Subscribe
Čeká nás v Evropě návrat levicových socialistů? Bude odpověď na výzvy a hrozby, které se zdá, že současná společnost chce nabídnout, spočívat v tom, že stát převezme větší odpovědnost za naše západní společnosti?
Na tom by nebylo nic divného, kdyby tomu tak bylo po 30 letech neoliberalismu a privatizace. A v takovém případě by mohlo jít o politickou změnu, kterou by mnozí vnímali jako „konzervativní“: stát je národní, a tedy „nacionalistický“. Stát je stabilní a spolehlivý, je to instituce institucí. Pouze stát může zaručit kontinuitu a dlouhodobou udržitelnost. Stát musí být silnější; stát musí být větší. Potřebujeme více státu (socialismu) a méně trhu a soukromého vlastnictví.
V nedávném článku ve Financial Times „Švédsko: socialistický ráj přeplněný miliardáři“ Ruchir Sharma, šéf mezinárodních operací společnosti Rockefeller Capital Management a sloupkař Financial Times, spekuluje o možné budoucí morální a ekonomické vzpouře proti výrazným příjmovým rozdílům, které ve Švédsku existují, a proti velkému počtu miliard, které země vyprodukovala.
Sharma připomíná, že Švédsko bylo v poválečném období považováno za polosocialistickou zemi se silným veřejným sektorem a vysokými daněmi z příjmu i kapitálu. Když tato ekonomická strategie na počátku 90. let 20. století skončila, politici země se rychle otočili na podpatku a dovolili si deregulovat ekonomiku a výrazně snížit daně, zejména daně z kapitálu.
„Švédsko začalo podporovat tvorbu bohatství poté, co selhal jeho poválečný experiment s neomezeným sociálním etatismem. Vysoké daně vyháněly ze země slavné osobnosti a průmyslníky, což stálo Švédsko mnohem více na ztrátě bohatství, než kolik vynesly příjmy. Následná finanční krize na počátku devadesátých let přiměla Švédsko přehodnotit svůj závazek k socialismu.“
A je pravda, že za 35 let od roku 1990 bylo vytvořeno bohatství. Je pravda, že široké skupiny švédské společnosti zbohatly (přestože domácnosti ve Švédsku jsou velmi zadlužené). Je však také pravda, že se zvětšily rozdíly v bohatství. A nemusíte být miliardář, abyste vydělali na tom, že daně z majetku, dědictví a bohatství byly nízké. Mnozí zbohatli tím, že si v mládí koupili domy a pak platili nízké úroky z úvěrů, zatímco hodnota domů se znásobila. Jiní zbohatli díky tomu, že zdědili peníze po podnikavých rodičích, kteří dokázali vybudovat úspěšné podniky nebo se obohatili díky chytrým obchodům s nemovitostmi. A pak jsou tu ti, kteří si nikdy žádný dům nekoupili a žádné peníze nezdědili a nyní se musí snažit vyjít z měsíce na měsíc.
V době, kdy celní války, inflace a nezaměstnanost zdražují život lidem s nízkými a středními příjmy, se začínají objevovat reakce proti ekonomické nerovnosti. A to se shoduje s mezinárodními trendy, kdy stát a veřejný sektor musí investovat do obrany a infrastruktury. A pokud pak existuje značný majetek, který lze získat od ekonomické elity, jež nemusela za své bohatství platit tak vysoké daně (což byl případ Švédska), bylo by zvláštní, kdybychom nebyli svědky toho, že se na široké frontě vracejí starší představy o státu, socialismu a rozdělování příjmů.
Dobrým příkladem současného antikapitalistického trendu je skutečnost, že Británie se nachází v procesu renacionalizace železnic. V Británii mohly soukromé společnosti vlastnit a provozovat železnice od poloviny devadesátých let, ale nyní to má skončit. Když labouristé vyhráli parlamentní volby v roce 2024, slíbili mimo jiné zestátnění železnic, takže jde o čistě volební slib, který nyní musí splnit. Jde o usnadnění a zefektivnění provozu a údržby železnic. Ukázalo se také, že soukromé společnosti měly potíže s pandemií Covid, což ukázalo, že stát je vůči nečekaným problémům odolný, což soukromé společnosti nemají.
