Výhody římských ctností

Základní myšlenkou konzervativních lidí je, že co bylo, to se bude opakovat. Nic nového pod sluncem, jak říká starozákonní kniha Kazatel, a tyto řádky byly pravděpodobně napsány již ve 4. nebo 3. století před naším letopočtem.

A to, co se vrací, je mimo jiné reakce člověka na výzvy lidské existence. Uvádí se, že Homo Sapiens existuje jako druh již nejméně 200 000 let. Po tak dlouhou dobu disponuje člověk zhruba stejnými mentálními a kognitivními schopnostmi. Tak dlouho dokázali moudří jedinci přijít na to, jak nejlépe čelit nepřízni osudu, zklamání, násilí a ztrátám. Dokázali se také pokusit pochopit, jak bychom my lidé měli žít a myslet, abychom udrželi společnou společnost.

Není proto pozoruhodné, že moudrost, která charakterizovala tak úspěšnou kulturu, jakou byla římsko-latinská, může být aktuální i pro potomstvo.

Před časem se na TikToku objevil klip, kde se diskutovalo o tom, jak často muži myslí na Římskou říši. Odpověď na otázku se často ukázala být „každý den“. Římská říše a Římané působí silně přitažlivě na moderní muže, kteří často žijí mnohem domestikovanějším a usedlejším životem než římští muži.

Náš obdiv by však pravděpodobně neměly vzbuzovat jen římské výboje nebo římské stavby, ale také římské ctnosti.

Nemyslím si, že bychom si měli představovat, že všichni Římané byli vždy tak ctnostní. „O tempora! O mores!“ zvolal Cicero v senátu, když naříkal nad úpadkem zvyků (a ctností). Ale alespoň existovaly věci, které si lidé mohli vybrat a začlenit je do svého života, pokud chtěli.

Římské ctnosti se obvykle shrnují pod pojem „mos maiorum“: zvyky starších nebo otců. Přesněji řečeno, Říman by měl respektovat „fides“ víru, důvěru, důvěryhodnost, ale také věrnost rodině a společnosti. Dalším důležitým pojmem byla „pietas“. Pieta znamená úctu a respekt k bohům, vlasti, rodičům a rodině. „Religio“ je stejné slovo jako naše „náboženství“. A šlo samozřejmě o vztah k velmi mocným bohům. Šlo o projevování úcty, přinášení obětí na jejich počest a obecněji o udržování jejich přízně.

„Disciplína“ byla také důležitou ctností, zejména ve velmi důležitém vojenském životě. Říman by se měl ovládat; neměl by se nechat ovládnout a oslabit touhou nebo hněvem. Především pak mohli muži také pěstovat svou „gravitas“, tedy důstojnost, která náleží muži, jenž se chová ovládaně a v souladu s ctnostmi a zvyklostmi.

Důležitým pojmem byla také „Constantia“. Šlo o vytrvalost, nezdolnost, trpělivost a duševní sílu, a to jak ve vztazích, tak v pracovním a vojenském životě. A pak se muži mohli těšit také z důležité vlastnosti „virtus“, která nám dala slovo ctnost, ale která pro Římany znamenala spíše mužskou sílu, ale také moudrost a rozvahu.

Proč je důležité připomínat tyto ideály ctnosti moderním západním lidem a možná zejména současným západním mužům? Snad proto, že mnozí zřejmě hledají právě takové životní vodítko. Je těžké si zde nevzpomenout na práci Jordana Petersona.

Jordan Peterson je možná víc než cokoli jiného moderní moralista. Nabádá lidi, aby se zocelovali, snažili se, nepodléhali pudům a prostým radostem.

A jeho poselství je docela pochmurné. Život je peklo. Chaos, smutek a neštěstí čekají za každým rohem. A my pak musíme být připraveni se s nimi vypořádat. A to mimo jiné i pomocí takových ctností, které Římané oslavovali.

Peterson se zaměřuje na jednotlivce. Římané také mysleli na pospolitost. Náboženství a úcta drží lidi pohromadě v komunitách i napříč generacemi.

Možná by mnohým z nás prospěla kombinace. Osobní síla a osobní integrita jsou potřebné v době, kdy je jednoduché potěšení vzdáleno pouhým kliknutím na mobilní telefon. Ale v individualistické době, ve které žijeme, by bylo dobré pěstovat také sounáležitost s rodinou, zemí a tradiční vírou.