Evropa se snaží demonstrovat jednotu prostřednictvím rozsáhlých sankcí proti Rusku

Navrhované zařazení dalších 1 646 osob a organizací by zvýšilo tlak na Moskvu po sporném kompromisu ohledně stávajících omezení.

Evropa připravuje výrazné rozšíření sankcí proti Rusku a snaží se tím dokázat, že její podpora Ukrajiny odolá jak vnitřním vyjednáváním, tak nejistotě ohledně postoje Washingtonu. Navrhovaná opatření by na sankční seznamy EU přidala 1 646 osob a organizací, přičemž většinu nových cílů tvoří ruská vojensko-průmyslová síť.

Očekává se, že ministři zahraničí EU na svém zasedání v Lucemburku 12. října tyto přírůstky schválí. Šéfka zahraniční politiky Kaja Kallasová popsala plánované rozhodnutí jako největší rozšíření sankčních seznamů namířených proti ruskému válečnému aparátu od začátku invaze. Velvyslanci 27 členských států Unie dohodu dokončili minulou středu v Bruselu.

Tento rozsah má význam jak z politického, tak z číselného hlediska. V návaznosti na změnu postoje Donalda Trumpa tato iniciativa ukazuje, že Evropa je ochotna zesílit tlak na Moskvu. Zároveň jde o viditelný projev shody po náročných jednáních o prodloužení stávajících sankcí.

Většina navrhovaných zařazení se týká osob obviněných z podpory ruské invaze na Ukrajinu. Seznam zahrnuje 743 fyzických osob a 826 právnických osob, jakož i 77 poslanců, kteří se v září při volbách do Státní dumy ucházeli o mandát jako ruští kandidáti na okupovaných ukrajinských územích.

Zařazení těchto politiků rozšiřuje rozsah tohoto balíčku nad rámec průmyslové podpory války. Zaměřuje se na snahy Moskvy vnutit okupovaným územím ruské politické instituce. Volby byly popsány jako nezákonné falešné hlasování, při kterém byli ukrajinští obyvatelé nuceni se jich účastnit pod dohledem ozbrojených vojáků.

Dohromady tyto kategorie zvyšují počet navrhovaných přírůstků na 1 646. Pro evropské vlády tento balíček spojuje tlak na mechanismy podporující invazi s odpovědností za politické kroky prováděné v rámci okupace.

Marco Simoni, ředitel Istituto Affari Internazionali a profesor evropské politické ekonomie na Univerzitě Luiss Guido Carli, vnímá tuto iniciativu především jako projev evropské soudržnosti. Podle jeho názoru představuje přidání více než 1 600 jmen najednou silný signál, který rozšiřuje stávající seznam o více než polovinu.

Toto poselství je podle něj v současné době obzvláště důležité. Evropa musí znovu potvrdit společný závazek k ochraně demokracie, právního státu a základních lidských práv, která jsou na Ukrajině denně porušována. Význam navrhovaného dvaadvacátého balíčku sankcí proto přesahuje rámec jednotlivých osob a organizací, proti nimž by byl namířen.

Tato dohoda navazuje na kontroverzní kompromis dosažený koncem září. Dva oligarchové blízcí Vladimíru Putinovi, Alisher Usmanov a Michail Fridman, byli po nátlaku ze strany Slovenska, Francie a Lucemburska vyřazeni ze seznamu sankcí, přičemž jako důvod bylo uvedeno převažující národní zájmy.

Zároveň byly sankce týkající se 2 998 subjektů uvedených na seznamu prodlouženy do 22. září 2029. To představovalo výraznou odchylku od obvyklé šestiměsíční lhůty pro prodloužení, čímž se platnost těchto omezení výrazně prodloužila.

Odstranění dvou významných osobností by se dalo vykládat jako důkaz protichůdných národních priorit. Simoni však odmítá výklad, podle něhož by to odhalilo slabost či rozkol v postoji Evropy vůči Moskvě.

Tuto omezenou ústupku považuje za příklad flexibility v rámci silného politického systému. Následná dohoda o mnohem rozsáhlejším souboru dodatků, k níž došlo o něco více než dva týdny později, potvrzuje jeho názor, že kompromis nemusí oslabit kolektivní odhodlání.

Ve své argumentaci rozlišuje mezi demokratickým vyjednáváním a autoritářskou nepružností. Podle Simoniho je schopnost vyhovět úzké výjimce při zachování širší společné politiky projevem síly; nepružnost naopak může skrývat institucionální křehkost.

Prvním testem bude, zda ministři promění dohodu velvyslanců v oficiální schválení. Do té doby zůstává tento balíček spíše dohodnutým návrhem čekajícím na přijetí než hotovým rozhodnutím.

Jeho praktický dopad bude záviset na tom, jak účinně tato opatření omezí ty, kdo podporují pokračující válečné úsilí Ruska.

Pokud by bylo rozšíření schváleno, získala by EU nový významný nástroj nátlaku a vyslala by tím nový politický signál. Po dosažení sporného kompromisu by Evropa předložila Moskvě svou odpověď v podobě širšího seznamu sankcí, prodloužení platnosti stávajících omezení a veřejného potvrzení solidarity s Ukrajinou.

Alessandro Fiorentino