Subscribe
Nedávná obchodní dohoda mezi Spojenými státy a Evropskou unií, která snížila cla na 15 % pro řadu strategických odvětví, byla uvítána institucemi EU a vládami členských států, které ji přivítaly jako diplomatické vítězství, jež může odvrátit obchodní válku s potenciálně ničivými důsledky. Přestože však toto rozhodnutí představuje zlom v transatlantických vztazích, stále nepředstavuje definitivní řešení strukturálních problémů, které charakterizují hospodářské vztahy mezi oběma stranami Atlantiku. Dohoda, které v červenci dosáhli předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a americký prezident Donald Trump a která byla formalizována v srpnu, představuje spíše příměří než trvalý mír. Nabízí evropským podnikům předvídatelnější rámec, ale ponechává nevyřešené zásadní otázky, jako je ocel, hliník a především zemědělsko-potravinářský sektor, který má zásadní význam pro země, jako je Itálie a Francie.
OBSAH DOHODY
Společné prohlášení EU a USA zavádí výrazné snížení celních sazeb a stanoví maximální sazbu 15 % pro převážnou většinu evropského vývozu do Spojených států. Mezi zvýhodněná odvětví patří automobily, léčiva, polovodiče a dřevo, které představují významnou část dvoustranného obchodu. Opatření, které platí zpětně od 1. srpna 2025, rovněž stanoví, že zboží, na které se již vztahují sazby podle doložky nejvyšších výhod přesahující 15 %, nebude předmětem dalšího zvyšování. Tento mechanismus zajišťuje, alespoň na papíře, větší stabilitu pro vyvážející společnosti, zejména pro německý automobilový a farmaceutický průmysl, které mají silné zastoupení v několika členských státech. Dalším důležitým aspektem je závazek pracovat v budoucnu na rozšíření preferenčního režimu na další odvětví, což je cíl, který je pro Unii i nadále klíčový. Zemědělsko-potravinářské odvětví, odvětví vína a alkoholu však navzdory tlaku některých vlád zůstávají mimo dohodu.
PROBLEMATICKÁ VYLOUČENÍ: OCELI, HLINÍKU A ZEMĚDĚLSKÝCH A POTRAVINÁŘSKÝCH PRODUKTŮ
Výjimky představují nejkritičtější prvek dohody. Ocelářský a hliníkářský sektor, na které se stále vztahují 50% cla, zůstávají zdrojem napětí mezi Bruselem a Washingtonem. Možnost širší dohody zatěžuje otázka globální nadbytečné kapacity, zejména čínské: Spojené státy trvají na zvýšené ochraně svých strategických odvětví, zatímco EU se obává negativního dopadu na konkurenceschopnost svých podniků. Stejně tak je důležité, že se nepodařilo zahrnout zemědělsko-potravinářský a vinařský sektor. Pro země, jako je Itálie, kde je vývoz vína jedním z hlavních hospodářských a kulturních přínosů, je absence celních výjimek jasným omezením. Obchodní sdružení vyjádřila znepokojení nad dohodou, která se sice vyhýbá novým clům, ale neotevírá skutečné možnosti růstu na již tak vysoce konkurenčních trzích.
ITALSKÝ POHLED
Italská vláda označila dohodu za „ne ideální, ale užitečnou“ a zdůraznila, že její hlavní předností je zabránění obchodní válce. Itálie, která je silně závislá na vývozu v odvětvích, jako je móda, zemědělsko-potravinářský průmysl a strojírenství, potřebuje jasný a stabilní regulační rámec pro plánování své hospodářské strategie. V tomto smyslu dohoda nabízí předvídatelnost, ale stále nesplňuje potřeby domácích výrobců, kteří požadují volnější přístup na americký trh.
ILUZE STABILITY: KŘEHKÉ PŘÍMĚŘÍ
Z akademického hlediska lze dohodu interpretovat jako typický příklad „celního příměří“. Spojené státy, historicky orientované na obranu domácího průmyslu protekcionistickou politikou, přijaly kompromis především z geopolitických důvodů: aby upevnily své protičínské spojenectví s Evropou a posílily průmyslovou spolupráci ve strategických odvětvích. Unie se zase vyhnula spirále odvetných opatření, která by postihla citlivá odvětví, jako je německý automobilový průmysl nebo švýcarsko-německý farmaceutický průmysl. Napětí ohledně digitálních předpisů (zákon o digitálních trzích a zákon o digitálních službách) však zůstává nevyřešeno, neboť Brusel je ponechal mimo jednání, aby neohrozil svou regulační autonomii. To znamená, že potenciál budoucího konfliktu není zdaleka vyloučen.
DOPAD NA EVROPSKÉ HOSPODÁŘSTVÍ
Dohoda je sice vítaná, ale neměla by být vykládána jako všelék na evropskou ekonomiku. Výhody snížení cel budou mezi členské státy rozděleny nerovnoměrně: Německo a Nizozemsko, které jsou silně závislé na automobilovém a farmaceutickém průmyslu, budou mít okamžitý prospěch, zatímco Itálie, Francie a Španělsko zůstanou potrestány vyloučením zemědělsko-potravinářského sektoru. Kromě toho dočasná a nezávazná povaha dohody vnáší prvek nejistoty: Evropské společnosti mohou váhat s dlouhodobými investicemi bez záruky, že celní režim zůstane stabilní. Tento „vyčkávací“ efekt může snížit pozitivní dopad dohody na reálnou ekonomiku.