výslovně potvrzuje zásadu průmyslové suverenity: potřebu zachovat místní výrobní kapacity jako předpoklad hospodářské autonomie a strategické bezpečnosti. Komisař pro průmyslovou politiku Stéphane Séjourné shrnul cíl nového plánu jasnou formulací: „reindustrializovat Evropu“. Tato koncepce přesahuje pouhou obranu ocelářského odvětví; jde o pokus obnovit ústřední postavení výrobního odvětví v éře ekologické transformace a globální konkurence. Debata v Komisi byla intenzivní. Někteří členové Komise obhajovali omezení masové výroby tím, že se zaměří výhradně na „zelenou“ nebo velmi kvalitní ocel, slučitelnou s klimatickými cíli Zelené dohody. Jiní však hájili myšlenku zachování diverzifikovaného průmyslu schopného vyrábět ocel pro obranu, infrastrukturu a automobilový průmysl. Převážila druhá linie, která spojovala ochranu oceli s dlouhodobou vizí evropské hospodářské suverenity.
EKONOMICKÉ A SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY
Hlavní průmyslové organizace nový balíček opatření uvítaly. Eurofer, federace evropských výrobců, jej označila za „nezbytný bod obratu“, zatímco odbory vyjádřily opatrný optimismus a zdůraznily možnost zachování tisíců pracovních míst. Z ekonomického hlediska Komise očekává mírný dopad na ceny: průměrný nárůst o 3 %, což odpovídá přibližně 50 eurům za auto a 1 euru za pračku. Brusel považuje tento dopad za udržitelnou oběť v zájmu ochrany průmyslové bezpečnosti a pracovních míst. Úspěch plánu však bude záviset také na politické podpoře členských států. Německo, přední evropský výrobce automobilů a významný spotřebitel oceli, zatím nevyjádřilo definitivní postoj. Jeho podpora bude pro schválení opatření klíčová.
VÝHLED A STRATEGICKÝ VÝZNAM
Evropská unie hodlá schválit nová pravidla do 30. června 2026, kdy vyprší platnost současného režimu kvót. Na rozdíl od předchozích opatření, která byla často dočasná a omezená, je nový systém koncipován jako strukturální a trvalá ochrana. Znamená to posun od defenzivního přístupu k proaktivní průmyslové politice zaměřené na obnovu výrobní základny kontinentu. Do budoucna by se evropská ocelářská strategie mohla stát vzorem pro další strategická odvětví, jako jsou baterie, polovodiče a zelené technologie, kde je výrobní autonomie stále více vnímána jako zásadní prvek suverenity. Výzva se týká nejen ekonomiky, ale i samotné identity Evropy jako průmyslové velmoci. Obrana oceli znamená obranu schopnosti vyrábět infrastrukturu, vozidla a obranné vybavení: jinými slovy schopnost Evropy hrát vedoucí úlohu v novém světovém řádu.
OCEL JE SYMBOLEM SUVERENITY
Evropský plán pro ocel do roku 2025 představuje klíčový milník v hospodářské politice Unie. Tváří v tvář nekalé asijské konkurenci a protekcionismu USA se Brusel rozhodl potvrdit svou výrobní autonomii a položit základy průmyslové politiky založené na rovnováze, odolnosti a udržitelnosti. Rozhodnutí snížit dovozní kvóty na polovinu a zvýšit cla na 50 % není jen technickým opatřením, ale politickým aktem, který nově definuje vztah Evropy ke globalizaci. Ve světě roztříštěném hospodářským a geopolitickým napětím je ocel opět symbolem suverenity: kovem, který opět vyznačuje hranici mezi průmyslovou závislostí a nezávislostí.