Subscribe
Možnost mladých lidí budovat si budoucnost, aniž by byli nuceni opustit svou vlast, se má stát novým cílem evropských politik. Na tomto principu je založeno takzvané „právo zůstat“, strategie, kterou Evropská komise hodlá předložit do konce roku 2026, nejpozději však na začátku roku 2027. Cílem této iniciativy je zajistit skutečnou možnost volby mezi setrváním a odchodem a překonat ty ekonomické a územní podmínky, které z mobility činí spíše nutnost než možnost. Raffaele Fitto, místopředseda Evropské komise odpovědný za soudržnost a reformy, nastínil některé prvky této iniciativy v průběhu léta, konkrétně 24. srpna na setkání v Rimini a 27. srpna v Pizzo v v Kalábrii v rámci třetího ročníku letní školy sdružení L’orodicalabria. Při obou příležitostech se projevila snaha vypracovat komplexní strategii schopnou koordinovat různé evropské politiky.
DEMOGRAFICKÁ OTÁZKA A ÚBYTEK OBYVATELSTVA V JEDNOTLIVÝCH ÚZEMÍCH
Výchozím bodem návrhu je evropská demografická krize, kterou Fitto považuje za strukturální jev, jímž se musí instituce zabývat. Odliv obyvatel postihuje především vnitrozemské, venkovské a horské oblasti a malé ostrovy, zatímco obyvatelstvo, služby a hospodářské aktivity se postupně soustřeďují do velkých městských center. Tato územní polarizace má důsledky přesahující rámec demografie. Úbytek stálého obyvatelstva může oslabit hospodářskou a sociální strukturu obcí, snížit dostupnost služeb a ohrozit schopnost některých regionů plně se zapojit do dynamiky jednotného trhu. Podle Fitta hrozí, že desítky milionů evropských občanů žijících ve vnitrozemských oblastech zůstanou v důsledku tohoto procesu na okraji společnosti.
PRÁVO NA POBYT JAKO MOŽNOST, NE JAKO OMEZENÍ
V tomto kontextu není „právo na pobyt“ chápáno jako pobídka k bránění mobilitě. Mobilita v rámci EU je totiž pevnou součástí evropského projektu. Cílem je spíše vytvořit podmínky, aby rozhodnutí o odchodu bylo skutečně svobodné a nebylo podmíněno nedostatkem alternativ. Strategie by proto měla podporovat především mladší generace a nabízet profesní příležitosti, služby a příznivé podmínky těm, kteří si přejí zůstat ve svém rodném městě, ale také těm, kteří se po pobytu jinde hodlají vrátit. Ústředním principem je tedy svoboda volby: setrvání by se nemělo stát povinností, stejně jako odchod by neměl být nevyhnutelným důsledkem nedostatku perspektiv.
INTEGROVANÝ PŘÍSTUP K ÚZEMNÍ POLITICE
Podle přístupu, který předvídá Fitto, je vzhledem ke složitosti tohoto jevu jakýkoli izolovaný zásah nedostatečný. Budoucí strategie musí propojit různé nástroje a politiky a přizpůsobit je specifickým charakteristikám každého regionu. Politika soudržnosti proto musí spolupracovat s odvětvími, jako je zemědělství, cestovní ruch, doprava, rybolov a modrá ekonomika. Propojení těchto dimenzí by mělo umožnit souběžné řešení různých příčin vylidňování a posílení ekonomické a sociální atraktivity nejzranitelnějších oblastí. Cílem není pouze udržení stávajícího obyvatelstva, ale vytvoření podmínek pro rozvoj, které budou schopny nabídnout budoucím generacím konkrétní perspektivy.
PROPOJENÍ S JEDNOTNÝM TRHEM A SOUDRŽNOST
Tento návrh rovněž zapadá do debaty o posílení evropského vnitřního trhu. Fitto výslovně spojil právo na pobyt s nutností plně zapojit vnitrozemské oblasti do fungování jednotného trhu. Vytváření synergií mezi územími a politikami je považováno za zásadní pro to, aby koncentrace hospodářské činnosti ve velkých městech nevedla k rostoucímu vyloučení okrajových komunit. Tato strategie souvisí také se zprávou o budoucnosti jednotného trhu, kterou vypracoval bývalý italský premiér Enrico Letta. Podle Fitta je tento dokument nyní nedílnou součástí pokynů Evropské komise a stal se politickou prioritou pro výkonnou moc vedenou Ursulou von der Leyenovou. Předsedkyně rovněž pověřila Fitta úkolem vypracovat finální verzi strategie „práva na pobyt“.
OD DEMOGRAFICKÉ KRIZE K EVROPSKÉ POLITICE
„Právo zůstat“ se tak jeví jako projekt, který vychází z demografického problému a nabývá širšího rozměru územní politiky. Boj proti vylidňování znamená zabývat se ekonomickými příležitostmi, službami, mobilitou a perspektivami, které se nabízejí mladším generacím. Výzvou, kterou Komise identifikovala, je vytvořit podmínky pro to, aby se území opět stala místy, kde se dá žít, pracovat a plánovat budoucnost. Z tohoto pohledu není právo na setrvání pouze politikou proti odchodu mladých lidí, ale snahou o snížení územních nerovností a podporu inkluzivnějšího evropského rozvoje. Strategie, jejíž přijetí se očekává mezi koncem roku 2026 a začátkem roku 2027, bude proto povinna tento princip převést do konkrétních nástrojů, koordinovat různé politiky a přizpůsobit je specifikům místních komunit.