Je Švédsko odsouzeno k progresivní ústavě?

Je konzervativní chtít změnit ústavu země? Neměli by konzervativci vždy chtít zachovat status quo a bránit se změnám? Možná ne v případech, kdy zákony a ústavy byly charakterizovány moderním progresivním myšlením.

Ve vysoce demokratickém a po dlouhá léta známém pokrokovém Švédském království právě probíhá politický boj o ústavu.

Sedm z osmi stran v národním parlamentu souhlasí se ztížením změny ústavy. Dříve platilo, že běžná tzv. prostá většina s více než 50 procenty hlasů v národním parlamentu mohla změnu ústavy odhlasovat, pokud bylo stejné rozhodnutí přijato dvakrát a mezitím proběhly volby. Nyní bude nutné, aby se pro změnu vyslovily dvě třetiny poslanců, když se o návrhu bude hlasovat podruhé. Ke změně ústavy tedy bude zapotřebí více poslanců.

To může znít rozumně, zejména z konzervativního pohledu, kdy lidé rádi postupují opatrně při změnách ve společnosti. Ale je to složitější.

Sociální demokraté jsou již téměř 100 let dominantní stranou švédské politiky. Byla to největší strana, která v mnoha ohledech vedla sociální vývoj. Přinejmenším do 90. let 20. století. Poté se sociální demokraté většinou věnovali přizpůsobování se neoliberálním a konzervativním větrům a snaze udržet si svou moc.

Dokud byla sociální demokracie stranou, která hnala společenský vývoj kupředu, nebo se alespoň domnívala, že tomu tak je, neměla zájem na tom, aby se změna ústavy ztížila. Tehdy dokonce hájili systém, kdy k přijetí změn stačila prostá většina. Nyní však, když ve švédské společnosti do značné míry zanechali svou stopu, bude najednou obtížnější změnit to, jak Švédové vnímají Švédsko a jak by mělo být řízeno.

Nyní je to naopak nová pravicová strana Švédští demokraté, která se chce držet starých pořádků. Švédští demokraté si nedávno uvědomili, že nová změna ústavy by sociálním demokratům, kteří se ve volbách již dvacet let pohybují na úrovni 30-35 procent a udržují si tak pozici největší švédské strany, dala právo veta proti novým ústavním změnám.

I když by si všechny ostatní strany přály změnu, sociální demokraté, pokud budou i nadále přibližně stejně velcí, mohou shromáždit počet hlasů potřebný k zastavení žádoucích změn.

Nyní, v roce 2020, stojí v čele vývoje švédské společnosti sociálně-konzervativní a nacionalistická strana Švédští demokraté. Právě jejich politice v oblasti migrace, prevence kriminality a energetiky se ostatní strany přizpůsobují. A jsou to právě Švédští demokraté, kteří mají sílu nastolit obtížnou a citlivou otázku všech švédských občanství, která byla na slabém základě rozdělena všem migrantům, kteří do Švédska přišli v posledních 30 letech.

Mnoho Švédů se dnes domnívá, že přistěhovalcům, kterým bylo uděleno švédské občanství, ale kteří se dopouštějí závažné trestné činnosti, mají kontakty s násilným islamismem a možná i těm, kterým bylo občanství uděleno na základě nesprávných důvodů, by mělo být občanství odebráno. Přinejmenším v případech, kdy mají migranti dvojí občanství a zůstali tak občany své země původu.

To však vyžaduje změnu ústavy, protože v ní je jasně stanoveno, že žádný švédský občan nesmí být zbaven svého občanství.

V ústavě je také několik článků, které naznačují, že švédský společenský řád je založen na myšlence stejné hodnoty všech lidí, což mohlo být použito jako argument pro dříve téměř nekontrolované přistěhovalectví. Zde by nové články o specifické odpovědnosti, kterou má švédská společnost za své vlastní občany, a nikoli tedy za lidi obecně, mohly představovat vítané vyjasnění.

To vše se však nyní může ztížit, když všechny staré strany v čele se sociálními demokraty ztěžují změnu ústavy.

Jak je tedy možné, že konzervativní strana jako Švédští demokraté je nyní stranou, která chce usnadnit sociální změny? Protože to byly právě progresivní strany, které utvářely moderní Švédsko.