Konflikt v Gaze a údajná objektivita médií

V Evropě a na Západě obecně je běžným jevem, že jsou zavedená média obviňována z levicovosti. Dokonce i státní média, která plní veřejnoprávní poslání a jsou financována z daní občanů, jsou v různých zemích obvykle obviňována z levicovosti.

Ve Švédsku má veřejná služba velký význam. Země se opozdila s deregulací televizního trhu a v DNA mnoha Švédů je zakořeněno, že státní televize a státní rozhlas jsou společným fórem pro objektivní informace a komplexní diskusi.

S novým politickým konfliktem mezi progresivním liberalismem a socialismem na jedné straně a novým konzervatismem na straně druhé se však otázka nestrannosti státních médií ještě více vyhrotila.

Seriózní průzkumy ukazují, že Švédové, kteří volí velký levicový blok sociálních demokratů, zelených a levicových radikálů, si myslí, že veřejná služba odvádí dobrou práci, že veřejná služba je nestranná a objektivní. Naopak voliči, kteří volí novou pravicovou alianci, do níž patří tradiční pravicové strany, ale také noví a velcí Švédští demokraté, si myslí, že státní média jsou levicová. Otázkou je, zda se všichni mýlí.

Zdá se však, že různí manažeři, kteří se ve veřejné službě vystřídali, nechtějí tento problém vidět. Zuby nehty se brání obviněním z levicové zaujatosti a věří, že plní přesně to poslání, které jim švédský parlament uložil. Poskytují komplexní obraz společenského vývoje a umožňují, aby do jejich programů byly zahrnuty různé perspektivy.

Debata o neutralitě státních médií se stala opět aktuální v souvislosti s tím, že mnoho švédských novinářů podepsalo petici o novinářské práci v Gaze. Tvrdilo se, že novinářům je bráněno ve výkonu jejich práce, že se novináři také stali terčem válečných akcí a že švédské mediální domy přispívají k násilí a tragédii tím, že nevznášejí skutečné požadavky na Izrael, aby novináře do Gazy vpustil.

Do Gazy dnes podle všeho nesmějí žádní zahraniční novináři. Od 7. října bylo údajně zabito přes 60 000 Palestinců a neustále přicházejí nové zprávy o hladomoru mezi obyvatelstvem. Současně s konvenční válkou probíhá i válka informační a Hamás a Izrael se ze situace vzájemně obviňují. Novináři mají samozřejmě o čem informovat a ve Švédsku si nikdo skutečně nestěžoval, že by byli novináři seznamováni s podmínkami novinářské práce ve válečné zóně. S výzvou byl spojen ještě jeden problém: Byl zaměřen výhradně na Izrael. Jako problematické bylo prezentováno právě to, že Izrael odmítá novinářům umožnit reportáže z Gazy. Skutečnost, že Hamás neklade svobodu projevu ani svobodu tisku nijak zvlášť vysoko, nebyla zmíněna. Ve skutečnosti nebyla role Hamásu v konfliktu ve výzvě vůbec zmíněna. Přesto se pod výzvu podepsalo více než 500 švédských novinářů. Včetně několika novinářů ze státního rozhlasu a televize.

Pozornost byla obrovská. Ne proto, že několik novinářů požadovalo lepší pracovní podmínky pro novináře v Gaze, ale proto, že obraz konfliktu byl tak jednostranný. Nebylo řečeno nic o tom, že by Hamás mohl konflikt ukončit propuštěním rukojmích a složením zbraní. O útoku ze 7. října nepadlo ani slovo. Za viníka humanitární katastrofy v Gaze byl označen pouze Izrael. Padlo také slovo genocida, na které se samozřejmě podílel Izrael. Autoři výzvy dokonce tvrdili, že švédské mediální domy se na genocidě podílely tím, že nedostatečně informovaly o válečných zločinech Izraele.

Výzva byla zveřejněna v celostátním deníku Expressen. Vedla ji také novinářka Magda Gadová, která se dlouhodobě profiluje jako sympatizantka muslimského Blízkého východu a Palestiny. Největší pozornost vzbudila právě formulace, že západní a švédské mediální domy samy přispívají ke genocidě v Gaze. Napsali toto: „Současně bylo zpravodajství švédských a dalších zavedených médií v Evropě a USA nestandardní a svými nedostatky přispělo k legitimizaci toho, co je dnes většinou odborníků na genocidu a dokonce i na holocaust označováno právě jako probíhající genocida.“

Pro mnoho Švédů bylo toto odvolání potvrzením toho, co si mysleli, že už vědí: švédská novinářská profese se vyznačuje levicovými sympatiemi. Tentokrát šlo o konflikt mimo Evropu, ale i tento konflikt nyní získal pravolevý rozměr, protože se zdá, že pravicoví politici na Západě snáze vyjadřují pochopení pro akce Izraele proti Hamásu než politici levicoví. Například ve Švédsku je to radikální levice a bývalá komunistická strana „Levicová strana“, která nejzřetelněji požaduje odsouzení Izraele.

