Subscribe
V době, která se vyznačuje sílícím geopolitickým soupeřením a vzestupem hybridních konfliktů, leží nyní nejzranitelnější místa Evropy hluboko pod povrchem. Podmořská infrastruktura, kdysi považovaná za nenápadnou kulisu globální konektivity, se stala kritickým bojištěm. Bezpečnost těchto aktiv již není jen technickým problémem, ale ústředním pilířem odolnosti kontinentu.
Závěry Evropské rady z 23. října 2025 to jasně ukázaly. Její výslovná výzva k posílení ochrany podmořské infrastruktury tváří v tvář ruské hybridní agresi nebyla rétorickou signalizací, ale uznáním, že evropské digitální a energetické tepny jsou nyní cílem pomalu se rozhořívajícího konfliktu. Pro skupinu ECR tento vývoj podtrhuje trvalou zásadu: spolupráce mezi členskými státy je nezbytná, ale musí být zakotvena v subsidiaritě a nesmí být vtažena do gravitační síly bruselských centralizačních tendencí.
Irsko ilustruje toto napětí s neobvyklou jasností. Jako nejzápadnější výspa EU a hlavní místo přistání transatlantických datových toků je tato země ztělesněním strategických rizik i příležitostí spojených s decentralizovanými, státem řízenými bezpečnostními přístupy. Její podmořské kabely přenášejí převážnou část evropského datového provozu, takže nejsou pouhou národní infrastrukturou, ale základem kontinentálního hospodářského života.
Nedávné parlamentní výměny a národní konzultace odhalily rozsah této závislosti. Zdůrazňují také limity tvorby politiky shora dolů. Řešení zranitelnosti vyžaduje, aby členské státy měly prostor pro vedení, kontrolované sdílení zpravodajských informací a budování kapacit přizpůsobených jejich vlastnímu zeměpisnému prostoru.
Strategickou váhu irské podmořské sítě je těžké přeceňovat. Irsko, které se nachází na okraji Evropy, hostí primární přípojná místa pro zhruba 75 % podmořských optických kabelů na severní polokouli. Tyto linky přenášejí více než 95 % celosvětového internetového provozu a podporují vše od finančního obchodování v reálném čase až po zdravotnické systémy, koordinaci v případě nouze a obrannou komunikaci. V Irsku v současné době přistává čtrnáct aktivních kabelů, včetně čtyř přímých spojení do Severní Ameriky. Rozšiřování pokračuje, v roce 2027 by měl být zprovozněn keltský propojovací kabel do Francie a v roce 2026 se očekává propojení dálného severu s Aljaškou, Japonskem a Norskem.
Tato infrastruktura je základem irské ekonomiky s velkým počtem datových center, v níž dominují společnosti Google, Meta, Amazon a Microsoft, a upevňuje roli Irska jako evropské „digitální brány“ do Spojených států. Pro EU jsou tyto kabely nervovým systémem digitální ekonomiky jednotného trhu. Umožňují rozvoj umělé inteligence, integraci obnovitelných zdrojů na moři a fungování složitých dodavatelských řetězců. Jediné narušení by se odrazilo na trzích; souběžné narušení by mohlo způsobit miliardové škody a týdny ochromení provozu.
V geopolitickém prostředí ovlivněném ruskou válkou na Ukrajině a prohlubující se konkurencí mezi USA a Čínou představují podmořská aktiva měkký podbřišek. V tomto prostoru se daří hybridní válce, která kombinuje kybernetické narušení s fyzickou sabotáží a zároveň se vyhýbá prahům, které by vyvolaly otevřený konflikt.
ECR důsledně upozorňuje, že důvěryhodná odolnost spočívá v cílených investicích a strategiích vedených jednotlivými státy, nikoli v širokých federálních mandátech, které oslabují národní odpovědnost. Většina poruch kabelů na celém světě vzniká z náhodných příčin – rybářské vybavení, kotvení, seismické události -, avšak úmyslných hrozeb přibývá. Ruská vojenská plavidla, včetně pozorovací lodi Jantar, se opakovaně přiblížila k irským trasám, což bylo zdokumentováno v roce 2021, v listopadu 2024 a v březnu 2025. Nasazení ponorných lodí naznačuje průzkum nebo předběžné rozmístění pro řezy.
Tato pozorování následují po událostech v Baltském moři, včetně přerušení linky Finsko-Estonsko v roce 2023 a poškození kabelů Finsko-Německo a Švédsko-Litva v listopadu 2024, které jsou připisovány ruským zástupcům. Čína představuje jinou formu rizika: téměř monopolní postavení v oblasti výroby a oprav kabelů, které jí poskytuje vliv na námořní dodavatelské řetězce a vyvolává obavy z vložených technologií a strategického odmítnutí.
Geografická poloha Irska tuto výzvu ještě umocňuje. Jeho výlučná ekonomická zóna se rozkládá na 450 000 kilometrech čtverečních, což je desetinásobek rozlohy země, ale námořní služba, která má za úkol ji hlídat, se potýká s chronickým nedostatkem personálu a její výdaje na obranu jsou hluboko pod normami EU. Neutralita zachovala diplomatickou autonomii, ale podpořila určitý stupeň námořního sebeuspokojení: žádná ponorková flotila, omezené sonarové pokrytí a povinnosti rozdělené nešikovně mezi jednotlivé resorty.
Kybernetické sondy zaměřené na irské systémy jsou již rutinní záležitostí. Fyzické přerušení kabelu v kombinaci se zpožděním způsobeným celosvětovým nedostatkem opravárenských plavidel by přetrvávající hrozbu povýšilo na plnohodnotnou krizi. Irské národní hodnocení rizik pro rok 2023 označilo poškození podmořské infrastruktury za hrozbu nejvyššího stupně, přičemž „nejhorší možný scénář“ zahrnuje koordinované údery na propojovací plynovody do Spojeného království.
