Subscribe
Analýza nedávných evropských vojenských cvičení, konkrétně simulace „Joint Stars“, vyvolává důležité otázky ohledně obranyschopnosti Evropy tváří v tvář rozsáhlým vzdušným hrozbám. V této souvislosti představuje simulace ruského raketového útoku na město Cagliari v Itálii (Sardinie) symbolický případ strukturálních a strategických nedostatků současných kontinentálních obranných systémů. Tato událost, ačkoli virtuální, nabídla obzvláště významnou zkušební plochu pro hodnocení účinnosti evropského protiletadlového štítu a podnítila politicko-vojenskou debatu o stavu připravenosti obranného aparátu Unie.
VIRTUÁLNÍ ÚTOK, SKUTEČNÉ NÁSLEDKY
V rámci cvičení „Joint Stars“, které skončilo před dvěma týdny, si italské ozbrojené síly vyzkoušely schopnost reagovat na scénář letecké války podobný tomu, který v současnosti probíhá na Ukrajině. Taktický model předpokládá útok ve třech vlnách: nejprve bezpilotní letouny, poté balistické rakety a nakonec řízené střely. Podle novinářských zdrojů by se šesti střelám podařilo (hypoteticky) zasáhnout Cagliari, a to i přes použití nejlepších dostupných obranných systémů, jako je torpédoborec Doria a baterie země-vzduch Samp-T. Jak uvádějí různá média, příznačná jsou slova generála Nicoly Piasenteho, podle něhož současný kontext ohrožení vyžaduje přijetí víceúrovňového systému protivzdušné obrany schopného účinně působit v malých, středních i velkých výškách. Zdá se, že tuto vizi sdílí i generální tajemník NATO Mark Rutte, který nedávno zdůraznil, že způsoby útoku přijaté Ruskou federací na Ukrajině (charakterizované systematickými leteckými útoky) ukazují naléhavou potřebu posílit evropské obranné schopnosti, aby byla zajištěna účinná ochrana vzdušného prostoru Aliance.
EVROPSKÉ PRŮMYSLOVÉ ZPOŽDĚNÍ
Kritické otázky se neomezují pouze na operační a strategickou oblast. Jsou naroubovány na výrobní systém, který je stále do značné míry nevhodný pro uspokojení rostoucí a naléhavé poptávky po výzbroji. Evropský obranný průmysl, zejména v oblasti raket země-vzduch, je zastoupen nadnárodním konsorciem MBDA, které založily Francie, Itálie, Spojené království a Německo. Tento kooperativní model, ačkoli je ve své koncepci výhodný, představuje závažnou logistickou neefektivitu. Výroba jedné střely Aster 30 si v roce 2022 vyžádala až 41 měsíců; v současnosti se díky optimalizačním zásahům podařilo tuto dobu zkrátit na 18 měsíců s cílem dalšího zlepšení ve dvouletém období 2025-2026. Italský ministr obrany Guido Crosetto oznámil, že národní výroba raket se do roku 2025 zvýší o 40 %, přičemž v následujícím roce se očekává její zdvojení. Navzdory těmto vyhlídkám na posílení průmyslu se uvedené časové rámce stále zdají být nedostatečné k uspokojení naléhavých operačních potřeb Ukrajiny i širších odstrašujících potřeb Evropské unie. Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius v této souvislosti zdůraznil, že evropský regulační aparát, který byl koncipován v době, kdy se ozbrojený konflikt zdál být vzdálený, již neodpovídá změněnému geopolitickému scénáři. Zdůraznil naléhavost překonání současných administrativních překážek a varoval, že časové rámce dané byrokracií nemohou konkurovat rychlosti ruské vojenské eskalace.
„DOKONALÁ BOUŘE“ A RIZIKO SYSTÉMOVÉ ZRANITELNOSTI.
Podle Kubiliuse čelí Evropa „dokonalé bouři“, která je dána souběhem strukturálních, strategických a byrokratických faktorů, jež omezují její obranyschopnost. Tento scénář zhoršuje rostoucí rychlost ruského vojensko-průmyslového komplexu, který je jen v roce 2025 schopen vyrobit více než 25 000 bezpilotních letounů Geran, 800 balistických raket Iskander a 633 řízených střel KH101. Tedy tempo výroby, které výrazně převyšuje evropské a vážně ohrožuje strategickou autonomii kontinentu. Západní zásoby systémů Samp-T jsou již vyčerpány, zatímco Spojené státy, hlavní dodavatelé zbraní na Ukrajinu, v současné době vyrábějí pouze 42 raket Patriot měsíčně, což je nedostatečný počet pro reakci na ruské útoky z posledních dnů. Tato nerovnováha mezi výrobními kapacitami a obrannými potřebami se odráží i v neochotě evropských kanceláří vzdát se svého vybavení, protože neexistují nástroje pro jeho rychlou náhradu. Simulace útoku na Cagliari proto není jen akademickým či taktickým cvičením, ale vážným varováním pro evropskou obrannou politiku. Zdůrazňuje nedostatečnost současné vojenské architektury kontinentu tváří v tvář hypotetickým, ale stále pravděpodobnějším hrozbám. Prohlášení vojenských a institucionálních představitelů se shodují v naléhavé potřebě: zajistit Evropě vícevrstvou protivzdušnou obranu a účinnou a rychlou průmyslovou kapacitu, která bude schopna reagovat jak na mimořádné situace, tak na strukturální výzvy budoucnosti. V rychle se vyvíjejícím geopolitickém kontextu bude schopnost reakce i kolektivní bezpečnost Evropy záviset na rychlosti, s jakou bude Unie schopna přeměnit svůj válečný průmysl ve strategický motor nejen pro obranu svých občanů, ale i pro udržení mezinárodní rovnováhy.