Subscribe
Doby, kdy opatření Evropské komise v boji proti „změně klimatu“ vypadala jako monolitická strategie, budou brzy minulostí. Doby, kdy utopické cíle Zelené dohody musely být splněny bez ohledu na cokoli, jsou pryč. Dny, kdy se velký cíl nulových emisí CO2 zdál nevyhnutelný, jsou již za námi.
„Všechny nové automobily vstupující na trh EU od roku 2035 budou muset mít nulové emise CO2“ je jedním z opatření obsažených v balíčku „Fit for 55“, ale to, co se donedávna zdálo jako pevné pravidlo, již neplatí. Došlo k nevyhnutelnému (jak to považovali jasnozřiví pozorovatelé). Podle posledního návrhu Evropské komise byl cíl 100% snížení emisí CO2 „změkčen“ a změnil se na 90% snížení, což de facto znamená zrušení zákazu prodeje spalovacích motorů. Jinými slovy, klasické motory budou volitelné i po roce 2035, což je jedna z nejpotěšitelnějších událostí konce roku. Komise zároveň zmírnila cíle pro elektrická užitková vozidla a snížila cíl pro emise CO2 z 50 % na 40 %. Jedná se o významný krok k velkému úspěchu nejen pro automobilový průmysl, ale také pro návrat k normálu pro evropské občany a rodiny.
Po pěti letech trvání na povinném provádění těchto šílených environmentálních politik nyní zástupci Evropské komise zaujímají diametrálně odlišný postoj. To, co se donedávna zdálo nemožné – skutečná flexibilita – se najednou stalo něčím přirozeným a skutečně nezbytným pro skutečně konkurenceschopné odvětví. Prohlášení komisaře pro udržitelnou dopravu a cestovní ruch Apostolose Tzitzikostase mohla být před několika měsíci šokující, ale dnes ukazují směr, který může znamenat návrat k normálu: „Evropský automobilový průmysl je základním kamenem naší ekonomiky, přispívá 7 % k HDP EU a podporuje téměř 14 milionů pracovních míst. Balíčkem pro automobilový průmysl posilujeme konkurenceschopnost tohoto odvětví zavedením flexibility emisních norem CO2 pro osobní a dodávkové automobily a technologicky neutrálního rámce.“ Jaký to vývoj!
Co však mohlo vést Brusel k „náhlé“ flexibilitě v otázce, která se zdála být pevně daná a musela být striktně dodržována? Mohlo jít o odhalení po otevřeném odporu konzervativních sil vůči politice „Fit for 55“? Odpor založený na realistických a pragmatických, nikoli ideologických úvahách. Nebo podlehla tlaku velkých výrobců v automobilovém průmyslu, pro které by takové revoluční změny měly ty nejkatastrofálnější důsledky?
Čím více Zelení a liberálové prosazovali svůj fanatický ekologický program směrem ke stále nebezpečnější utopii, tím větší byla propast mezi realitou a fantazií. Vezměme si příklad „konkurenceschopnosti“. Byl to jeden z nejdiskutovanějších pojmů. Řekněme si to jasně, Evropská komise nemá nouzi o iniciativy a strategie, které mají určit způsoby, jak „stimulovat“ hospodářskou konkurenceschopnost bloku EU. Nicméně propast mezi ekonomikou Evropské unie a ekonomikami světových velmocí je nejen nepopiratelnou skutečností, ale také se stále zvětšuje. Jak lze posílit konkurenceschopnost, když je životně důležitý sektor hospodářství téměř bezprecedentně obléhán ve jménu ideologie, která slibuje falešný ráj? Odpověď zní: nemůže.
Politika „záchrany planety“ by pohřbila automobilový průmysl a odsoudila by miliony zaměstnanců k chudobě a velkému riziku ztráty zaměstnání. Doby, kdy bylo třeba za každou cenu dosáhnout cíle „nulových čistých emisí“, jsou pryč – nebo se to alespoň zdá. Můžeme si oddechnout. Alespoň prozatím.