Subscribe
V informačním věku, kdy je přístup ke znalostem snadnější než kdykoli předtím, zůstává funkční negramotnost v Evropské unii palčivým problémem. Přestože většina evropských občanů umí číst a psát, značná část z nich nedokáže porozumět informacím nebo je efektivně využívat v každodenním životě.
Kdybychom provedli rentgenový snímek procenta osob, které umí číst, ale nerozumějí, v jednotlivých zemích Evropské unie a nazvali tento snímek „funkční negramotnost“, mohli bychom poukázat na značné rozdíly mezi členskými státy. Podle statistik zaznamenaných v loňském roce je vidět, že mezi některými zeměmi existují velké rozdíly, přičemž procenta se pohybují od méně než 10 % v některých severských zemích až po více než 40 % v zemích jihovýchodní Evropy. Tímto článkem chceme analyzovat příčiny tohoto mimořádně nebezpečného jevu zvaného funkční negramotnost. Provedeme také srovnání zahrnující strukturu vzdělávacího systému členských zemí, demografické faktory ovlivňující nárůst procenta funkční negramotnosti, úroveň financování vzdělávání, ekonomický rozvoj a vliv sociálních sítí na jedince.
Co je to funkční negramotnost a rozdíly v Evropské unii?
Podle definice se funkční negramotností rozumí neschopnost člověka využívat základní gramotnost a početní dovednosti k efektivnímu fungování v každodenním životě, ve škole, v zaměstnání nebo dokonce v interakcích ve společnosti. Dokáže si přečíst jednoduchý text, ale nedokáže z něj vyčíst nebo správně interpretovat informace v něm uvedené, což omezuje jeho šance na uplatnění na trhu práce a aktivní účast ve společnosti. Podle nejnovějších průzkumů předložených široké veřejnosti patří k zemím s nejnižší mírou funkční negramotnosti Dánsko (8 %), Slovinsko (8 %) a Finsko (11 %), na opačném pólu jsou Rumunsko (43 %) a Francie (39 %), Bulharsko a Řecko (27 %). Tyto rozdíly vyvolávají otázky ohledně faktorů, které tyto statistiky určují.
Prvním faktorem ovlivňujícím tento fenomén funkční negramotnosti je vzdělávací systém. Je dobře známo, že severské země, jako je Finsko a Dánsko, jsou známé svými efektivními vzdělávacími systémy zaměřenými na žáka nebo studenta, s důrazem na kritické myšlení a uplatňování znalostí v praxi. Naproti tomu vzdělávací systémy v zemích s vysokou mírou funkční negramotnosti jsou často rigidní, teoretické a zaměřené především na memorování. To je charakteristický rys vzdělávání v Rumunsku, zemi s nejvyšším procentem funkční negramotnosti v EU. Vezmeme-li si za příklad Finsko, tato malá severská země s 5,6 milionu obyvatel neustále investuje do vzdělávání učitelů a její vzdělávací program je flexibilní a přizpůsobený potřebám žáků. Na opačném pólu stojí Rumunsko a Bulharsko, kde jsou reformy vzdělávání často nedůsledné a financování školství je mnohonásobně nižší než evropský průměr.
Druhým faktorem, který přímo ovlivňuje fenomén funkční negramotnosti, je demografická struktura a socioekonomický kontext každého členského státu. Země se stárnoucí populací nebo s velkými venkovskými komunitami, jako je tomu v Rumunsku a Bulharsku, tak čelí dalším výzvám, pokud jde o přístup ke kvalitnímu vzdělávání. Chudoba a sociální vyloučení mají rovněž negativní dopad na výsledky vzdělávání a nedostatečná vzdělávací infrastruktura (školy s toaletami na dvoře, bez pitné vody, vzdálené desítky kilometrů od bydliště žáka) ve venkovských oblastech přispívá k nárůstu míry předčasného ukončování školní docházky a procenta funkčních negramotných. Procento HDP vyčleněné na vzdělávání je rovněž mimořádně důležitou proměnnou v rovnici, která vede k procentuálnímu podílu funkční negramotnosti občanů. Proto je financování vzdělávání klíčovým faktorem. Většina severních zemí EU vynakládá na vzdělávání více než 6 % HDP, zatímco Rumunsko, Bulharsko a Řecko sotva překračují 3-4 %. Tento rozdíl se přímo odráží v kvalitě školské infrastruktury, platech pedagogických pracovníků, výukových materiálech a přístupu žáků k technologiím. Ekonomická síla a investice do lidského kapitálu přímo souvisí s mírou funkční negramotnosti. Podíváme-li se na země se silnou ekonomikou, jako je Německo a Švédsko, vidíme, že chápou význam vzdělávání jako investice do lidského kapitálu. Tyto země rozvíjejí udržitelnou vzdělávací politiku a financují programy nápravy a dalšího vzdělávání. Na druhou stranu pro země s křehkou ekonomikou je obtížné stanovit prioritu vzdělávání ve státním rozpočtu.
