Politické reakce na projev Ursuly von der Leyenové o stavu Evropské unie

Každoroční projev předsedy Evropské komise o stavu Unie je jednou z nejvýznamnějších událostí v evropském politickém kalendáři a slouží jako strategická syntéza a směr politik EU v nadcházejících měsících. Ursula von der Leyenová se ve svém posledním projevu zabývala otázkami mezinárodního i domácího významu, které se dotýkají celé Unie, od války na Ukrajině a podpory Kyjeva až po složitou izraelsko-palestinskou situaci. Věnovala se také otázkám, jako je evropská bezpečnost, společná obrana, ekologická transformace a strategie snižování energetické závislosti na vnějších fosilních palivech. Více než na konkrétní obsah upozornil projev na mnohost interpretací a reakcí napříč různými politickými rodinami Evropského parlamentu. Tyto reakce neodrážejí pouze debatu o konkrétních rozhodnutích, ale také hlubší napětí v institucionální architektuře Unie, které souvisí s celkovou vizí geopolitické role Evropy, její schopností sebeobrany a budoucím směřováním hospodářských a environmentálních politik. V tomto kontextu slouží projev von der Leyenové jako odraz rozporů a sbližování mezi politickými skupinami a zdůrazňuje, že evropská soudržnost zůstává křehkým cílem, který se navzdory výzvám k jednotě a kolektivní odpovědnosti stále částečně nekonsolidoval.

PODPORA UKRAJINY A ROZDĚLENÍ NA EUROPEISTY A SUVERENISTY

Jeden z nejdiskutovanějších bodů projevu se týkal závazku Evropské unie vůči Ukrajině. Von der Leyenová zopakovala potřebu politické, ekonomické a vojenské podpory Kyjeva a navrhla inovativní opatření, jako je využití výnosů ze zmrazených ruských aktiv. Politické rodiny podporující Komisi – lidovci, socialisté, liberálové a zelení – tento přístup uvítaly a považovaly jej za projev odhodlání a společné odpovědnosti. Naproti tomu euroskeptické a krajně pravicové síly vyjádřily silný odpor. Nepřítomnost jejich zástupců ve sněmovně, s výjimkou několika členů, jako je německá AfD, byla jasným politickým gestem nesouhlasu. Vznesená kritika se týkala ekonomických a geopolitických rizik dlouhodobého angažmá na Ukrajině, které tyto síly vnímají jako zátěž pro evropské daňové poplatníky a jako volbu, která by mohla Evropu zatáhnout do nechtěného konfliktu.

OTÁZKA GAZY A VNITŘNÍ ZLOMY

V projevu byl rovněž věnován dostatečný prostor krizi na Blízkém východě. Prezidentka odsoudila Hamás a potvrdila svou podporu dvoustátnímu řešení spolu s návrhem evropského mechanismu obnovy Gazy. Tyto postoje získaly podporu umírněných a progresivních sil, které je interpretovaly jako snahu vyvážit podporu Izraele jasným postojem ve prospěch práv Palestinců. Neshody však panovaly i v proevropském táboře. Některé části umírněné pravice viděly v těchto návrzích riziko diplomatických třenic s Tel Avivem a některé skupiny otevřeně zpochybňovaly myšlenku sankcí proti extremistickým izraelským ministrům a násilným osadníkům. Rozdíly, které se objevily ve sněmovně, ukazují, že evropská zahraniční politika zůstává vysoce polarizovanou oblastí, v níž je obtížné sladit podporu bezpečnosti Izraele s uznáním palestinských aspirací.

SPOLEČNÁ OBRANA A VÝCHODNÍ KŘÍDLO

Dalším ústředním tématem byla evropská bezpečnost. Von der Leyenová trvala na potřebě posílit společnou obranu a investovat do moderních sledovacích nástrojů, jako je například výstavba „zdi z dronů“ na ochranu východního křídla. Strany patřící k tzv. uršulínské většině tyto návrhy uvítaly a zdůraznily potřebu větší evropské strategické autonomie v rámci NATO. Naopak nacionalistické síly obviňovaly prezidenta z toho, že chce Evropu zatáhnout do přílišné militarizace a podřídit národní zájmy komunitární agendě, která je vnímána jako vzdálená prioritám občanů. Pro tyto proudy není posilování evropské obrany ničím jiným než způsobem, jak ospravedlnit zvyšování vojenských výdajů na úkor blahobytu a národní suverenity.