Některé mediální domy po výzvě oznámily, že zaměstnanci, kteří text podepsali, možná nebudou smět o konfliktu v Gaze dále informovat. Tím bylo potvrzeno, že výzva měla politický podtext. A právě jednostranné označení Izraele jako jediného odpovědného za lidské utrpení v Gaze bylo vnímáno jako problematické. Mezi nimi byli i novináři státní rozhlasové společnosti Sveriges Radio a státní televizní společnosti Sveriges Television, kteří nyní nebudou smět o konfliktu dále informovat. Mnozí Švédové, kteří se dlouho snažili poukazovat na politický příklon veřejnoprávní televize, ucítili ranní vítr. Že by snad existovala hranice, kdy mohou novináři zaujímat jasné politické postoje?

Po několika dnech však přišlo oznámení, že všichni novináři budou moci pokračovat v informování o Gaze. Šéf Sveriges Radio si dokonce předvolal novináře ze Sveriges Radio na schůzku a mnozí z nich údajně podali výpověď. Ale přesto z toho nevyplynuly žádné důsledky. Šéf listu Aftonbladet Klas Wolf-Watz napsal celostátnímu listu Aftonbladet ohledně rozhodnutí nechat novináře pokračovat v práci: „Hlavním poselstvím výzvy jsou otázky svobody tisku a bezpečnosti novinářů v Gaze. Není to kontroverzní.“ Švédští daňoví poplatníci a konzumenti médií, kterým byla slíbena nestranná veřejná služba, se tedy museli opět smířit s tím, že veřejná služba bude pokračovat v práci navzdory své zaujatosti. Informace o konfliktu mezi Izraelem a Hamásem jim zprostředkovávají novináři, kteří zjevně vůbec nerozumějí roli Hamásu v tomto konfliktu.

Nyní, když utichl největší rozruch kolem samotné výzvy, vstoupila debata do druhé fáze. Zdá se, že několik zkušených novinářů se nyní zaměřuje na minimalizaci škod. Zkušená novinářka z Blízkého východu Cecilia Uddénová v rozhovoru pro deník Dagens Nyheter vysvětluje, že novinář by se měl snažit být nestranný, ale nikdy nemůže být zcela objektivní. Známý novinář Göran Rosenberg rozvíjí stejný typ úvah v diskusním článku v deníku Expressen, kde píše: „Veškerá žurnalistika hodná toho jména má subjekt – samotného novináře – bez ohledu na to, zda se o ní píše, nebo ne. Nestrannost proto nelze činit otázkou toho, co si novinář subjektivně myslí a myslí a co snad někdy vysloví, ale pravdivosti, přesnosti, spolehlivosti, soudnosti a relevance pořadů a zpráv, které novinář vytváří.“

Nestrannost by tedy neměla spočívat ve vyhýbání se zaujímání postojů v konfliktech, aniž by byl podán pravdivý obraz konfliktu. A to i v případě mezinárodních konfliktů, které mají politicky výbušnou sílu i v mnoha západních zemích. Dobře. Pak to víme.

Co se z toho můžeme naučit? Možná se některé části zavedených médií zbavují narcistického sebepojetí, kdy tvrdí, že žurnalistika může být nestranná a neutrální. Existují konflikty, kde nemůžeme být nestranní, říkají.

Problém je v tom, že přesně tohle už dlouho tvrdí pravicová média v různých západních zemích. – V sázce je příliš mnoho na to, abychom mohli být nestranní. – Naši oponenti tvrdí, že jsou nestranní, ale nejsou? Proč bychom měli být my? – Skutečná média by měla podávat pravdivý obraz společenského vývoje, a ne jej rozmazávat za jakousi údajnou objektivitu.

Takže jistě: pokud chce levicová média podat svůj pravdivý obraz konfliktu v Gaze, my na pravici můžeme podat svůj pravdivý obraz byrokracie EU, urychleného přechodu na zelenou a nekontrolované nelegální imigrace.