Programy boje proti funkční negramotnosti financované EU
Je dobře známo, že Evropská unie má programy, které financují řadu iniciativ prostřednictvím strukturálních fondů a programů. Mezi tyto programy patří Erasmus+, PISA, Horizont Evropa a Akční plán digitálního vzdělávání. Podporují vzdělávací mobilitu, výzkum, pedagogické inovace a rozvoj digitálních kompetencí. EPALE (Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě) je projekt na podporu celoživotního učení a vzdělávání dospělých. SELFIE je digitální nástroj, který pomáhá pracovníkům škol pochopit a zlepšit způsob využívání technologií ve vzdělávání. Domníváme se, že není třeba vysvětlovat, o co v programech PISA jde. Tato mezinárodní hodnocení pomáhají zemím identifikovat slabiny vzdělávacího systému a provádět reformy založené na důkazech.
Vliv sociálních sítí na mladé lidi
Sociální sítě jako Facebook, Instagram a TikTok mají na mladé lidi v EU (od stále mladšího věku) zásadní vliv. Na jedné straně mohou být tyto sítě platformou pro alternativní informace a vzdělávání. Na druhé straně může jejich nadměrné a nekontrolované používání přispívat k povrchnosti myšlení, snížené schopnosti soustředění a ztrátě zájmu o četbu. Problémem je také nekontrolovaný obsah s informacemi, které neodpovídají realitě. Zejména TikTok podporuje krátký a často nepodstatný obsah, což snižuje trpělivost mladých lidí a jejich schopnost kritické analýzy. Zároveň fenomén „fake news“ (stále více přítomný ve společnosti, v níž žijeme) a manipulace s informacemi mohou vést ke zmatení a ztěžovat jednotlivcům pochopení reality, což je stále přítomno zejména u lidí s nízkými funkčními dovednostmi.
Vnitrostátní specifika členských států EU, pokud jde o funkční negramotnost
Finsko má moderní vzdělávací program zaměřený na rovnost a spolupráci při učení. Díky vysokým investicím do vzdělávání učitelů je ve Finsku nízká míra funkční negramotnosti (11 %). Švédsko klade důraz na individualizované učení a digitální kompetence. Integrace přistěhovalců je pro švédský stát výzvou v oblasti vzdělávání. V Dánsku najdeme systém zaměřený na rozvoj praktických dovedností a kritického myšlení, což vede k nízké míře funkční negramotnosti (8 %). Estonsko s mírou funkční negramotnosti 18 % je lídrem v digitalizaci vzdělávání a dosahuje vynikajících výsledků v testech PISA. Německo s investicemi do infrastruktury a dalšího vzdělávání sází na duální systém (škola + praxe), ale mezi jednotlivými spolkovými zeměmi existují rozdíly. Francie se potýká s vysokou mírou funkční negramotnosti (39 %). Přestože ve Francii nacházíme vzdělávací centralismus, existují zde problémy s nerovností. Španělsko je zasaženo předčasným ukončováním školní docházky a kvalitou vzdělávání ve znevýhodněných regionech, což vysvětluje poměrně vysokou míru funkční negramotnosti (24 %). Itálie s mírou 23 % má tradiční vzdělávací osnovy, ale stále čelí problémům při integraci technologií. Polsko dosáhlo v posledních letech ve vzdělávání velkého pokroku, ale nerovnosti přetrvávají. Míra funkční negramotnosti v Polsku však činí 23 %.
