Evropský parlament schválil nejpřísnější migrační zákon v historii EU

Nová centra pro navracení, delší doby zadržení a přísnější pravidla pro vyhoštění znamenají zásadní změnu v evropské migrační politice

Evropský parlament schválil legislativu v oblasti migrace, kterou mnozí pozorovatelé označují za nejpřísnější, jaká kdy byla v Evropské unii přijata, což signalizuje zásadní změnu v přístupu Unie k nelegální migraci a správě hranic.

Nové „nařízení o navracení“, které bylo schváleno 418 hlasy pro, 218 proti a 30 se zdrželo hlasování, má za cíl urychlit vyhošťování migrantů, kteří nemají zákonné právo na pobyt v EU. Opatření podpořila široká koalice středopravicových, konzervativních a pravicových stran, což poukazuje na významné politické přeskupení v otázkách migrace v rámci Evropského parlamentu.

Jádrem tohoto právního předpisu je kontroverzní ustanovení, které členským státům EU umožňuje zřizovat prostřednictvím dohod se zeměmi mimo EU takzvaná „návratová centra“ mimo území Evropské unie. Tato zařízení by sloužila jako místa, kam by mohli být přemístěni migranti čekající na vyhoštění, zatímco by úřady dokončovaly postupy nezbytné pro jejich návrat do zemí původu.

Zastánci tvrdí, že tento systém zefektivní vyhošťování a sníží počet nelegálních migrantů, kteří zůstávají na území EU i po obdržení rozhodnutí o vyhoštění. Kritici však varují, že se z těchto center mohou stát zařízení pro dlouhodobý pobyt s omezenými právními zárukami a nejistými vyhlídkami na případný návrat do země původu.

Podle nových pravidel by nezletilí bez doprovodu byli osvobozeni od přesunu do návratových center, zatímco rodiny s dětmi by do těchto zařízení mohly být i nadále posílány. Organizace na ochranu lidských práv a několik politických skupin vyjádřily obavy, že by toto opatření mohlo oslabit ochranu, která je tradičně zaručena evropským právem.

Tento právní předpis zavádí řadu dalších opatření, jejichž cílem je posílit prosazování migračních předpisů v celé Unii. Orgány by získaly širší pravomoci k vyhledávání nelegálních migrantů, včetně možnosti provádět prohlídky obydlí a dalších relevantních prostor. Několik nevládních organizací přirovnalo tyto pravomoci k postupům při prosazování předpisů, které používají imigrační úřady v jiných částech světa, zejména ve Spojených státech.

Nový rámec rovněž výrazně prodlužuje dobu zadržení. Současná maximální doba zadržení migrantů čekajících na vyhoštění, která činí šest měsíců, by se prodloužila na dva roky s možností dalšího prodloužení o šest měsíců. U osob považovaných za bezpečnostní riziko by zadržení mohlo být potenciálně na dobu neurčitou.

Zákazy vstupu by se rovněž výrazně zpřísnily. Ve většině případů by se na vyhoštěné migranty vztahovaly zákazy vstupu v délce až deseti let namísto současného pětiletého limitu. V případech osob, které jsou považovány za hrozbu pro veřejnou bezpečnost, by úřady mohly uložit doživotní zákaz vstupu do Evropské unie.

Další významná změna se týká odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění. Podle současného systému se vyhoštění během soudního řízení zpravidla automaticky pozastavuje. Nová právní úprava by tuto automatickou ochranu zrušila a ponechala by na soudech, aby v jednotlivých případech rozhodovaly, zda má být rozhodnutí o vyhoštění do vyřízení odvolání pozastaveno.

Debata ohledně tohoto zákona byla velmi bouřlivá. Po oznámení výsledku jeho příznivci výsledek uvítali potleskem, zatímco někteří pravicoví poslanci skandovali slogany volající po navrácení nelegálních migrantů. Odpůrci na to reagovali obviněními, že zákon ohrožuje základní práva a hrozí normalizací postupů, které by ještě před několika lety byly politicky nepřijatelné.

Ana Catarina Mendesová, místopředsedkyně frakce socialistů a demokratů, varovala, že nařízení by mohlo legitimizovat právně sporné praktiky a oslabit dlouhodobou ochranu zranitelných osob. Poslanci za socialisty, levici a Zelené se proti tomuto opatření vesměs postavili s tím, že řízení migrace musí zůstat v souladu se závazky EU v oblasti lidských práv.

Z politického hlediska toto hlasování potvrzuje vznik konzervativnější většiny v otázkách migrace v rámci Evropského parlamentu. Středopravicová Evropská lidová strana (EPP) se opět spojila s Evropskými konzervativci a reformisty (ECR) i s několika pravicovými frakcemi a vytvořila tak alternativní většinu k tradiční centristické koalici, která již léta dominuje politice EU.

Tento vývoj má zvláštní význam pro italskou premiérku Giorgii Meloniovou. Ačkoli je tento právní předpis výsledkem širšího evropského politického procesu, mnoho z jeho klíčových principů – včetně přísnější politiky v oblasti vyhošťování, posílených hraničních kontrol a řízení vnější migrace – úzce odráží postoje, které Meloniová a její vláda prosazují od svého nástupu do úřadu.

Pro italskou vládu lze tedy toto hlasování považovat za politické vítězství. Opatření, která byla kdysi mnohými evropskými institucemi kritizována, se stále více stávají součástí hlavního proudu evropské debaty. Schválení nařízení naznačuje, že obavy z nelegální migrace a bezpečnosti hranic nyní ovlivňují tvorbu politiky na celém kontinentu způsobem, který se více přibližuje přístupu Říma.

Než bude tento právní předpis plně uplatňován, musí ještě projít jednáním s členskými státy EU. Hlasování v parlamentu však již nyní představuje historický zlom a dokládá, jak se migrace stala jedním z klíčových politických témat, která určují budoucí směřování Evropské unie.

Alessandro Fiorentino