EKOLOGICKÝ PŘECHOD A AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL

Část projevu týkající se ekologické transformace, konkrétně automobilového průmyslu, poukázala na další chybu. Von der Leyenová zopakovala, že cílem je zajistit konkurenceschopnost evropského trhu s elektromobily, a zdůraznila potřebu čelit čínské konkurenci. Tento postoj byl oceněn zelenými a progresivisty, kteří v něm viděli potvrzení závazku Evropy bojovat proti změně klimatu. Opatrnější však byly reakce řadových občanů, kde přetrvávají obavy z dopadu na průmysl a zaměstnanost, zejména v zemích se silnou výrobní tradicí. Krajní pravice však evropskou zelenou strategii radikálně zpochybnila a obvinila ji, že trestá občany vysokými náklady a ohrožuje konkurenceschopnost evropských podniků.

PRAVIDLA ROZHODOVÁNÍ A OTÁZKA JEDNOMYSLNOSTI

Jeden z nejcitlivějších návrhů von der Leyenové se týká překonání zásady jednomyslnosti v zahraniční politice ve prospěch hlasování kvalifikovanou většinou. Tento návrh přivítaly federalistické a progresivní síly, které tuto reformu považují za nezbytný nástroj pro zefektivnění Unie a její schopnost rychle reagovat na krize. Reakce vlád a konzervativních stran však byla ostrá a interpretovala tuto myšlenku jako přímý útok na národní suverenitu. Jako hlavní body kritiky prezidenta se ve sněmovně objevily výroky maďarského premiéra Viktora Orbána a slovenského premiéra Roberta Fica, byť nepřímé.

NAPĚTÍ MEZI POLITICKÝMI SILAMI

Neméně významný byl i vnitřní konflikt mezi hlavními evropskými politickými rodinami. Předseda Evropské lidové strany Manfred Weber kritizoval socialisty za jejich nedostatečnou zodpovědnost v obchodních otázkách a řízení transatlantických aliancí. Jeho slova vyvolala okamžitou reakci vedoucího skupiny socialistů Iratxe Garcíi Péreze, který Webera sám obvinil, že je hlavní překážkou jednoty proevropské většiny. Tato výměna obvinění zdůraznila křehkost politické rovnováhy, na níž je současná Komise založena, a ukázala, že podpora von der Leyenové není bez vnitřního napětí, zejména s ohledem na nadcházející evropské volby. Projev Ursuly von der Leyenové jasněji a ostřeji než v předchozích letech poukázal na hluboké rozpory, které prostupují evropskou politickou scénou, a zdůraznil vnitřní napětí mezi jednotlivými politickými rodinami a obtížnost přetavení zásadních prohlášení v trvalý a funkční konsensus. Na jedné straně předseda Komise důrazně zdůraznil význam jednoty a soudržnosti Unie tváří v tvář globálním výzvám, počínaje podporou Ukrajiny a zvládáním krize na Blízkém východě a konče budováním společné evropské obrany a ekologickou transformací. Na druhou stranu reakce parlamentních skupin ukázaly, že rozdíly zůstávají hluboké a liší se v postojích ke klíčovým otázkám, jako je bezpečnostní strategie, zahraniční politika, energetická politika a reforma rozhodovacích pravidel Unie. Tyto rozdíly zdůraznily, že evropský projekt zůstává složitý, roztříštěný a často sporný, a to i mezi zapřísáhlými zastánci integrace. Takzvaná „uršulínská většina“, ačkoli existuje a je formálně soudržná, se zdá být plná vnitřních rozporů, které by mohly s blížícími se evropskými volbami zesílit a odhalit napětí mezi politickým realismem a idealistickými aspiracemi při zvládání společných výzev. Kromě oficiálních postojů debata, kterou projev vyvolal, zdůrazňuje potřebu pokračujícího dialogu a strategických kompromisů, aby bylo zajištěno, že iniciativy navržené Komisí budou moci být převedeny do konkrétních opatření, aniž by byla podkopána důvěryhodnost Unie na mezinárodní úrovni. V tomto kontextu se vedoucí úloha von der Leyenové měří nejen její schopností určovat směr, ale také schopností zprostředkovávat rozdílné politické vize a posilovat obraz Evropy jako soudržného a odpovědného aktéra tváří v tvář globálním výzvám.