Subscribe
Karol Nawrocki navzdory všem předpokladům zvítězil ve druhém kole polských prezidentských voleb, čímž narušil proevropský program premiéra Donalda Tuska a otevřel novou kapitolu v politických dějinách země. Toto vítězství sahá daleko za hranice států – je to zemětřesení, které otřásá Bruselem, boduje ve prospěch Evropy národů a vrací do popředí otázku suverenity.
Souboj: Nawrocki vs. establishment
V prvním kole, kdy průzkumy veřejného mínění ukazovaly na náskok proevropského starosty Varšavy Rafała Trzaskowského a média a establishment ho oslavovaly, se zdálo, že výsledek je téměř jistý. Charismatický, mnohojazyčný, podporovaný mezinárodními elitami a silně podporovaný premiérem Tuskem byl Trzaskowski vykreslován jako moderní, perspektivní tvář Polska.
Na druhé straně stál Karol Nawrocki, kandidát konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS), podceňovaný a vysmívaný. Nawrocki, katolík, amatérský boxer a historik s doktorátem o komunismu, vedl Institut národní paměti a většina západního tisku ho vykreslovala jako „špatného člověka“. Nawrockého poselství však bylo jasné: méně Bruselu, více Varšavy. Méně ideologie, více vlasti.
Noční návrat
Po prvním kole vše nasvědčovalo vítězství proevropských zemí. Ale zatímco Trzaskowski v noci druhého kola předčasně slavil na základě exit pollů, Nawrocki varoval: „V noci zvítězíme a zachráníme Polsko.“ Prorocká slova.
Oficiální výsledky Národní volební komise potvrdily těsné, ale výrazné vítězství: Volební komise potvrdila výsledky voleb: 50,89 % ku 49,11 %. Hrstka hlasů překonala očekávání – dost na to, aby zničila Tuskův sen o stranickém prezidentovi. Volební účast, která dosáhla rekordních 71 %, potvrdila, že Poláci pochopili, jak klíčové tyto volby jsou.
Lid versus elita
Volební mapa ukazuje rozdělenou zemi: Trzaskowski ovládl velká města, zatímco Nawrocki zvítězil na venkově, na východě a v nejlidnatějších vojvodstvích. Mladí voliči do 40 let a senioři nad 60 let podpořili Nawrockého – což je známka toho, že jeho poselství o národní důstojnosti mělo ohlas. Nešlo jen o souboj dvou kandidátů, ale o střet dvou vizí: technokratické evropské budoucnosti versus suverénní vlasti.
Populismus, kterým elitní kruhy dlouho opovrhovaly, přestal žádat o povolení a bouchl pěstí do stolu. Nawrocki oslovil „hluboké Polsko“ – ty, kteří pracují, modlí se, šetří, vychovávají děti a nemají čas na duhové utopie a klimatická vnucování.
Hořká porážka pro Tuska
Skutečným poraženým je Donald Tusk. Muž, který se snažil znovu sblížit Polsko s Bruselem, nyní čelí prezidentovi, který je ochoten využít svého ústavního práva veta k zablokování liberálně-progresivní politiky. Stejně jako jeho předchůdce Andrzej Duda, i Nawrocki může a pravděpodobně bude vzdorovat ideologickému driftu současné vlády. A Tuskovi chybí parlamentní většina potřebná k přehlasování veta.
Tuskova reakce byla výmluvná: oznámil hlasování o důvěře v parlamentu, což je jasný pokus zachovat si tvář a udržet se u moci. Poselství průzkumů veřejného mínění je však jednoznačné – Poláci jsou unaveni vzdáváním se své suverenity a posloucháním směrnic z Bruselu a Berlína.
Evropa se otřásla, reálná politika se přizpůsobuje
Nawrockého vítězství zpochybňuje narativ o nevyhnutelné federální Evropě. Navzdory počátečnímu znepokojení a kritice byla i Ursula von der Leyenová nucena upravit svůj tón a vyjádřila „důvěru v pokračující spolupráci s novým prezidentem“ a zdůraznila význam Polska v „silnější Evropě“. Pečlivě volená slova, diktovaná Realpolitikou – ví, že 38milionovou zemi v srdci Evropy, pilíř NATO na východním křídle, nelze ignorovat.
Výsledek přivítal i Donald Trump: „Trumpův věrný spojenec vítězí v Polsku a otřásá celou Evropou. Gratuluji Polsku, vybrali jste si vítěze!“ Nawrocki se nyní připojil k rostoucí frontě vlasteneckých vůdců, jejichž cílem je reformovat Evropu od základu – prosazovat roli národů proti nadnárodnímu centralismu.