Rumunsko se s 43 procenty (nejvíce v EU) řadí do negativní ligy zemí, kde si mladí lidé nedokážou osvojit přečtené informace. Vysvětluje se to nízkým financováním vzdělávání, rozdíly mezi vzděláváním ve městech a na venkově a nízkými platy učitelů, kteří jsou špatně motivováni. Bulharsko s 24 % má podobné problémy jako Rumunsko. Bulharská vláda však v poslední době vyvinula úsilí o digitalizaci a inkluzi.
Časté změny vzdělávací politiky a nedostatečné financování školství staví Maďarsko na roveň Bulharsku. Ve Slovinsku se díky stálým investicím do vzdělávání a soudržné politice podařilo dosáhnout nízké míry funkční negramotnosti ve výši 8 %. Rakouský federální systém klade důraz na odborné vzdělávání. S mírou 23 % zůstává pro Rakousko hlavní výzvou integrace menšin. Belgie má navzdory velkým investicím do vzdělávání 21% míru negramotnosti a velké rozdíly mezi vlámskými a valonskými regiony. Nizozemská vzdělávací politika (18 %) je flexibilní a klade důraz na autonomii škol. Hospodářská krize ovlivnila vzdělávací systém v Řecku, což má za následek vysokou míru 27 %. Kypr má problémy se standardizací vzdělávání a spravedlivým přístupem mladých lidí ke vzdělávání. Míra funkční negramotnosti na Kypru činí 24 %. Irsko (míra 21 %) v poslední době investovalo do vzdělávání učitelů a digitalizace. Portugalsko (míra 24 %) dosáhlo v posledních dvou desetiletích významného pokroku v oblasti kvality vzdělávacího systému. Česká republika (míra 21 %) se potýká s rozdíly v kvalitě vzdělávání mezi městy a venkovem. V Chorvatsku (míra 18 %) probíhá reforma školství, ale při jejím provádění ve venkovských oblastech se objevují problémy.
Přestože v posledních letech došlo k výraznému zlepšení, migrace ovlivňuje vzdělávací systém v Litvě, kde míra funkční negramotnosti dosahuje 18 %. Lotyšsko (míra 18 %) uvedlo investice do školské infrastruktury a digitalizace. Na Slovensku (míra 24 %) byla zjištěna potřeba reformy a spravedlnosti. Maltský vzdělávací systém je malý, ale funguje dobře. V tomto malém ostrovním státě roste míra funkční negramotnosti, což je do značné míry ovlivněno otázkami kulturní rozmanitosti.
Řešení a strategie pro snížení funkční negramotnosti
Pro účinný boj proti funkční negramotnosti musí Evropská unie a členské státy přijmout integrovaný přístup prostřednictvím reformy učebních osnov, která přejde od strojového učení k rozvoji kritického myšlení a aplikovaných dovedností. Další strategií boje proti negramotnosti mladých lidí by mohlo být vzdělávání učitelů na pracovišti prostřednictvím školení učitelů v moderních a interaktivních vyučovacích metodách. Dalším řešením, které by mělo být řešeno na úrovni EU, je digitalizace vzdělávání prostřednictvím integrace technologií do vzdělávacího procesu s cílem zatraktivnit a zefektivnit výuku spolu s podporou znevýhodněných rodin poskytováním stipendií, bezplatné stravy a dopravy s cílem snížit míru předčasného ukončování školní docházky. Nadnárodní spolupráce s výměnou osvědčených postupů mezi zeměmi EU prostřednictvím evropských vzdělávacích sítí spolu s programy rodičovského vzdělávání, které zapojují rodiče do vzdělávání jejich dětí, může výrazně snížit míru funkční negramotnosti.
Funkční negramotnost je komplexní problém, který odráží ekonomické, vzdělávací a sociální nerovnosti v Evropské unii. Proto jsou naléhavě nutné reformy a trvalé investice do vzdělávání. Pro vybudování Evropy znalostí je nezbytné, aby každý členský stát převzal odpovědnost a realizoval veřejné politiky, které zajistí nejen přístup ke vzdělání, ale také jeho účinnost při vzdělávání aktivních, kompetentních a přizpůsobivých občanů.