Podle analytiků ECR tento vývoj ukazuje, proč musí bezpečnost zůstat především na národní úrovni. Nadnárodní obranné struktury se pomalu přizpůsobují, rozptylují odpovědnost a mohou vytvářet falešné záruky. Účinná odolnost vychází z toho, že členské státy posilují své vlastní síly a zároveň sdílejí osvědčené postupy.
Tento posun se odráží i ve vnitrostátní diskusi v Irsku. Činnost Oireachtasu v roce 2025 signalizuje rostoucí uznání námořní zranitelnosti. Dne 8. května během otázek týkajících se obrany naléhal poslanec Duncan Smith na Tánaista a ministra obrany Simona Harrise ohledně ochrany podmořské infrastruktury. Harris uznal „zásadní změnu“ v irském bezpečnostním prostředí a potvrdil, že námořní oblast se stala hlavní vládní prioritou.
Nastínil úlohu ministerstva obrany při vypracování první irské národní strategie námořní bezpečnosti (NMSS), v níž jsou podmořské kabely označeny za „kritickou námořní infrastrukturu“ vyžadující zvýšenou ostražitost. Hodnocení rizik Úřadem pro krizové plánování bylo strohé: za nejhorší možný případ byl považován koordinovaný útok na plynové propojovací kabely v prostředí rostoucích fyzických a kybernetických hrozeb.
Irsko podniklo omezené kroky v rámci struktur EU. Sleduje projekt PESCO o ochraně kritické infrastruktury na mořském dně – získává poznatky bez závazných závazků – a schválilo účast obranných sil ve společném prostředí EU pro sdílení informací (CISE), které umožňuje bezpečnou výměnu dat s ostatními námořními orgány. Evropské komisi byly předány zátěžové testy energetické infrastruktury, které jsou součástí širšího auditu odolnosti EU.
Harris zdůraznil, že účast v PESCO „je jedním z prostředků, které Irsku umožňují řešit a zmírňovat rizika, jež představují pro podmořskou architekturu“, zatímco CISE „bude hrát klíčovou roli při zvyšování povědomí o námořních aktivitách a zlepšování reakcí na rostoucí hrozby na moři, včetně fyzických a kybernetických útoků na kritickou infrastrukturu“.
Tánaiste 11. června 2025 zahájil veřejnou konzultaci o NMSS. Strategie pokrývající pětileté období byla formulována jako zásadní pro řešení vznikajících rizik a ochranu podmořského majetku. Příjem příspěvků skončil 11. července, přičemž velký zájem projevily energetické firmy, námořní agentury a odborníci na obranu. Harris zdůraznil, co je v sázce: Irsko jako ostrovní stát s jednou z největších mořských oblastí v Evropě potřebuje pevný a soudržný rámec námořní bezpečnosti.
Očekává se, že strategie bude integrovat nadcházející modernizaci námořnictva – včetně 80 milionů eur na vylepšení sonarů plánovaných na rok 2027 – s novými dvoustrannými dohodami, jako jsou například rozhovory mezi Spojeným královstvím a Irskem o technologii dohledu, které se uskutečnily v říjnu 2025. Pro ECR je to subsidiarita, která funguje tak, jak má: členský stát buduje schopnosti přizpůsobené jeho vlastní výlučné ekonomické zóně a zároveň selektivně využívá mechanismy EU.
Mezitím se debata na úrovni EU stále zrychluje. Jako katalyzátor posloužilo slyšení SEDE v Parlamentu dne 18. února 2025 s názvem „Hybridní válka: ochrana podmořských kabelů v Baltském moři“. Odborníci popsali evropskou podmořskou síť jako „globální nervový systém“ zranitelný vůči technikám skrytých útoků, jejichž cílem je vyhnout se atribuci. Jejich varování se přímo promítlo do akčního plánu EU pro bezpečnost kabelů do roku 2025, který Komise realizovala prostřednictvím doporučení (EU) 2024/779, jež Parlament nasměroval k vedoucí úloze členských států, nikoli k dominanci Komise.
Tento vývoj byl v říjnu posílen zprávou o pokroku, kterou 23. října v Rize předložila výkonná místopředsedkyně Komise Henna Virkkunenová. Zpráva obsahovala první komplexní mapování podmořských kabelů EU, které provedla skupina odborníků na kabely, což je důležitý krok při diagnostice ohrožení celého systému.
Přesto se objevuje další výzva. Roste tlak na vytvoření architektury námořní bezpečnosti na úrovni EU, která by centralizovala dohled, hlášení incidentů a operativní reakci. Zastánci tvrdí, že by to zefektivnilo kolektivní obranu. V praxi by to znamenalo přesunutí operačních pravomocí z národních vlád do Bruselu, což by znamenalo riziko rozmazání velitelských struktur v době, kdy je jasnost nezbytná.
Pro ECR je to přesně ten špatný směr. Bezpečnost vyžaduje odpovědnost a tu nelze přenášet na jiné subjekty. Členské státy si musí ponechat kontrolu nad svými námořními oblastmi, aby zajistily rychlou a odpovědnou akci.
Irská podmořská infrastruktura je v podstatě evropskou digitální baštou. Její ochrana vyžaduje ostražitost, investice a spolupráci – ale spolupráci, která spíše posiluje národní kapacity, než aby je nahrazovala. Nedávné kroky Irska, od kontroly Oireachtas až po proces NMSS, doplňují iniciativy na úrovni EU, aniž by se vzdalo suverenity. Zda tato rovnováha přežije instinktivní centralizační impulsy v EU, zůstává nejisté.