Skutečnost, že nyní dochází k reakci na 35 let privatizace a liberalizace, je patrná i ve Švédsku – pokud se tam vrátíme -, kde se zdá, že velká sociálnědemokratická strana chce v hospodářské politice udělat obrat doleva.
Pokud jde o pohled na národ, obranu, přistěhovalectví a kriminalitu, je zřejmé, že švédská sociální demokracie udělala obrat doprava. Nyní na přelomu května a června měli švédští sociální demokraté stranický sjezd v Göteborgu a přijali tam nový stranický program, který vyjadřuje zcela nový pohled na migraci a nacionalismus. Nyní je třeba bránit národ před vnějšími i vnitřními hrozbami. Imigrace musí být dlouhodobě omezena. Veškerá politika musí být strukturována kolem přežití národa a kolem zjevné potřeby Švédů po bezpečnosti a zabezpečení.
Tento zřejmý nacionalismus má však také jasně levicový charakter. Pro sociální demokraty se zdá, že národ je totéž co stát. Společnost je veřejná sféra. A nyní, když se Švédsko po 35 letech deregulace, neoliberalismu a otevřených hranic opět hodlá soustředit na sebe, je to stát, kdo musí zaručit sílu a soudržnost národa. A samozřejmě je to stát, kdo musí vybavit obranu a organizovat vyhoštění nelegálních migrantů. Je to také stát, kdo musí udržet monopol na násilí a potlačit nový organizovaný zločin. Ale je to také stát, kdo musí zajistit, aby fungovalo školství, zdravotnictví a sociální služby. Ve Spojeném království musí stát zajistit, aby nyní fungovaly železnice a vlaky jezdily na čas. Ve Švédsku, o kterém nyní hovoří švédští sociální demokraté, musí stát projít sektor po sektoru ve společnosti a vypořádat se se všemi selháními, která přinesly tržní síly. A to se týká školství, zdravotnictví a péče o seniory, ale také infrastruktury a celé řady různých sociálních služeb.
Příští rok se ve Švédsku konají volby. Pak je otázkou, zda socialistický nacionalismus sociálních demokratů bude úspěšný. Pravicové strany samozřejmě musí poukazovat na tradiční hříchy socialismu. Mnozí z těch, kteří dnes volí, tam v 80. letech nebyli. Nepamatují si rozpad Sovětského svazu a nepamatují si hospodářské problémy, které v Evropě následovaly po vysokých daních a přeregulovaných veřejných službách. Otázkou nyní je, zda se z toho může stát trend, který uvidíme po celém světě, nebo alespoň v EU a ve Spojeném království. Bude levice reagovat na výzvy naší doby tím, že znovuobjeví jakýsi socialistický nacionalismus? Multikulturní projekt se v mnoha ohledech ocitl na konci cesty. V mnoha zemích stále probíhá rozsáhlá imigrace, ale argumenty o blahodárnosti multikulturalismu již nezískávají mezi evropskými národy širší podporu. Levice se pak může nacionalismu zmocnit, aby opět začala propagovat myšlenku státu jako zachránce v nouzi a dárce všech dobrých darů.
To, že se veřejný sektor a stát po 35 letech neoliberalismu a po pandemii a válce na Ukrajině dočkají jisté odplaty, můžeme všichni přijmout. Stát má vybavit naši armádu a převzít konečnou odpovědnost za prevenci kriminality a vzdělávání. Ale pokud se stát chystá zasahovat i do řízení podniků, můžeme mít problémy. A problémy bychom mohli mít, pokud bude mít silný vliv socialistické myšlení, které je většinou založeno na závisti.
Myšlenka v článku o protikapitalistické vzpouře ve Švédsku, na který jsme na začátku odkazovali, je, že mnoho Švédů bude unaveno tím, že jiní vlastní miliardy, zatímco oni sami mají problémy vyjít s penězi. Problém však spočívá v tom, že tito miliardáři také vytvořili bohatství a že nebudeme mít bohatství, které bychom mohli rozdělit mezi obyvatelstvo, pokud podnikavým lidem nebude umožněno vydělávat na jejich podnikání.
V Evropě potřebujeme více nacionalismu a národní státy budou i nadále hrát důležitou roli. Nám Evropanům však žádný nacionalismus socialistické povahy neslouží.