
Donald Trump, současný prezident Spojených států, opět zvýšil hlas. Na své sociální síti Truth oznámil, že od 1. června plánuje zavést 50% cla na veškeré zboží pocházející z Evropské unie. Jasný vzkaz: dost bylo řečí, je čas změnit kurz v obchodních vztazích s Bruselem.
Trump obviňuje EU z toho, že po desetiletí fungovala jako struktura, jejímž cílem bylo ekonomicky využívat Spojené státy. Uvádí obchodní bariéry, penalizující systém DPH, diskriminační regulace, nespravedlivé sankce vůči podnikům, měnové manipulace a obecně nepřátelský postoj vůči velkým americkým společnostem. Poukazuje především na jedno číslo: obchodní deficit, který podle něj přesahuje 250 miliard dolarů ročně.
Stojí však za to se zde zastavit. Oficiální údaje z roku 2023 vypovídají o něčem jiném. Podle dostupných údajů Spojené státy dovezly z EU zboží v hodnotě přibližně 502 miliard dolarů, zatímco vývoz do Evropy činil 344 miliard dolarů. Deficit existuje, ale je menší, než tvrdí Trump. A když se započítají i služby – například digitální a technologické služby – obchodní bilance se ještě více vyrovná: 795 miliard dolarů oproti 743 miliardám dolarů.
To však neznamená, že prezidentova kritika je zcela neopodstatněná. Evropská unie se svou rozsáhlou byrokracií často brání hospodářské soutěži a prosazuje předpisy, jejichž cílem je postihovat cizince. A evropští konzervativci – zejména v Itálii – již dlouho dávají najevo, že tato Unie ve své současné podobě nefunguje.
Je však naší povinností zdůraznit pravdu, kterou nelze ignorovat, zejména v tak citlivém historickém okamžiku: Evropa není nepřítel. Evropa je přirozeným spojencem Spojených států. A pokud je Trump odhodlán hájit americké národní zájmy – což je zcela legitimní a chvályhodné -, musí si také uvědomit, že nyní více než kdy jindy musí USA a EU kráčet stejným směrem.
Cla jako politická zbraň
Padesátiprocentní clo je víc než pouhé obchodní opatření. Je to vyhlášení obchodní války, které může vyvolat nekontrolovatelnou spirálu. Důsledky již pociťujeme. Evropské burzy ztratily za jediný den více než 183 miliard eur. Milánský Ftse Mib uzavřel s poklesem o 1,94 %, Paříž ztratila 1,65 %, Frankfurt klesl o 1,54 %. Pouze Londýn, chráněný nedávnou bilaterální dohodou s Washingtonem, udržel ztráty na -0,24 %.
Wall Street si nevedla o nic lépe: Dow Jones klesl o 1,1 %, Nasdaq o 1,68 % a S&P 500 o 1,15 %. Dopady jsou globální a ovlivňují jak evropskou, tak americkou ekonomiku. Podle odhadů by 50% clo mohlo způsobit pokles italského HDP o 0,6 %. EU jako celek by mohla ztratit 0,7 %, Německo 0,8 %. Největším poraženým by však mohly být samotné Spojené státy, kde se předpokládá pokles o 1,5 %.
Jinými slovy: všichni prohrávají. Včetně Ameriky.
Evropa jako strategický partner
Nikdo nepopírá, že existují třenice a neshody. Ale stejně jako u sourozenců je dialog – i když je tvrdý – jedinou cestou vpřed. Nemůžeme si dovolit strukturální rozpory mezi oběma stranami Atlantiku. Zejména nyní, v době společných globálních výzev: hrozby ze strany Číny, nestability na Blízkém východě, války na Ukrajině, energetických tlaků a soupeření s Asií v oblasti technologií a dodavatelských řetězců.
Trump má naprostou pravdu, když chce silnou, suverénní a respektovanou Ameriku. Ale právě proto, že jsme bratři, musí být Evropa součástí společné vize. Konzervativci to dobře vědí: je čas na reformovanou Evropskou unii – méně byrokratickou, produktivnější, bližší svým lidem. Toho však nelze dosáhnout tupou silou protekcionismu. Vyžaduje to odvahu k reformám a jasnost společných cílů.
Konzervativní cesta: Síla a realismus
Protekcionismus může v některých případech sloužit jako taktický nástroj. A Trump je mistrem ve vytváření tlaku, aby dosáhl ústupků. Ale skutečné vedení – takové, které spíše buduje, než ničí – ví, kdy snížit teplotu, aby ochránilo to, na čem skutečně záleží: spojenectví mezi Západem a Spojenými státy.
Potřebujeme společnou transatlantickou vizi, která posílí západní průmysl proti asijským gigantům. Potřebujeme společná pravidla pro digitální záležitosti, umělou inteligenci a strategickou infrastrukturu. Potřebujeme vizi, ne jen svaly.
Závěr
Donald Trump správně upozornil na nerovnováhu, kterou je třeba řešit. Nyní je však čas jít o krok dál: přeměnit konfrontaci ve spolupráci, tlak ve spojenectví. Evropa by již neměla být vnímána jako protivník – je a zůstává klíčovým spojencem Spojených států ve světě.
Evropští konzervativci jsou připraveni přispět k silnější, svobodnější a spravedlivější Evropě. Spojené státy se však musí rozhodnout, zda chtějí jít s námi, nebo proti nám. Je naděje, že Trump – vůdce s pozoruhodnou vizí, i když někdy přehnaným tónem – dokáže znovu najít svůj strategický kompas. Protože bratři se mohou hádat, ale nerozcházejí se. A dnes, více než kdy jindy, svět potřebuje jednotný Západ.